http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php

31. března 2014

Každý mladý muž

Film "Každý mladý muž" (1965) obsahuje dvě filmové povídky z armádního prostředí, řadí se k české filmové nové vlně a staví tedy na poetice absurdity, nudy a každodenní trapnosti. Tyto prvky však pozdější tvůrci využili mnohem lépe, na druhou stranu má zde člověk možnost vidět několik herců v jejich prvních "štěcích" a osobně mě zaujaly i záběry vojenského cvičení. 

První povídka "Achilovy paty" líčí cestu dvou vojáků do Plzeňské nemocnice. Mladého bažanta doprovází zkušený mazák (P.Landovský) a protože se neznají, tak toho moc nenamluví. Mazák rozhodně nespěchá zpátky do kasáren a tak se oba různě poflakují po městě, občas se staví v hospodě, kde Lanďák exne pivo, pak se prochází nebo se sedí na lavičce a koukají na holky - a my koukáme na ně. 

30. března 2014

Vyhlášení cen Břitva 2013 (Fotoreport) - Hypnos, Isacaarum, Tortharry - Brno Melodka, 29.03.2013

Na vyhlášení cen Břitva jsem šel jen kvůli kapelám Hypnos Isacaarum, zbytek mě defakto nezajímal. A i vlastní vyhlášení šlo mimo mě, hudba není soutěž a někdy mám pocit, že těch soutěží a anket už je tolik, že každá kapela dříve či později nějakou vyhraje... 

Na FB byl sice dostupný předběžný rozpis a tak jsem přizpůsobil svůj příchod mým plánům, ovšem na místě se ukázalo, že vše je jinak. A tak jsem viděl Tortharry (kteří šli vždy mimo mě), Hypnos a Isacaarum, takto léty prověřené stálice naší scény o nichž je zbytečné cokoliv psát. Po hodně dlouhé době jme si užil Isacaarum, vystoupení bylo živelné jako vždy, bohužel nedošlo na plynovou masku ani mé oblíbené staré kousky ale i tak to byl parádní set. 




25. března 2014

Egon Bondy - Českem našich otců

V této knize srovnává autor nadšení roku 1951, kdy se odehrává její děj, s realitou roku 1983, kdy byla napsaná. Chronologicky se tak "Českem našich otců" částečně kryje s knihou "Prvních deset let", nabízí však pohled svazačky, která začíná pochybovat o všem a její radostné nadšení mizí kdesi v propadlišti dějin. Dnes o zmíněné době čteme jen to špatné a tak mi tento pohled, vysvětlující tehdejší nadšení, vždy chyběl a zajímal mě. Marxista Bondy navíc poúnorový převrat odmítl a jeho kritika jde takříkajíc zleva. A tím, že má pro budování a nadšení mládeže pochopení (jakožto pamětník), tak mi jeho pohled přijde zajímavější a upřímnější než standardní "demokratický" pohled.

Hrdinka románu, vzorná svazačka Z., pracuje na Stavbě mládeže v Nové huti, kde je plně spokojená. My se s ní seznamujeme ve chvíli, kdy odjíždí bez dovolení do Prahy, protože potřebuje krátký oddech. V Praze už nachází jen minimum známých, doba pokročila a všude panuje plíživá podezřívavost. 

Z. uvažuje o moderním umění a upřímně se těší na to, jak krásně to bude nejen u nás ale i ve světě vypadat za pouhých třicet let. A právě těmto pouhým třiceti letům nastavuje Bondy nekompromisní zrcadlo, líčí, jak to dopadlo s tehdejšími ideály, konfrontuje radostné budování (socialismu) a upřímnou touhu po změně s šedí, průměrností a úpadkem vrcholící normalizace, s realitou roku 1983, roku před Orwellovského. Bondy také líčí úpadek českého umění a vědy zapříčiněný odříznutím se od zahraničních zdrojů, dále přináší trochu jiný pohled na českou povahu i na protektorát. 

16. března 2014

Karel Čapek - Krakatit

Čapkův "Krakatit" je fantastický román ale do žánru sci-fi bych ho neřadil. Spíše ho považuji za částečně surrealistický, děj se pohybuje mezi realitou a snem a závěr je už zcela snový. Hrdinova horečka slouží opakovaně jako předěl mezi dějovými etapami a jednotlivé motivy nebo symboly se opakují a vracejí. "Krakatit" je také asi jediný Čapkův román s výraznými ženskými postavami, zejména ve vztahu s princeznou, a právě láska mezi obyčejným člověkem a vysoce postavenou princeznou pro mě tvoří těžiště románu. Pro mnohé je možná zásadnější odpovědnost vynálezce za ničivý vynález, ale mě to připadá jako jeden ze střípků v hrdinově rozhodování mezi princeznou, tajemnou kráskou a venkovskou Ančí. 

Hlavním hrdinou je inženýr Prokop. Ten se v úvodu potácí ulicemi, dokud ho nepotká spolužák Tomeš. Prokop mu v horečce vypráví o úžasné výbušnině Krakatit, kterou právě objevil, blouzní o atomárních reakcích a Tomeš z něj tahá podrobnosti. Prokopovi se vše motá - vzpomínky, sny i jeho výzkumy, v horečce zůstává sám v Tomešově bytě, kde se o něco později objeví neznámá dívka, která Tomeše shání. Prokop jí nabízí, že mu její balíček doručí a vyrazí k němu domů do Týnice, kde doklopýtá k jeho otci, venkovskému lékaři, a omdlí se zápalem mozkových blan. 

Prokop se uzdravuje jen obtížně, z minulosti si pamatuje jen málo. Odpočívá a sbližuje se s lékařovou dcerou Ančí, žije nyní v jakési bezčasové idylce ve které nachází prosté štěstí; jako technik stále pochybuje o (svých) citech ale láska pomalu vítězí. Nečekaně ale narazí na inzerát shánějící inženýra P. kvůli Krakatitu, teprve toto slovo mu vše připomene, jeho pokusy, objev i obálku od tajemné dívky. Znovu je rozhodnut najít Tomeše, po otevření obálky totiž zjistil, že neznámá posílá Tomešovi velkou sumu peněz aby nechal její sestru. Prokop je rozhodnut ji bránit i pomstít, chvíli se zmítá mezi Ančí a neznámou a nakonec skoro bez rozloučení prchá do Prahy. 

14. března 2014

Půlnoc - Kniha noci (1988-1989)

Tvorba Půlnoci (Mejlova pohrobku PPU) je dostatečně zdokumentovaná, přesto lze stále objevit zajímavé nahrávky, což potvrzuje dvojdisk undergroundového vydavatelství Guerilla Records. CD vyšlo jako výraz úcty a obdivu k Mejlovi a obsahuje záznam dvou koncertů z let 1988 a 1989 z Chmelnice, objevuje se zde většina profláklých válů Půlnoci, některé méně známé skladby i pár skladeb Plastiků. Luxusní digipack obsahuje standardní booklet s texty, fotkami a několika faktografickými údaji. 

Na nahrávce se podíleli kromě Mejly i ex-plastikovští J.Janíček (klávesy) a J.Kabeš (kytara), dále zpěvačka M.Němcová a violoncellista T.Schilla, tedy samé známé osobnosti z okruhu undergroundu. Pro někoho překvapující může být bubeník Petr Kumandžas, pozdější leader crossoverových Jolly Joker and the Plastic Beatles of the Universe, (pro mě) zásadní kapely poloviny devadesátých let. Jako speciální host se objevuje Allen Ginsberg a (japonští?) hudebníci (kytara, perkuse).
Vznik obou nahrávek dělí několik měsíců, přesto je jejich vyznění odlišné - první CD je invenčnější a experimentálnější, druhé poklidnější ale soudržnější. 

Půlnoc se prezentuje temným "popem" někde mezi undergroundem, alternativou a gotikou, mezi základní atributy nahrávky patří hypnotická a opakující se rytmika, temné ale výrazné melodie, občasné experimentální, drásavé a industriální zvuky, vyhrávky nebo free pasáže. Bicí mi připadají tak trochu perkusní, v některých skladbách dostanou prostor táhlé, disharmonické až zlověstné klávesy, které společně se zpěvem evokují "gotické" nahrávky Nico. Jednotlivé skladby jsou chytlavé a přístupné, je v tom taková ta obyčejná krása. Vzhledem k tomu, že jde o živou nahrávku, tak je záznam lehce neučesaný a díky tom i autentický, přirozený a živočišný. 

12. března 2014

Moskva slzám nevěří

Tento Oskarem oceněný sovětský film jsem dlouho znal podle jednoho hitu punkových Šanov, film samotný přináší nečekaně zajímavou (i když nerealistickou) podívanou s přeslazeně romantickým závěrem. 

Film zachycuje osudy tří kamarádek, první část se odehrává v roce 1958, druhá o dvacet let později. Káťa, Ludmila a Toša žijí na ubytovně, Ludmila se touží výhodně provdat, Káťa chce studovat chemii a Toše stačí obyčejný venkovský život a tak se brzo provdá. Dívky pracují (v pekárně, továrně) a snaží se být Moskvanky, byť pochází z venkova. Když má Káťa hlídat byt vzdálenému strýci v moderním domě, skočí Ludmila po příležitosti, obě se tam nastěhují a pořádají večírky, kam zvou různé vědce, sportovce a intelektuály, předstírají, že jsou dcery pana profesora a hrají si na smetánku. Ludmila koketuje se známým hokejistou Gurinem, Káťa zase podlehne televiznímu kameramanovi Rudolfovi, což se neobejde bez následků a Káťa čeká dítě, které nechce, ani Rudolf se k němu nemá a odvrací se od ní. A tak končí první část filmu dosti smutně a beznadějně. 

2. března 2014

Obchod na korze

Oskarem oceněný slovenský film Obchod na korze (1965) byl natočen podle novely Ladislava Grossmana, který se podílel i na scénáři. Film se vyrovnává s obdobím Slovenského štátu a jeho protižidovských zákonů, jeho děj se odehrává roku 1942 v malém slovenském městečku, v době, kdy začínají platit protižidovské, tzv. Norimberské zákony. 

(Chudý) tesař Tóno Brtko (J.Kroner) je takový dobrý a svérázný človíček, o politiku se vlastně nezajímá i když stojí (pasivně) proti režimu. Jeho důvody jsou však osobní, Tóno je sešvagřen s místním vojenským velitelem Markusem jehož považuje za lempla. Jeho manželka mu apatii a neangažovanost vyčítá, protože vidí, jak se má její sestra dobře. Jednoho večera přichází Markus nečekaně na návštěvu, přináší pochoutky i alkohol, pod jehož vlivem se oba muži začnou hádat, Tóno mu vyčítá, že ho připravil o dědictví a Markus zase to, že mu svojí pasivitou brání v lepší kariéře v gardě. 

Karamazovi

Bratři Karamazovi se stejně jako další Dostojevského díla dočkali mnoha divadelních a filmových adaptací. Film P.Zelenky oceněný Českým lvem spojuje filmový a divadelní svět do jednoho působivého celku, zážitek je však dán primárně Dostojevského silnou předlohou. 

Film zachycuje zájezd Dejvického divadla do Krakova, kde mají hrát adaptaci Dostojevského Bratrů Karamazových. Ve filmu sledujeme zkoušku v industriálním prostředí opuštěné části Nové huti, tato zkouška zabírá cca 90% filmu, přesto je vzhledem k rozsahu předlohy zhuštěná jen na to nejnutnější. Před našima očima se rozvíjí drama otcovraždy, v němž se objevují všechny podstatné postavy - starý Karamaz (I.Trojan), synové Aljoša, Dmitrij, Ivan i (sluha) Smerďakov, dále Grušenka nebo důstojník. Zhuštěním děje nabývá na naléhavosti, ale nevím, jestli člověk neznalý předlohy dokáže vše pochopit, mě to přišlo jako zajímavý výcuc plný odkazů právě na předlohu. 

Vítězslav Hálek (1835 - 1874)

V.Hálek se spolu s Janem Nerudou řadí mezi otce moderní české poezie. Na rozdíl od Nerudy je Hálek optimistický, svým založením je to lyrický básník, byť se i u něj v pozdějším období objevují sociální motivy vrcholící ve známé novele Muzikantská Liduška. K jeho optimismu možná přispělo i to, že na rozdíl od Nerudy prožil šťastnou lásku, navíc zemřel poměrně mladý, ve 39 letech, díky čemuž v jeho tvorbě převažují optimistické a lyrické básně z mládí.

Večerní písně

Tyto básně psal dvaadvacetiletý Hálek pro svoji milou a publikoval je postupně časopisecky, později vydal soubor 56 básní knižně. Básně dále upravoval, sbírku rozšířil na více než trojnásobný rozsah a nakonec ji vydal pod názvem Večerní písně II. 

Básně jsou především oslavou lásky v mnoha jejích podobách. Hálek opěvuje jaro a znovuzrození přírody, všude klíčí nový život, všude je plno touhy a lásky, líčí pocity sladké lásky i sladkou bolest, jež mu láska působí. Láska je pro něj něco nebeského, pochází od Boha a je to jeho nejkrásnější dílo.