Brněnský Root je legenda a za třicet let na
scéně patří mezi nejznámější české (metalové) kapely. Ovšem i tato
slovutná kapela nějak začínala a pohled na její začátky přináší dvoj CD
z roku 2003 obsahující čtyři dema a živák, vše z let 1988-89.
Jednoduchý booklet obsahuje pár historických fotek a vzpomínky na okolnosti nahrávání jednotlivých dem od Big Bosse a Blackieho.
Uvedené dvoj CD si občas poslechnu, ovšem při psaní
tohoto textu jsem si poslechl i debut "Zjevení" a také jsem si pročetl
příslušné kapitoly z knihy "Temné kořeny", abych nasál dobovou atmosféru
a více pochopil začátky této legendy. Obecně bych řekl, že se na demech
střídají dvě polohy. Jednu tvoří "melodram", tedy (jemné) brnkačky
s deklamací nebo řevem, což je v podání Dr.FE spíše úsměvné než hrozivé,
druhou polohu představují kytarové řežby, ať už v podobě řezavé kytary,
výrazného riffu nebo monotonního opakování. Nahrávky jsou syrové, mají
však určitou atmosféru a i přes zvukovou nedokonalost je slyšet budoucí
potenciál.
Reap Of Hell (1988)
První
demo obsahuje první verze později proslulých skladeb "Sedm černých
jezdců", "Píseň pro Satana" a "Hřbitov". Po intru zazní převážně
nářezová "Litanie k Satanovi" se spíše rychlou deklamací než zpěvem
a povědomými riffy, zpěvák Dr.FE zní fakt divně, zvlášť v pozdějším
porovnání s Big Bossem, který je hlasově o tři levely jinde. Zvláště
markantní je to ve skladbě "Sedm černých jezdců", naproti tomu třeba
skoro skřehot v závěrečné skladbě "Hřbitov" má něco do sebe.
Už na prvním demu je cítit temná síla a potenciál,
on totiž (nejen) Blackie fakt něco umí a hlavně se pracuje s atmosférou,
i když to kvůli technice nevyzní.
War Of Rats (1988)
Druhé
demo otevírá "7 synů Satana", po různě zpomalených zvukových efektech
zní zvony a Big Bossovo vzývání satanových jmen, což je celkem působivé.
Následuje "A země se otevřela" s monotónně riffující kytarou a Big
Bossovou deklamací (než zasedne za bicí), skladba finišuje v docela
solidním tempu. I "Král Dogra" je spíše monotonní skladba ve středním
tempu, ale refrén je docela nářez, podobně jako druhá polovina.
Desetiminutové "Volání o pomoc" obsahuje jakési zvuky a monotonní riffy,
nesrozumitelnou deklamaci (spíše mumlání) a závěrečnou skladbu "Dogrova
říše" zahajuje zdlouhavé preludování, na poslední dvě minuty se rozjede
parádní sypačka, podle mě je škoda, že tato skladba nebyla později
nahraná v lepší kvalitě.
Druhé demo je spíše zdlouhavé, monotonní a moc mi neříká.
Messengers From Darkness (1989)
Třetí
demo obsahuje sice deset skladeb, ale převážně jde o intra, outra
a mezihry, různě zkreslené, vybrnkávané nebo řezavě-melodicky riffující.
Mezi vlastní skladby patří "Poslové z temnot" s utopeným vokálem, která
se v půlce rozjíždí ve svižnou sypačku, celkem stojí za to a má
i jakous-takous atmosféru. Dále samozřejmě nesmrtelná hymna "666"
s charakteristickém riffem, valivý "Stín prokletí" s rootově typickými
riffy zní překvapivě drnčivě na to, že Root tehdy nepoužívali basu.
"Prázdný hrob" solidně riffuje ale je to dlouhé a monotonní, má to
i atmosféru díky zpomalení na deklamaci refrénu, což je i lehce chytlavý
moment.
Podle rozhovorů šlo o pokus o monotematické demo,
ale utopený zpěv a příliš mnoho meziher to pro mě rozbíjí. Z řady
vybočuje "666" ale zbytek nezaujme, byť dojde na zajímavé riffy a sem
tam i atmosféru.
The Trial (1989)
Čtvrté
demo je monotematické, tvoří jádro debutu "Zjevení" a hlavně na něm
(konečně) zpívá Big Boss, což nahrávku posouvá o level výše. Zajímavé je
i to, že na demu hrál na kytaru Mr. Death, tedy Poly z tehdy zakázané
Insanie, a na bicí Black Drum (tamtéž).
Demo rámuje zpomalené intro a outro a kupodivu ta
zpomalená hudba má něco do sebe. Vlastní demo zahajuje akusticky znějící
"Soud" v němž Big Boss pronese obžalobu, oproti debutu velmi civilně.
Dalším brnkáním začne obhajoba, následuje melodram "Zjevení" se snahou
o hororovou atmosféru, což trochu kazí velká úroveň šumu ale i tak je to
působivé. Valivý "Aralyon" je na debutu o level lepší a tady moc
nevyzní, potenciál je sice cítit ale chvílemi mám až parodický dojem.
Latinská deklamace provází "Výslech", přecházející
v nářez se zachováním atmosféry, deklamace v "Jsem nevinen" má nahánět
strach, jenže šílený smích a pitvoření působí nechtěně komicky. "Cesta
zkázy" uvedená kanonádou je velmi expresivní song s chytlavým riffem,
vzestupné melodie a budování atmosféry je něco, co mám spojeného s Root.
Do toho sekaný zpěv a majestátní melodie - pro mě jedna z nejlepších
věcí na demu.
Většina dema byla nahrána znova na debutu "Zjevení"
a byť je na něm až na drobnosti zachováno pořadí skladeb z dema, tak mi
demo verze dává větší smysl, byť jde leckdy o krotší verze.
Live 1988
Živák z Death
Metal Session vol. II. beru jen do počtu, má docela šílenou zvukovou
kvalitu (vysavač na pozadí). Šlo o teprve druhý koncert a atmosféra
nějak nevyznívá, můj celkový dojem z vystoupení je dlouhé, pomalé
a nezáživné. Po nezbytném představení kapely (klasický blackmetal ve
kterém se snaží jít svou vlastní cestou) začíná "A země se otevřela" -
Big Boss zařve a zadeklamuje úvod a následují monotonní řezavé kytary,
ani další věci, později proslavené ("Píseň pro Rootana", "7 černých
jezdců" a "Hřbitov") nemají ten drive, natož pak monotonní, nudné
a zdlouhavé "Volání o pomoc".
Jako dokument doby a druhého koncertu kapely dobrý, ale nic víc, pamětníci prominou.
***
První tři dema byla
(prý) spíš alko session, byť pár skladeb z nich hraje kapela dodnes.
Poslední demo je už někde jinde, však také bylo později nahráno na
debutovou desku "Zjevení". Tam už je samozřejmě kvalitnější zvuk
a skladby jsou zvukově bohatší a často i údernější. Ovšem po poslechu
(všech) dem najednou debut ožívá v trochu jiném světle, už ho nevidím
jen jako pár hymen typu "666" nebo "Píseň pro Satana" ale jako mnohem
komplexnější a propracovanější záležitost.
Zvuková kvalita dem je jaká je, síla a potenciál tam
slyšet je, protože nejen Blackie umí, což dokazují někteří zúčastnění
dodnes. Dr.FE mi hlasově nesedí, hlavně díky zafixování skladeb s Big
Bossem; kdo ví, jak bych hodnotil bez možnosti tohoto srovnání. Škoda,
že některé skladby zůstaly jen na demech, nejen palby typu Dogra ale
i některé z těch monotónně opakujících se mohly dostat prostor.
Mimochodem, tyhle dema mě vyléčila z choutek shánět
si další dema z té doby, nejsem sice hifi maniak ale ta zvuková kvalita
je tristní. Chápu, že jinak to tehdy nešlo a je to i dokument doby,
jenže já nejsem pamětník...
Je pro mě těžké hodnotit 30 let stará dema takové
legendy jako je Root, zvlášť když jsem v té době ještě metal
neposlouchal a nemám tedy k těm demům osobní vztah. Dema mě zajímala
spíše ze zvědavosti, v době vyjití této reedice jsem byl větším
fanouškem Root než dnes, kdy mě mnohem více oslovují ostatní projekty
Big Bosse, ať už je to (spící) Equirhodont nebo Big Boss Band. Přesto
mohu konstatovat, že je z nahrávek cítit potenciál a oceňuji práci
s atmosférou, pro mě to však kult není.
Žádné komentáře:
Okomentovat