http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php

18. března 2015

Ador Dorath - The Very Essence of Fire

Ador Dorath se po kratší odmlce vrátili na scénu s novinkovou deskou, která přináší celkem zajímavý a silný materiál, jak jsme již od kapely zvyklí. CD vyšlo ve vizuálně působivém digipacku, booklet je po designové stránce opravdu pěkně provedený a zpracovaný, pouze mě na něm ruší logo sponzora. Sice jde o úzký pásek 3x20 mm ale ten "kabalistický" vzhled to prostě narušuje. 

Hudebně na novince převažuje elektronikou podkreslený (moderní) black/death, o místy až magickou atmosféru se postarají elektronika a klávesy. Jednotlivé skladby jsou variabilní, tu více elektronické, tu zase majestátní, vždy však razantní a energické. Ozvláštnění přináší působivá deklamace, gotický nádech a magický opar nebo naopak až chaotické klávesové pasáže a vše je završeno charismatickým projevem zpěváka, jehož místy skvěle doplňuje (již jen hostující?) zpěvačka. V některých skladbách dojde na výrazné, až skandovaně podané refrény typu "change is possible", v mnoha skladbách zazní až hitový motiv daný kombinací riffu a melodiky. Závěr desky tvoří outro, v němž zní perkuse a vynikající deklamace, která mi barvou hlasu připomněla "Tales of Ithiria" od Haggard. 

Nahrávka zní docela zajímavě, na jednu straně energicky a razantně, na druhou stranu epicky a majestátně, je dostatečně melodická í hravá elektronikou. Nálada nahrávky mi připadá pozitivní a mám z ní dokonce pocit, jakoby stála mimo metalová klišé. Před deseti lety byli Ador Dorath průkopníkem tohoto stylu u nás, dnes však patří "pouze" ke špičce. Takže se mi CD líbí, ale na zadek si z něj, na rozdíl od debutu, nesednu. 

7. března 2015

Stíny plamenů - Propadlé vody

Stíny Plamenů jsou pro mě už asi pět let nejlepší českou kapelou. Původně (pouhý) projekt lorda Morbivoda nabízí svižný kytarový blackmetal (odpadních vod), ve kterém se pro mě dokonale snoubí melodika i tvrdost a vše je vyšperkováno skvělými texty z plzeňské kanalizační sítě, kde "blackmetal burácel". CD Propadlé vody vyšlo v roce 2014 jako digipack (a LP), obraz na přebalu je kanalizační varianta Munchova expresionistického Výkřiku. Standardní součástí je vložená knížečka s texty, použitý font pochází z dílny Franty Štorma. 

Úvodní skladba se od tradičního zvuku Stínů poněkud liší, je hutnější a valivější, obsahuje až trashově zasekávané riffy a představuje lehce experimentálnější podobu kapely; na chuť jsem ji přišel až po několikerém poslechu. Další skladby jsou již v tradičním hávu, jde tedy o razantní a melodický black, byť lehce experimentální i jiné ozvláštňující prvky se objevují i v dalších skladbách. Druhá skladba nás přivádí do studia českého rozhlasu, kde probíhá natáčení reportáže o zvradlech, jedna pasáž v textu připomene slavné Zkratky Ivana Mládka, což potvrzuje i na youtube dohledatelný Morbivodův cover této Mládkovy skladby. 

V dalších skladbách Morbivod střídá různé hlasové polohy a jeho hlasový projev se mi líbí čím dál víc. Dojde na odklepání poklopů, akustický motiv a gradující pasáže s rytmikou nebo basou. Směrem ke konci alba přibývá na blackové atmosféře, tu dojde na nenávistnou sypačku a jinde zase na majestátnější atmosféru. V závěru se přesouváme z Plzně do Prahy, snad jde i o návaznost na Odpadní galerii, zaujme Rainhardova německá dikce a úplný závěr přináší další zrychlení a gradaci, odsekávaný ale srozumitelný zpěv a naštvání vítězí nad experimenty. 

Hodně mě zaujala variabilita nahrávky, která obsahuje spoustu drobností, vyhrávek a detailů, které melodický blackový nářez posouvají kousek dál. Velmi oceňuji Morbivodovu schopnost vše organicky spojit, začlenit a defakto dovést k dokonalosti a ještě odlehčit texty. 

Syrový kytarový metal s vyváženou melodikou a tvrdostí ozvláštnil Morbivod na této nahrávce lehce experimentálními prvky a vyhrávkami. Pro mě je sice nepřekonatelné předchozí CD "Výprava za pravdou špíny", byť ho nelze považovat za řadové, teď mám však pocit, že se mu Propadlé vody mohou více než spřiblížit. 

Album představuje (nečekaný) krok modernějším směrem, což je nakonec asi lepší, než ustrnutí na místě. Trochu mi chybí původní undergroundový přístup a "čiré" nadšení, ale to je prostě daň za to, že jsou Stíny tím čím jsou - pro mě již pět let nejlepší českou kapelou... 

Čtyřhodinový (ne)smysl

Novým "králem" na poli produktivní literatury je Timothy Ferriss se svým Čtyřhodinovým týdnem. David Allen nám ukázal, jak se zorganizovat pomocí GTD, Leo Babauta nám to zjednodušil zenovým přístupem a Timothy Ferriss teď tvrdí, že to zvládneme za čtyři hodiny týdně. 

Ze zvědavosti jsem si stáhl ukázku Čtyřhodinového týdne z iBooks. Protože má ukázka skoro 40 stránek, tak jsem si myslel, že dobře poznám, jestli stojí za zakoupení nebo ne. Ale ani po přečtení 40 stran jsem to nepoznal, což je zvláštní, protože Allanovi stačí podobný rozsah na základní vysvětlení GTD a Babauta většinou ani víc nepotřebuje. Zato Ferriss stihne na tomto celkem velkém prostoru pouze vysvětlit, že se díky jeho knize budu moci potápět na soukromých atolech nebo tančit sambu v Brazílii a nebude mě to stát víc, než kdybych seděl doma a koukal z okna. A že se tomu říká noví bohatí, což jsou lidé, kteří mají zážitky jako milionáři ale nic je to nestojí. Ale v celé ukázce není jediná rada, jak toho dosáhnout. 

Takový byl můj první dojem z ukázky. O tři hodiny později jsem si uvědomil, že tam jedna rada byla, byť naznačená a skrytá. Ta rada zněla - outsourcujte. To jsem původně chápal jako "najímejte si Indy na podřadné činnosti (vašeho podnikání)". O co ve skutečnosti jde u outsourcingu jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem platil pomocnici za hlídání dětí. Což je přesně ono - zaplatit někomu, abych sám mohl dělat něco jiného. Je to prostě o tom, nakolik si cením svého času. Na kolik si cením třeba toho, že se po večírku dostanu o hodinu dříve do postele (když pojedu tágem místo šalinou) a díky tomu budu více vyspaný. Dá se to vůbec finančně vyčíslit? 

Napadly mě i další příklady a chtě-nechtě jsem uznal, že mi Ferriss přeci jen v něčem poradil. Ale ani to mě nepřesvědčilo ke koupi této knihy. Abych mu však nekřivdil, ukázky (dokonce ještě delší) z jeho dalších knih Čtyřhodinové těloČtyřhodinový kuchař mě zaujaly mnohem víc a dokonce budu v budoucnu uvažovat o koupi. 

Přesto se u všech tří ukázek nemůžu zbavit dojmu strašné rozvláčnosti, ukecanosti, sebechvály a sebepropagace. Přijde mi, že struktura knih je zhruba následující - s touto knihou se naučíte tohle a tohle a tamto. Já se totiž naučil tohle, tamto i támhleto, bavil jsem se o tom s tím, tamtím a oním a zeptal se ho na to a ono. No a když to uděláte stejně, tak to taky budete umět. No vidíte, už to vlastně umíte. Možná to tak není, ale těžko soudit na základě krátké, jen stostránkové, ukázky...