Je sebezměna opravdu možná?

V současné době probíhá obrovský boom motivační literatury a businessu kolem ní. Všude najdeme spoustu rad, jak se změnit, jak skončit se zlozvyky a jak je nahradit pozitivními zvyky. Zásadní otázkou ovšem je, zda to skutečně lze. 

Častým argumentem autorů motivační literatury je, že se všichni rodíme se stejnými možnostmi a je jen na nás, jak naložíme se svým životem a že když to dokázali oni, tak to dokáže každý. Ti opatrnější nebo možná realističtější připouští rozdílné vlivy (prostředí) a neříkají, že máme stejné možnosti, ale že jsme na začátku všichni tabula rasa, tedy nepopsaný list. Ale s tím, že máme vše ve vlastních rukou samozřejmě souhlasí. 

Díky praktické zkušenosti však nesouhlasím ani se stejnou výchozí situací. Máme totiž (momentálně půlroční) dvojčata a řekl bych, že se jim věnujeme skoro stejně, přesto je každé dítě jiné - jinak reaguje, jinak se chová a má jiné potřeby. A už teď je vidět, že je každé jinou osobností a bylo to vidět prakticky od první chvíle (byl jsem u porodu). 

Na základě této zkušenosti bych řekl, že vrozené dispozice jsou silnější, než (si) je většina autorů motivační literatury ochotná připustit. Možná je to tím, že to jsou často (bezdětní) muži (ano, vím že Babauta má dětí pět) nebo by si tím kazili business, nevím. 

Rozhodně nechci tvrdit, že má člověk rezignovat a vymlouvat se, že je takový, jaký je, protože se tak narodil a nemůže s tím nic dělat. Tvrdím pouze, že změna sebe sama není jednoduché přeprogramování se podle algoritmu sledujte nutkání, narušte zpětnou vazbu, nahraďte jeden zvyk druhým. Leckdo při tom prostě narazí na své (vrozené) limity a přes ty nejede vlak.

Na druhou stranu titíž autoři tvrdí, že jsme každý jedinečnou bytostí. Souhlas. Ale kde se vzala tato jedinečnost, máme-li údajně všichni stejnou výchozí pozici? 

Originální článek s odkazy na podobné články 

Papírové modely - Vzducholoď LZ-4, 1:250

Psát nějaký podrobný report k tomuto letitému modelu z ABC je skoro zbytečné. Postupoval jsem podle návodu, jen jsem trochu více vyřízl vzduch u kormidel. Vyzkoušel jsem si podlepování samolepkou a místo drátků u vrtulek jsem použil milimetrový karton. 

Model je kompromisem mezi abíčkovskou hračkovitostí a přesným modelem. Staví se celkem dobře ale je to všechno plus mínus milimetr. Bohužel mají různé části pláště různý odstín a moje závěrečná retuš tomu nepomohla. Než barva zaschla, tak to vypadalo dobře, ale po proschnutí... 

Takže výsledek vypadá jako olítaná a záplatovaná vzducholoď :) 

Originální článek s rozsáhlou fotogalerií a odkazy na podobné články 

V.Mišík + ETC Band a MCH Band na Henry Lee Festu 2014, 27.09.2014

Na druhý ročník brněnského Henry Lee Festu jsem se vydal kvůli jediné kapele, kterou byl MCH Band Mikoláše Chadimy. Jeho kniha Alternativa formovala před dvaceti lety můj náhled na hudební tvorbu a přístup k ní. Později jsem se žánrově posunul někam úplně jinam (takže scénu představovanou festivalem neznám a končím někde u Nicka Cavea, Einsturzende Neubauten a Sonic Youth a to vše do roku 2000, Plastiky, Velvety a Chadimu nepočítaje), přesto Chadimovy myšlenky a přístup beru pořád za své. Ale nebyla to jen jeho kniha, i hudební tvorba MCH Bandu a Extempore mě významně ovlivnila a proto je s podivem, že jsem dosud MCH Band neviděl na živo.

Na festival jsem šel sice primárně na MCH Band, chtěl jsem však vidět i Velvet Undergound Revival a V.Mišíka. Proto mě potěšilo, že tyto tři kapely hrají po sobě a dokonce hned na začátku. Jenže v den konání jsem se dozvěděl, že Velvet Underground Revival kvůli nemoci nevystoupí, což mé odhodlání k účasti nahlodalo ale nakonec jsem vyrazil a rozhodně nelituji. 

Festival se konal v úžasném industriálním prostředí opuštěné továrny, které dalo vzpomenout na atmosféru legendární Staré slévárny resp. Šedé litiny. Prostor nabízel dvě pódia a několik výčepů; pár lidem se zdálo draho, ale pivo (Rychtář) za 33,- mi přijde jako dnes už standardní cena. Další stánky nabízely klobásky, hamburgery nebo česnečku a minestrone, prostě vše bylo připraveno tak, aby návštěvníci mohli vydržet do pěti do rána. 

Do areálu jsem dorazil během vystoupení V.Mišíka a vlastně nevím, co k tomuto rockovému a bluesovému bardovi dodat. Doma ho neposlouchám, ale na živo je to pořád poctivá a opravdová hudba, která se příjemně poslouchá.

Po skončení Mišíka se přesouvám na druhou stage, kde vystupovali My Dead Cat. Zde mě zaujal energický zpěvák i předváděný hardcore evokující rané projekty Lydie Lunch z 80. let kombinovaný se silně melodickými, až trojhlasými refrény.

Na hlavním pódiu následoval MCH Band. Jak jsem již uváděl, dlouho jsem váhal, zda jít či nejít. Říkal jsem si totiž, kdoví, jaký je aktuální repertoár a tiše doufal, že zahrají aspoň něco z geniální desky "Es reut mich f..." Takže mě velmi příjemně překvapilo, že tato deska zazněla skoro celá! Došlo na skladby "Konečně večer", "Es gibt nur einige", "Biester", hodně povedená byla "Gibt Acht!!!" ze stejnojmeného alba, následoval "Tag Um Tag", "Sie achzende Puppe", "Wer heimgeht tut gut" a "Die Welt ist voll Gute". Skvělým přídavkem byla "Ale to nic, to přejde" z projektu Průhlední lidé. 

Koncert nabídl temné melodie a náladu, kterou by mohla závidět leckterá doomová kapela. K tomu apokalyptické tóny dechových nástrojů, dlouhé (až minimalistické) plochy a (útržkovité) německé texty. Tím, že vystoupení těžilo z desky "Es reut mich f..." jsem byl nadšen, teď s odstupem si říkám, že klidně mohlo zaznít víc věcí z Průhledných lidí, něco z dalšího projektu Pseudemokritos, něco z Krokodlaka nebo industriální "...nejlépe poznáš přítele..." - jak dlouho že člověku vydrží spokojenost? 

Po MCH Bandu mě bohužel další povinnosti volají k odchodu, ale po tom úžasném zážitku se těžko odchází, takže se ještě mrknu na druhou stage, kde řádí Boy - punk core úderka, nesmírně energická a živelná. Je vidět, že oč je hlavní scéna klidnější, o to je ta druhá divočejší. Boy nabídli skvělou energii a nářez, ale s poslední skladbou odcházím potemnělým areálem brněnské Zbrojovky, byť by ještě určitě bylo co poslouchat. I tak si myslím, že o koncertu roku mám jasno. 

Po dlouhé době jsem byl na nemetalové akci a všechny čtyři kapely (Vladimír Mišík + ETC Band, My Dead Cat, Mikoláš Chadima + MCH Band, Boy) se mi hodně líbily. Na těch metalových akcích je to spíš naopak - jedna kapela je dobrá, druhou si ze zájmu poslechnu a zbytek mě ani nezaujme... 

Originální článek s rozsáhlou fotogalerií a odkazy na podobné články