Terry Pratchett - Věda na Zeměploše 4 - Soudný den

Soudný den je čtvrtým dílem populárně naučné série, která čtenáře seznamuje s mnoha zajímavými vědeckými problémy. Při čtení se na jednu stranu nemohu ubránit dojmu opakování probíraných témat v jednotlivých dílech, na druhou stranu se objevují zajímavá a nová témata z oblasti mýtů, teologie, náboženství i vlastní metodologie vědy. Díky tomu se můžeme zamyslet i nad tím, nakolik je náš svět ovlivněn způsobem jeho poznávání. 

V úvodu připomenou autoři výchozí rámec celé série, totiž vznik našeho vesmíru jako důsledku pokusu Zeměplošských mágů a jejich následných zásahů. Následuje stručné vysvětlení současné částicové fyziky až k Higgsovu bosonu, pro mě je mnohem zajímavější rozdíl mezi lidsko-centrickým a vesmíro-centrickým vesmírem a důsledky tohoto rozdílu pro vznik vědy jakožto objektivní disciplíny. Lidsko-centrický přístup je demonstrován na srovnání aztéckých a indických mýtů o světě neseném želvou a hlavně na vysvětlení, jak k těmto představám došlo a proč jsou tak lákavé a rozšířené. Perličkou je pak vysvětlení, jak v se mýtech z hadů stali sloni. Po kosmologii starověkých národů dojde na důkazy o kulatosti Země i na bizarní pokusy dokázat její plochost v 19. století. Zmíněna je i teorie o Zemi jako dutině, škoda, že nejsou uvedeny Německé pokusy na toto téma prováděné během druhé světové války. 

Pačess - Monte Liliorum

Sólový debut kytaristy Pačesse z roku 2011 jsem si sehnal hlavně kvůli tomu, že je věnován Lulči (u Vyškova) a tamní dominantě, Liliové hoře. Z Lulče totiž pochází část mé rodiny a i já zde strávil pár víkendů, hlavně na přírodním koupališti "U Libuše", takže je mi tento kraj blízký. Dalším lákadlem pro mě byli hostující zpěváci Blackie a hlavně Lord Morbivod. Hudebně je CD inspirováno epickým metalem alá Bathory s melodickými a akustickými prvky, jenže já Bathory nikdy moc neprožíval a stejně se mi od nich nejvíc líbilo netypické Requiem. 

Pačess nahrál všechny nástroje, z produkcí mu pomohl již zmíněný Blackie a o zpěv se podělili Blackie, Lord Morbivod, Styrbjorn a Štěpán. Booklet a výbava CD je klasická, grafika samotná je pak věcí vkusu - různé erby a malůvky sice ke stylu patří, mě však přijdou lehce naivní až dětinské.

Nahrávka je hned od úvodu první skladby hymnická a epicky rozmáchlá, pomalejší tempo doplňují melodické vyhrávky a sóla, přidává se srozumitelný nakřáplý skřehot. Dojde i na svižnější, thrashové a valivější pasáže, ale pořád je zachována majestátní atmosféru, na které se podílejí i sborové refrény. U druhé skladby Až listy zrudnou mi v uvozovkách stačí, že ji zpívá Lord Morbivod, byť mu frázování místy nejde tak, jak jsme zvyklí - (asi) si text nepsal sám, text samotný mě docela baví, je to taková mile hrůzostrašná historka. I tato skladba je variabilní, místy přechází v až nekompromisní black s melodickými vyhrávkami ale závěrečná akustická kytara a melodický zpěv mi úplně nesedí.