Kratší próza Afghánistán z roku 1980 volně
navazuje na knihy Invalidní sourozenci a 677. Jedná se o autorovou
reakci na sovětskou okupaci Afghánistánu, události v Polsku i emigraci
Pavla Zajíčka. Kniha nabízí pár hlubších myšlenek o černých vyhlídkách
lidstva, ale celkově je to spíše četba méně závažná.
Hlavními hrdiny knihy jsou C. a D. (milenci z 677),
kteří se pomocí bílého prášku přenáší do světa Bondyho knih Invalidní
sourozenci, Mníšek a 677. V posledním případě to však s drogou přeženou
a ocitají se v blízké budoucnosti ve světě po zničující válce, kde
přežili jen oni dva. Zkázu celého lidstva považují za obrovské štěstí
a radují se z konce nesmyslné otročiny. Radostně putují do Plzně, kde
nalézají pár dalších přeživších a dozví se, že západní Evropa je spálená
ale ve východní zůstalo vše netknuté, jen lidé byli vyhubeni. Brzy však
pochopí, že tato skupina přeživších patří ke stejnému tupému stádu jako
vyhynulé lidstvo a proto pokračují dál na západ.