http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php

23. května 2017

Hypnos - Halfway to Hell

Situaci kolem Hypnos jsem jednu dobu nesledoval moc pozorně, takže mi vydání tohoto mini CD v roce 2010 uniklo a narazil jsme na něj skoro náhodou až při vydání The Whitecrow.

Na Halfway to Hell se podílel pouze Bruno a bubeník Pegaz. EP má jednoduchý černý digipack bez žádných informací, trochu mě překvapilo jeho nečekaně anti-křesťanské a satanistické vyznění. Brunovy názory v této oblasti samozřejmě znám, pouze mě překvapila explicitní symbolika. 

Po hudební stránce jde o docela variabilní (v rámci death metalu) a tím pádem i zajímavou nahrávku.
Úvodní Mesmerized začíná akusticky a pomalu přechází do svižného deathmetalového nářezu na nějž navazuje zvolnění s blackovou náladu a tyhle dvě polohy se zajímavě střídají. Druhá Where The Rooks Fly To Cry je pomalá, hutná a valivá, zahajuje ji a ukončuje krákání vran, což je dnes, s ohledem na The Whitecrow lehce symbolické. Třetí Paranormal Vertigo je thrashující a rifující, jde spíše o pomalý a zatěžkaný thrash/death. 

Následuje cover od Dehydrated, což neznám, a opět jde o pomalejší death, byť s nářezovými pasážemi a zasekávačkami. Před poslední skladbou zazní orchestrální mezihra, ty má Brno na každém albu, jenže já nejsem jejich velkým příznivcem, nepřipadají mi ve tvorbě Hypnos funkční. Závěr tvoří Burning Again, později znovu nahraná na Heretic Commando a tato verze není tak vygradovaná. 

Halfway to Hell se poslouchá příjemně, ale že by mě nějak nadchlo, to ne. Ale ani nezklamalo, prostě standardní vyzrálý death metal středního tempa, přitom relativně variabilní. 

18. května 2017

Půlnoc Live In New York

Plný název tohoto CD je "Půlnoc with Elliot Sharp and Gary Lucas Live In New York" a obsahuje záznam vystoupení z 25.4.1989. Sleevnote k CD napsal J.Riedel, booklet obsahuje pár černobílých fotek i texty a celkově se mi jeho zpracování líbí. 

Tehdejší sestavu Půlnoci tvořili zpěvačka Michaela Němcová, ex-Plastici Mejla Hlavsa, J. JaníčekJ. Kabeš, v té době již delší dobu v kapele působící T. Schilla, K. Jančák a tehdy ještě bubeník Petr Kumandžas - později crossoverový Jolly Joker And The Plastic Beatles Of The Universe. Hosty vystoupení byli saxofonista Elliot Sharp, kytarista Gary Lucas a skladbu The Tyger zazpíval P.Zajíček. Hudebně tvorba navazuje na pozdní plastiky a jde o mix undergroundu a temného popu osmdesátých let, o stylovém zařazení nejlíp vypovídá to, že cover od The Velvet Undergound, kultovní All Tomorrows Parties bezešvě zapadá do zbytku nahrávky. 

Zaznamenané skladby, namátkou Podivná, Nikde, nikdo, Kanárek, Je to nebezpečný, The TygerMagické noci, jsou notoricky známé, ať už z debutu nebo dalších živých i studiových nahrávek, takže tohle CD je spíše pro fanoušky. Pro ty jsou zajímavý hostující hudebníci i fakt, že jde o záznam z New Yorku, i když je mi pořád divné, jak mohli ex-Plastici hrát ještě před revolucí v USA a to dokonce na tour dvanácti koncertů. 

Od začátku koncertu se pohybujeme v potemnělém a posmutnělém undergroundu, rytmika je repetativní až hypnotická, bicí jsou místy perkusní. Objevují se improvizace, vyhrávky, nervní i lehce industriální zvuky, které navazují na experimentálního a novátorského ducha PPU a příjemně kontrastují s éterickou a líbivou zpěvačkou, kterou doplňuje Mejla, jehož zpěv přináší další, rock'n'rollový rozměr a je jen škoda, že je jeho zpěv dosti utopený. 

Hypnotické tempo je místy zdlouhavé, viz třeba Kanárek nebo Píseň pro Nico, i když na živo to mohlo být díky hostům zajímavé. Nostalgií na mě dýchnul podivně křehký Dopis, což byla asi první věc, kterou jsem kdy od Půlnoci slyšel, ještě na splitu s Garáží. Oživení přináší svižnější Je to nebezpečný s expresivním Mejlovým zpěvem, The Tyger, charismaticky zazpívaný P. Zajíčkem je sice fajn ale oblibu téhle skladby u skupiny jsem nepochopil. Koncert v průběhu docela graduje, viz i třeba razantní závěrečná New York

Reakce publika je spíše vlažná, malý potlesk ocení All Tomorrows Parties a větší povyk je na začátku Magických nocí, snad kvůli tomu, že jde o přídavek. Takže bych toto turné nehodnotil jako bůhvíjaký úspěch. 

Zvuk nahrávky mohl být masivnější, zní trochu dřevně a lehce industriálně. Díky hostům je nahrávka zajímavá, svěží a lehce experimentální, ze skladeb je však cítit i Mejlova melodika a hitovost. Zpěvačka je sice dobrá a k Půlnoci patří, ale Mejla je Mejla. 

Celkově hodnotím toto CD docela dobře. 


17. dubna 2017

Ramchat - Běs/Karpaty


Když už mě slovenská pagan-blacková kapela Ramchat nadchla naživo a ani debut Atrana mě nezklamal, tak jsem se rozhodnul pořídit si i digipack s předchozími EP BěsKarpaty. Ani tahle nahrávka mě nezklamala, spíš naopak a zejména úplně první nahrávku Běs považuji za zatím nejlepší počin kapely. 

Digipack má pěknou a profesionální grafiku odpovídající stylu, ladí s texty a vypadá opravdu dobře a tím zvedá celkový dojem z poslechu. Má jen jednu chybičku a totiž tu, že se mi nelíbí, což platí obecně o tomto grafickém stylu.

Běs (2013)

Tři skladby propojuje vypravěč do monotematického příběhu o vyvraždění pohanské vesnice v Karpatech. Vypravěčova slovenština je opravdu malebná a perfektně dotváří atmosféru melodických a variabilních skladeb. 

Úvodní Mor Ho! přináší melodický pagan metal ve středním tempu s chytlavými pasážemi, dojde i na hymnické a sborové refrény. Následující melodická sypačka Udolie šialenstva má také skvělou atmosféru i tah na branku a závěrečná Posledný Pohan je opravdu pecka a výborně graduje celou nahrávku. Skvělé jsou melodické momenty v mezihrách, závěr refrénu (toho posledního uškrtit) je zase pěkně razantní. 

Proti Atraně je toto EP variabilnější, v členitých skladbách se střídají různé polohy a vokály jsou dobře srozumitelné. Výborná je i práce s atmosférou včetně zklidnění a gradace, takže bych řekl, že nahrávka je propracovanější, přitom přístupnější a líbivější. Na druhou stranu, zvuk není tak masivní.

Karpaty (2014)

Druhé EP Karpaty je někde napůl mezi prvním EP a debutem Atrana. Už od první skladby Věčné Jarilo, živ nás! je cítit větší razance při zachování melodiky, druhá Žalm má pomalejší rozjezd a blíží se zatěžkanému thrash/deathu. Asi nejlepší skladba je následující V ríši vlkov, což je super věc kombinující melodiku a tvrdost. Navíc obsahuje zajímavý příběh, jeho vyznění napomáhají střídající se a překrývající se vokály i akustické vyhrávky.

***

Kapela oslavuje pohanskou mytologii a vymezuje se proti křesťanství, přitom mnohem chytřejším způsobem než tupým 666. Mor ho!, Posledný pohan, V ríši vlkov jsou skvělé skladby a celkově mi obě EP přijdou ještě zajímavější než debut Atrana. Skladby jsou variabilnější, propracovanější a možná i originálnější, na Atraně je zase masivní zvuk a nasazení je skvělé, takže těžko soudit. Možná, že kdyby se z těch tří nahrávek vybraly ty nej skladby, tak by vzniklo fakt nabušený CD, ale ten výběr by byl subjektivní. Každopádně, zatím je pro mě Ramchat překvapení tohoto roku.

2. dubna 2017

Michail Bulgakov - Psí srdce a jiné povídky


Už jsem to zde psal několikrát, Bulgakovu knihu Mistr a Markétka považuji za jednu z nejlepších knih dvacátého století. Proto nevynechám jedinou příležitost k přečtení i dalších autorových děl, mezi něž patří i tato sbírka povídek z produkce Levných knih. 

Kromě závěrečné (titulní) novely Psí srdce obsahuje svazek povídky Neobyčejné příhody doktora, Rudá koruna, Bohéma, Moskva rudokamenná, Samohonkové jezero, Moskva dvacátých let, Diaboliáda, Vyprávění Makara DěvuškinaChánský oheň

V povídkách v první cca polovině se neobjevují žádné fantastické ani nadpřirozené prvky, jedná se spíše o dokument revolučního Ruska z první poloviny dvacátých let. Bolševická revoluce, resp. následné boje mezi rudými a bílými, byrokracie a nesmyslná nařízení, snaha vše změnit cestou nejrůznějších komisí, výborů a personálních veletočů, to vše tvoří kulisy pro jednotlivé povídky. Sarkasmus, absurdita a cynismus doby jsou umělecky podané pohledem člověka se smyslem pro absurdní detail a černý humor, právě tím jsou povídky hodně zajímavé. I když povídky, ono jde spíše o črty, momentky a kraťoučké reportáže. 

Vzhledem k popisované době by člověk mohl čekat budovatelské nadšení, ale Bulgakov se pohybuje na opačné straně, sleduje odvrácenou stranu doby, nedostatek, nebezpečí a násilí. Není v opozici politické ale komunální a lidové, vše líčí z pohledu obyčejného člověka. V jednotlivých textech před námi plasticky ožívá Moskva i venkov, dojde třeba na vtipné vylíčení bytové krize. 

Vyzdvihnout musím povídku Diaboliáda, jde o fantastickou vizi úřednických zmatků a svým duchem má velmi blízko Mistrovi a Markétce, je to absurdní a vtipné, svým způsobem ještě bláznivější než samotný Mistr a Markétka. Podobně absurdní jsou i příhody ze železniční stanice, v obou povídkách jde o absurditu danou nesmyslnou byrokracií a neschopnými ale horlivými úředníky. Titulní povídku Psí srdce jsem tentokráte nečetl, už jsem ji četl dříve v samostatném vydání.

***

Povídky vznikaly cca 20 let po Kafkovy a v popisu byrokracie a absurdity jsou ještě lepší, jsou vtipné, absurdní, sarkastické a ironické, magické a přitom kruté, protož šlo o strašné období. Ona i ta byrokracie revolučního Ruska byla ještě horší než ta Kafkova Rakousko-uherská. A tento přístup později bratři Strugačtí dotáhli v Pondělí začíná v sobotu potažmo v Pohádce o trojce k naprosté dokonalosti. Pro plné pochopení líčené reality je ale třeba chápat i velkou ruskou duši. 

PS: Nakladateli by neškodilo zopakovat si základy typografie, slovo knihovna lze rozdělit dvěma způsoby, z nichž jeden je nevhodný. Zvlášť když to vyjde na předěl stránky.

1. dubna 2017

Ramchat - Atrana

Slovenská pagan-blacková kapela Ramchat mě na živo docela mile překvapila, skoro bych řekl nadchla, takže jsem si hned pořídil debutové album Atrana a byl jsem na něj celkem zvědavý.
CD z roku 2015 je v podobě krásného digipacku, vyvedeného v barvách a symbolice ohně, do grafiky jsou zakomponování členové kapely a celek je opravdu působivý. Vlastní booklet obsahuje texty a jako u málokteré kapely jsem si je přečetl. Ne nijak důkladně, ale neberu je jako úplnou výplň jako u naprosté většiny kapel, jenom by mě zajímalo, jak je to s tím pozdravem "Na stráž"? 

Jednotlivé skladby provází majestátní zvuk svižného a melodického pagan death/blacku s různým zvolněním, stylovými vyhrávami nebo symfo názvuky. Hlasový projev je expresivní, sice hrubý ale také melodický a povětšinou celkem dobře srozumitelný. Ve třetí skladbě Perún hromom žehná nás dojde na melodický refrén a čistý zpěv, což mi úplně nesedí, ale atmosféru tato skladba má a nejen tento refrén se snadno zaryje do paměti. 

V páté skladbě Bojovník v svarogovej temnej noci, která je temnější a pomalejší, je výborný sekaný refrén, čistý zpěv se objeví i v sedmé Po temne žiara, kde kontrastuje s rychlým hrubým zpěvem. Zde použitý čistý zpěv mi evokuje slovenské popové skladby konce 80. let, což mi opět moc nesedí, ale je to rozhodně zajímavý prvek a frázování a zpěv do sekání je v této skladbě výborné, takže jde nakonec o dost zajímavou věc. Poslední dvě skladby gradují v duchu symfonické vraždící mašiny, byť závěrečná Sila ducha je o něco zvolněnější, ale o to více graduje, melodicky zpívaný refrén a šeptané pasáže gradují drtivý závěr alba. 

Za kapelou stojí zkušení harcovníci (Hirax - ex Editor, ex Lunatic Gods) a na tvorbě je to poznat. Je z ní cítit síla, sebevědomí a hrdost, tyto pocity jsou podpořeny mocným proudem hudby a výsledkem je hrdý a mocný pagan metal. Vše zní tak, jak má a jak bych od stylu čekal, nejde o nic překvapivého ani nového ale perfektně podaného a to zvláště na živo, podobný tah na branku moc (českých) kapel nemá. Pouze ty čisté zpěvy v cca třech skladbách mi moc nesedí, sice zapadnou, jsou chytlavé a ozvláštňující, ale ... něco mi tam pocitově nesedí. 

8. března 2017

Deaf And Dumb - Evildarkrooted... Total Dumb

Grindový Deaf And Dumb se na scéně mihli v letech 1995-1997 a zůstaly po nich tři nahrávky - demo Evillive, sedmipalec Lightnessdark a split UprootedImperial Foeticide. Zejména sedmipalec Lightnessdark pro mě představoval vrchol žánru a vždycky jsem litoval, že to kapela nedotáhla dále, alespoň k plnohodnotné debutové nahrávce. Musím se tedy spokojit s CD "sebraných" nahrávek, které kromě tří výše uvedených obsahuje pět "nových" skladeb z roku 2013, kdy aktivity kapely na čas ožily aby nakonec vše skončilo u ledu. 

Booklet CD navazuje na grafiku a vizuální styl starých nahrávek, nakolik si ho vybavuji. Obsahuje pár fotek, seznam skladeb a stránku shrnující historii těch pár let, co kapela působila na scéně. Fotky kapely a industriálního prostředí Ostravy (Nová huť?) mě docela zaujaly. 

Co se týká zvuku CD, nevím jestli došlo k remasterování ale proti mnou digitalizovanému sedmipalci i split CD je slyšitelný rozdíl, ale neposoudím, jestli je to jenom víc nahlas, plnohodnotně remastrované nebo došlo na loudness war. Ale zkoumat se mi to opravdu nechce.
Poznámka - dva z výše uvedených nosičů jsem hodnotil před deseti lety a na tehdejším hodnocení bych po věcné stránce moc neměnil, maximálně slohovou stránku.

Evillive (1995)

První demo zahajuje "Smells Like Teen Spirit " od Nirvany a při prvním poslechu na mě dýchla velká nostalgie. Pak se rozjíždí grind s murmurem, skladby obsahují zpomalení i ječák, takže vše, co tam patří a co je na tomto stylu pro mě zajímavé. I zde se objevují ruchové a industriální intra a zvuky, na pozdějších nahrávkách ještě dotaženější. Grind je to spíše hrubého ražení, ale pořád docela šlapavý a chytlavý, nahrávka pěkně svižně odsýpá a líbí se mi basa i kontrasty ječáku a murmuru.

Lightnessdark (1995)

Nechci opakovat svoje dřívější hodnocení, pro mě jde o vrchol nejen téhle kapely ale řadím to i ke špičce celé scény. Chytlavý, industriálně podbarvený a variabilní grind, některé rytmicko-basové momenty jsou velmi silné.

Uprooted (1996)

Ani zde se nechci opakovat, nahrávka je o trošku hudebnější a hutnější, více metalová. Rytmika už není tak chytlavá a skočná, ale to jsou všechno jen drobné nuance.

Relics Of The Ancient Technology (2013)

Tato nahrávka má pomalejší tempo, místy až moc, základní atributy tvorby skupiny jsou však zachovány, tedy zajímavá rytmika a členité pasáže, prostor dostanou i industriální ruchy, bohužel nedojde na ječák. Jakoby techno nádech ve druhé skladbě "Embryo" evokuje cyber-metal, který v dosti odlišné podobě představili Fear Factory, ještě před přelomovou deskou Demonufacture. Následující "The Murderers Generation" mi přijde až moc zpomalená, zato "Two Face Friend" je zajímavější, sekanější a deathovější/metalovější. Celou nahrávku chápu jako nostalgii a vzpomínku na "starý dobrý" časy...

***

Celkově jde o zajímavou nahrávku v duchu členitého a chytlavého grindu s industriálním podkreslením. V jednotlivých skladbách dojde na různé nuance v rámci stylu, tu je tvorba rychlejší, tu pomalejší. Díky industriálnímu nádechu a rytmické variabilitě mi přijde docela originální, byť ne stylově úplně čistá, což ve své době asi ještě nebylo in. 

Pro mě jde o takřka ideální grind s vrcholem v podobě sedmipalce Lightnessdark, což jsem tu psal asi 3x a nějak nechápu, proč kapela zapadla a prosadili se jiní... 

22. ledna 2017

Krabathor - Rebirth Of Brutality - Live In Uherské Hradiště

Krabathor - Rebirth Of Brutality - Live In Uherské Hradiště


Když odešel v roce 1999 Bruno z české death metalové legendy Krabathor, vypadalo to, že se už s Christopherem na pódiu nikdy nesejdou. Ale uběhlo "pouhých" 15 let, vášně vychladly a klasická trojice vystoupila nejdříve na festivalu Brutal Assault (2014) a na jaře 2015 následovalo turné. Záznam z něj vyšel pod všeříkajícím názvem Rebirth Of Brutality - Live In Uherské Hradiště ve formě exkluzivního setu jednoho CD a dvou DVD. CD obsahuje záznam koncertu z domovského Uherského Hradiště, jeho videoverze je obsahem prvního DVD a druhé DVD obsahuje záznam z Brutal Assaultu, obě DVD jsou doplněna bonusovými rozhovory. Vše je zabaleno v opravdu nádherně vyvedeném setu, jehož grafika se pohybuje někde mezi zkázou postapokalypsy a industriálem, booklet je viděn optikou rozbitých průzorů plynové masky a obsahuje fotografie a úryvky textů.

CD "Rebirth Of Brutality"

Můj prvotní dojem z poslechu CD byl výborný, výrazně oldschoolový, zvuk postavený hodně na base. Těžiště setu pochází z prvních dvou alb, dojde však na všechna 4 klasická alba; skladby z posledních dvou alb (s Paulem Speckmanem) pochopitelně nezazní. Celý set je celkem zajímavě rozdělen - nejdříve zazní pár skladeb (průřezově) na zahřátí, následují chronologicky řazené skladby - vždy jedna až tři z každého alba a vše graduje ve finále z těch největších fláků.

Úvod obstará klasické intro, následují demáčové Totální DestrukceApocrypha. Hned první skladba se rozjíždí v solidním tempu thrashujícího oldschool deathu se zdrcujícími riffy a i když tuhle starou tvorbu neznám, tak zní podařeně a povědomě. V Apocrypha zaujme zpomalující gradace, následující, jednu z mých oblíbených skladeb z alba Orthodox, Liquid, bych v tomto oldschool hávu skoro nepoznal a nějak mi nesedí. 

Teprve poté přichází na řadu přivítání fanoušků a po Pain of Bleeding Hearts následují úvodní skladby (dvě až tři) z prvních dvou alb (Royal Crown, Psychodelic, Eternal, Faces Under the Ice, In the Blazing River), vše v duchu mixu deathu a thrashe, od rychlejších sypaček po valivější části včetně vyhrávek a sól, Krabathor totiž nikdy nebyl tupý nářez, což plně dokazuje třeba Royal Crown. Mezi skladbami je prostor na krátké proslovy k fanouškům, podstatné je, že si kapela vystoupení užívá a že "doma je doma". 

Album Lies bylo kvalitativním skokem v kariéře kapely, což potvrzuje mnohem údernější a propracovanější The Truth About LiesUnnecessarity. Nejen pro mě je vrcholem tvorby album Orthodox a i z něj zazní úvodní vál - bohužel bez precizního zvuku z CD to není ono, stejný pocit jsem měl i na živo, byť pod hlavičkou Hypnos. Skladba Orthodox znamená i přechod k finále koncertu, kde prostě musí zaznít ImperátorPacifistic Death, samotný závěr patří další demo vykopávce Běsnící válka. Ale to už nějak nemám sílu kriticky hodnotit, už jen poslouchám a užívám si to, protože atmosféra koncertu graduje.