Domácí kapelu jsem v první polovině
devadesátých let docela poslouchal a dokonce jsem ji považoval za mnohem
autentičtějšího pokračovatele Plastiků než třeba Půlnoc. Důvodem bylo,
že Domácí kapela si z plastiků vzala tu umělečtější a méně komerční
podobu. Druhé CD Jedné noci snil z roku 1996 jsem měl ve své době
hodně rád, ale dnes (při poslechu remastrované verze) cítím jisté
zklamání kvůli určité nepřístupnosti a neuchopitelnosti. Faktem však je,
že i já jsem se za těch dvacet let se svým hudebním vkusem a náhledem
nemálo posunul.
Remasterovaou verzi vydalo vydavatelství Guerilla
Records a jde o opravdu důstojnou podobu, byť musím přiznat, že původní
obal s vlkem se mi líbil více. Dobře vybavený booklet obsahuje texty
všech zaznamenaných skladeb (česky i anglicky), pár fotek a dobové
rozhovory a články o kapele. Název CD je inspirován L.Klímou, jak
nezapomene zmínit snad žádný článek, takže se i já přidávám. Jeden
z textů prezentuje tvorbu kapely jako něco "nadnormálního" a hluboce
existenciálního, já tahle silná slova nemám rád a ani to tak necítím.