Sólový debut kytaristy Pačesse z roku 2011
jsem si sehnal hlavně kvůli tomu, že je věnován Lulči (u Vyškova)
a tamní dominantě, Liliové hoře. Z Lulče totiž pochází část mé rodiny
a i já zde strávil pár víkendů, hlavně na přírodním koupališti "U
Libuše", takže je mi tento kraj blízký. Dalším lákadlem pro mě byli
hostující zpěváci Blackie a hlavně Lord Morbivod. Hudebně je CD inspirováno epickým metalem alá Bathory
s melodickými a akustickými prvky, jenže já Bathory nikdy moc
neprožíval a stejně se mi od nich nejvíc líbilo netypické Requiem.
Pačess nahrál všechny nástroje, z produkcí mu pomohl
již zmíněný Blackie a o zpěv se podělili Blackie, Lord Morbivod,
Styrbjorn a Štěpán. Booklet a výbava CD je klasická, grafika samotná je
pak věcí vkusu - různé erby a malůvky sice ke stylu patří, mě však
přijdou lehce naivní až dětinské.
Nahrávka je hned od úvodu první skladby hymnická
a epicky rozmáchlá, pomalejší tempo doplňují melodické vyhrávky a sóla,
přidává se srozumitelný nakřáplý skřehot. Dojde i na svižnější,
thrashové a valivější pasáže, ale pořád je zachována majestátní
atmosféru, na které se podílejí i sborové refrény. U druhé skladby Až listy zrudnou
mi v uvozovkách stačí, že ji zpívá Lord Morbivod, byť mu frázování
místy nejde tak, jak jsme zvyklí - (asi) si text nepsal sám, text
samotný mě docela baví, je to taková mile hrůzostrašná historka. I tato
skladba je variabilní, místy přechází v až nekompromisní black
s melodickými vyhrávkami ale závěrečná akustická kytara a melodický zpěv
mi úplně nesedí.
Následující skladbu uvozuje dryáčnický zpěv nad
akustickou kytarou, následují hutné a valivé pasáže, melodické vyhrávky
na pozadí, tedy jako je tomu i na zbytku desky. Kromě hutných,
thrashových (a oldschoolových) pasáží mají velký prostor melodické
a akustické momenty, příkladem je Píseň o mordu, která se mi ale
vůbec nelíbí po textové stránce; i následující skladbu uvozuje
"středověký jarmark" a závěrečná instrumentálka je až veselá - takový
styl instrumentálky mi docela sedí.
Na nahrávce mě zaujaly majestátní skladby, hymnické
a melodické, byť na pozadí solidně thrashující, doplněné akustickými
vyhrávkami, hospodskýmí (středověkými) popěvky a hymnickými refrény;
dále se mi líbí, že je CD díky čtveřici zpěváků vokálně pestré. Celkově
je mi takto pojatá snaha o variabilní black sympatická, byť mi místy
přijde "naivní" až na hranici parodie žánru - ale spíš bych řekl, že je
to nedotažené. Naopak texty jsou docela zajímavé a s nadhledem psané,
nejde o typickou výplň.
Pačess má rozhodně potenciál i svůj rukopis, na jeho debutu i na Eleonoře od Asgardu
slyším styčné body. I přes zmíněné výhrady k určité naivitě mě nahrávka
zaujala a jsem zvědav na jejího následníka, který má/měl vyjít v lednu
2016.
Žádné komentáře:
Okomentovat