Eponymní debut Půlnoci z roku 1991 byla myslím první oficiální Mejlova nahrávka, pokud nepočítám Garáž, kde hostoval.
CD je vybaveno tragickým bookletem s odfláklou grafikou a je v něm pouze seznam skladeb a hudebníků.
Skladby pokrývají a kopírují tehdejší koncertní vystoupení, takže zazní známé skladby jako Podivná je podivná, Nikde nikdo, Kanárek, Je to nebezpečný, Tygr nebo Dopis.
Ve zpěvu se střídají Mejla a zpěvačka Míša, typický undergroundový zvuk
doplňuje v některých skladbách rock'n'rolová kytara, což je příjemné
zpestření. Také bicí P. Kumandžase jsou variabilní a doplňují celkově
bohatý zvuk, někde znějí až elektronicky strojově, takže jsem přemýšlel,
jestli nejsou elektronické. Většina skladeb je ve středním tempu,
s repetativní rytmikou a temně hitovou melodikou, prostor dostávají
i různé vyhrávky, industriální zvuky i sametové smyčce, ale proti
koncertům s hosty je to takový popík, což nemyslím špatně, nahrávka je
to milá, příjemná, někdy i křehká a přitom pěkná.
Již jsem zmiňoval, že jde vlastně o první Mejlovu
opravdu studiovou nahrávku, takže konečně je jeho tvorba slyšet v celé
své kráse a jeho skladatelský potenciál není překryt šumem
undergroundových koncertů. Tuto hudební sílu jsem si uvědomil třeba u Kanárka, ten je podmanivý, uklidněný a sofistikovaný, basové linky jsou opravdu krásné. Mejlou zpívaná Je to nebezpečný patří mezi svižné a energické skladby, další kytarově rockovější věc je Kniha noci, zvláštní sílu podtrhuje text a byť tato skladba není tak hitová jako ostatní, je o to silnější.
Dopis patří ke vzletnějším skladbám díky
zpěvačce ale pamatuji si i křehčí verzi, smyčce na pozadí jsou oproti
ostatním skladbám něžné, zato jinde působí spíše znepokojujícím dojmem.
Hodně zajímavá je skladba Hochu zlatej, působící jako od jiné
kapely. Je to zvláštně smutně veselá skladba, kytary znějí tak svěže
a vesele, až je z toho člověku smutno.
Rozhodně jde o jednu ze zásadních desek českého
rocku na které mohlo širší publikum konečně slyšet, co a jak vlastně ten
Mejla hraje, protože PPU byli jednak démonizovaní a jednak nekriticky
obdivovaní. Když pominu tuhle kultovní rovinu, tak je to opravdu pěkná
hudba. Temně melodická, s kořeny v psychedelickém undergroundu,
muzikantsky zajímavá a bohatá, ale ne ve smyslu samoúčelných exhibicí.
Zkrátka něco, co si představím ve škatulce inteligentního popu začátku
90. let.
Žádné komentáře:
Okomentovat