Splitko deathmetalových kapel Dead Carnage a Soul Massacre
vyšlo v roce 2015 v Pařátu. V obou případech jde o poměrně nová jména
na scéně, nicméně zastřešená zkušenými harcovníky z kapel Disfigured
Corpse a G.O.R.E v případě Dead Carnage, resp. Hypnotic Scenery
a Dyssolving Of Prodigy v případě Soul Massacre. Jak již bylo řečeno,
obě kapely hrají "ten svůj deathmetal" a to spíše oldchoolový, výsledný
zvuk je naštěstí rozdílný a snadno rozpoznatelný. Obě kapely jsou
z Havířova a dohromady nabízejí cca 35 minut materiálu, což je tak
akorát, aby nahrávka nenudila.
Dead Carnage - The Only Thing I Ever Wanted Was To Kill The God
Po
úvodním ruchovém intru nabízí Dead Carnage různé varianty převážně
střednětempého death metalu. Jeho pojetí má hrubým, byť celkem
srozumitelným, vokálem blízko k brutální variantě stylu, hudebně zase
spíš k technické. Prostor dostanou riffující a thrashující pasáže
i svižnější části, nicméně úvod nahrávky mi přišel hodně klišovitý
a předvídatelný. I přes melodické momenty nebo sóla jde spíše o hutnou
a syrovou, byť ne vyloženě brutální, záležitost. Paradoxně je asi
nejzajímavější lehce odlišná závěrečná skladba věnovaná Disfigured
Corpse - punkový rytmus a lehce zběsilé pojetí skladbě sluší. Celkově
bych o tvorbě Dead Carnage řekl, že originalita není veskrze žádná ale
poslouchá se to dobře, zvlášť pro toho, kdo má rád old school death
v hopsavě hutné podobě.
Soul Massacre - 1000 Ways To Die
Soul
Massacre nabízí pomalejší a hutnější skladby blížící se svým feelingem
pomalejším věcem od Krabathoru. Přijde mi, že trvá o něco déle se do
jejich tvorby dostat, ale celkem to stojí za to - murmur (z dívčího
hrdla), střední tempo, výrazná basa, vyhrávky a sóla mají v celkovém
spojení kýžený efekt. Zkrátka zkušenosti ze spíše doomových kapel jsou
poznat. Na nahrávce se objevují hutné riffy a thrashující plochy,
přechody, změny tempa i různé varianty murmuru a zpěvu včetně lehce
sekaného, přitom i celkem srozumitelného.
***
Na první poslech mi
přišla část Soul Massacre nudnější ale později se ukázala jako
promyšlenější a složitější, zkrátka jsou poznat zkušenosti z doomu
přetavené do deathu. Dead Carnage jsou přímočaře hopsavější, jde tak
trochu o death zpopularizovaný a dotažený do komerční dokonalosti dvacet
let starou Sepulturou, pohybujeme se však v udg rovině a rozhodně nejde
o kopírku ani výrazné ovlivnění, spíše o přístup - hutné riffy,
valivost a podladěnost.
Celkový dojem ze splitu je spokojenost s oběma
skupinama, na druhou stranu takových je... Zkrátka tento počin hodnotím
dobře - takže za tři :)
Žádné komentáře:
Okomentovat