Slovenské Lunatic Gods jsem kdysi zbožňoval,
hlavně díky totální hymně "Hate" z alba "Inhuman and Insensible", jenže
sejde z očí, sejde z mysli. Po objevení Ramchat, aktuálního
Hiraxova projektu, jsem si na tuhle "lásku" vzpomněl, no a vzhledem
k tomu, že Hirax vyprodává za 5 euro, tak nebylo co řešit.
CD Sitting By The Fire mám tedy v reedici se
dvěma bonusy, což jsou nevydané skladby z alba "Wilderness". Jde
o klasickou krabičku s knížečkou s texty, grafika alba nijak vizuálně
nezaujme, na rozdíl od hudby. A přestože uběhlo už dvacet let od vydání,
tak je to pořád stejná paráda.
Lunatic Gods je těžké stylově zařadit, sami se teď
řadí do folk-blacku, já bych to viděl spíše někam do melodic
black/death/pagan a i to slůvko lunatic je pro jejich stylové zařazení
celkem důležité. Hned první skladba "Dead But Free" obsahuje typické
atributy celé nahrávky, je svižně melodická, chytlavá, obsahuje změny
tempa, vyhrávky různých nástrojů a srozumitelný a procítěný zpěv.
Další skladby staví na podobném schématu a i když
jsou neskutečně variabilní, přesto vše funguje a jednotlivé prvky do
sebe krásně zapadají. Složité a netradiční melodické a rytmické postupy
nebo nezvykle frázovaný zpěv (třeba druhá "I'll Never Betray") jsou
občas hůře uchopitelné, ale to napětí a atmosféra tam je pořád. Mezi
silné prvky patří také melodický zpěv na pozadí, často s kontrastujícím
epickým a majestátním vokálem, což je třeba příklad páté "The World Is
Full Of Lies" uvozené orientálním motivem, tahle skladba je i příkladem
hutně metalové rifovačky.
V každé skladbě lze najít silně emotivní momenty
v podobě dialogu vokálů, vokálů nad rytmikou, vokál dokáže být nešťastný
ale i silově deklamující. Mezi další emotivní prvky patří akustické
pasáže, rifové smršti i kvapíková tempa. Titulní "Sitting By The Fire"
má všechny atributy tvorby, z nějakého důvodu má však větší hitový
potenciál a výraznější melodie, ale možná je to tím, že ji mám víc
naposlouchanou. Závěrečná "Irreperable" patří mezi ty komplikovanější,
i když jsou tam přímočaré kytarové a metalové prvky, zpěv "irreperable"
je také zvláštní.
Občas se divím, že
jsem na tuhle kapelu zapomněl, byť znám vlastně jen první dvě, možná tři
alba. Jejich poslech není na každý den, ale po každé tam najdu něco
nového. Skvělá je kombinace přímočaré chytlavosti a rafinovaných momentů
a zejména vokály, ať už melodické na pozadí, charismatické epické
deklamace nebo procítěný zpěv - vše je plné emocí.
Při správné náladě vzbuzuje tohle album nadšení, docela se divím, že si kapela svým přístupem nezískala více fanoušků.
Žádné komentáře:
Okomentovat