Tři kamarádi jsou považování za nejlepší dílo spisovatele E.M.Remarqua a i já ho před dvaceti lety rád četl. Nyní jsem však knihou spíše zklamán a dřívější nadšení se ne a ne dostavit.
Kniha líčí příhody tří kamarádů (vypravěče Robbyho,
Otty a Gottfrieda) a jejich dalších přátel v meziválečném Německu. Na
začátku knihy slaví Robby třicet let - přežil první světovou válku
i následná bouřlivá dvacátá léta, což se projevuje na jeho přístupu
k životu. Momentálně má s kamarády autodílnu ale ve všeobecné bídě
a chudobě se jim moc nedaří. Jejich radostí a pýchou je závodní auto
Karel, v otřískané karoserii je totiž ukryt skvělý motor a baví je
provokovat ostatní řidiče. Při jedné takové akci se seznámí s Patricií
a Robby s ní postupně začne chodit a později i žít.
Těžiště knihy tvoří všední rutina běžných dní, tedy
trocha práce a večerní popíjení (rumu) v baru, ať už s kamarády nebo
s prostitutkami, které zná Robby z doby, kdy se živil jako barový
klavírista. Pohybujeme se tak v polosvětě lehkých dívek, barmanů,
hostinských a kšeftařů, není to však ten elegantní svět známý
z prvorepublikových filmů, spíše omšelost a prázdnota Bukowského. Děj
provází různé příhody z dražeb, lunaparku, koňských sázek,
automobilových závodů a taxikářské praxe, tyto příhody jsou až
tragikomické a ilustrují všeobecnou bídu.
Kamarády drží nad vodou neutuchající duch přátelství
zocelený zákopy první světové války. Bezútěšnou šeď Robbyho života
prozařuje jako sluneční paprsek sbližování s Patricií, byť provázené
mukami žárlivosti na její známé, přitom mu Pat říká, že nechce, aby se
vzdal svých kamarádů na její úkor. Oba tvoří zvláštní dvojicí, on je
otrlý válkou a krizí a ona, sice křehká ale v náhledu na život, pro
Robbyho nepochopitelně, je možná cyničtější než on. Během společné
dovolené u moře začne Pat chrlit krev, její tuberkulóza vysvětluje
některé nálady a názory na život a smrt Robbymu důvěrné známé z války.
Zbytek léta provází bezstarostnost před podzimním
odjezdem do sanatoria, na podzim a v zimě zůstává Robby sám, resp.
s kamarády. Volný čas tráví v baru, kde hraje na klavír a pije, jejich
dílna se dostává do existenčních problémů. Společnost se radikalizuje,
politické schůze provází pouliční násilnosti a při jedné z nich zastřelí
Gottfrieda, kamarádí vezmou spravedlnost do svých rukou. Dílna nakonec
zkrachuje, vše rozprodají a zbyde jim jen Karel, více než auto.
Po vánocích přijde Robbymu telegraf od Pat, ať
přijede a tak okamžitě vyjíždí, přestože ví, že mají peníze jen na pár
dní pobytu - Otto však slibuje, že peníze sežene. Pobyt v sanatoriu
provází podivná rozpustilost čekajících na smrt, kdy už je (skoro) vše
dovoleno. Pat je šťastná, že je tam Robby s ní, už ví, co ji čeká ale
poslední dny si chce užít. Od Otty přijdou peníze a Robby pochopí, že
prodal Karla, díky tomu ale vydrží s Pat až do její smrti.
***
Hrdinové žijí ze dne
na den a v mnohém mi to připomnělo "A bude hůř" nebo Bukowského. Jenže
ten takhle žil ze své vlastní volby, kdežto postavy z knihy a další
miliony lidí takhle žili z donucení, každopádně je to život tak nějak
prázdný. Děj se sice odehrává v relativně atraktivním prostředí
automobilové dílny a nočních barů, ale není to veselé, převažuje
beznaděj a bída. S tím kontrastují dojemné scény s Pat, ale celkově je
to selanka a zhruba v půlce mě to přestalo bavit.
Základní hodnotou knihou je kamarádství, takže třeba
prodej Karla, ve své podstatě obrovská (a cynicky řečeno i zbytečná)
oběť je zmíněna jednou větou, protože je to samozřejmost, kterou by
udělal každý kamarád. A jen tak mimochodem by mě zajímalo, jestli je
v knize vícekrát použito slovo rum nebo Patricie.
Při čtení mi to přišlo jako celkem přeceňované dílo,
prim totiž hraje bída a poflakování se a na láhev rumu je vždy, ať je
bída sebevětší. Nechci falešně moralizovat, jak kamarádství tak láska
jsou silné pilíře proti bídě a beznaději, díky nim zůstává člověk
člověkem, ale celkově mi Tři kamarádi nepřipadají jako nějaké výjimečné
dílo.