Už v hodnocení Doomy Ballads jsem psal, že je mi Big Bossova sólová tvorba bližší než současné směřování domovských Root. Ovšem to, co předvádí na dvojalbu Collection of Black Roses,
to jsem opravdu nečekal. Jedná se o naprostou bombu a konstatováním, že
to se prostě musí slyšet a slova jsou zbytečná, by mohl tento text
skončit.
"Sbírka" vyšla ve formě dvoj CD, první z nich je
rockové s anglickými texty, druhé akustické s texty českými. Samozřejmě
nejde o metal ale o skvostné skladby, ty rockové jsou temné, baladické
i razantní a ty akustické jsou ... naprosto úžasné, nikdy bych nečekal,
že mě to takhle zaujme. Hudbu doplňuje Khaablusův do hněda laděný
booklet s decentní grafikou a texty.
Na nahrávce doplnil Big Bosse výkvět (brněnské) scény - Paramba, Igor Hubík, Dejan Petkovič, Alesh A.D., Lukáš Krupička, Zbyněk Husa, Pačess a Hans Konečný, o akustické nástroje se postarali zejména Thomas Bruno (kytara) a Lukáš Krupička (harfa), prostor dostali i další kytaristé - Igor Hubík, Thomas Vain nebo Dan Pešek. Většinu skladeb složil Big Boss sám, podle jednoho rozhovoru již před patnácti roky, což na nich rozhodně poznat není.
Všechny skladby jsou skvělé, v každé stojí něco za
zmínku a každý moment nahrávky je krásný. Ovšem veškerý popis je jen
plýtvání slovy a jde o spíše neumětelský pokus zprostředkovat hluboké
emoce, které tohle dvoj CD obsahuje a přináší.
Big Boss - Collection of Black Roses
V rockové
verzi skladeb dostane prostor jak jemné brnkání akusticky pojaté kytary
a procítěný zpěv gradovaný sborovým refrénem ("Black Rose") tak
i razantní souzvuk jednotlivých nástrojů, riffů a vyhrávek ("Tell Me
Why"). Třetí "Leave Me Alone" je typická Pačessovka s majestátní
a epickou atmosféru, těžkotonážními riffy a vysoko posazeným zpěvem,
jinde zase převažuje temná a nostalgická nálada, která nechá vyniknout
vznosnému vokál pomalu hrubnoucímu do chraplavé deklamace ("The Tree Of
Sorrow"). Velmi povědomě mi zní "Memory" s chytlavým refrénem a úžasnou
táhlou melodií, "Dark Angel Of Mine" nabízí perkusní bicí a chraplavý
zpěv doplněný druhým zpěvákem. Dojde i na netradiční zvuky, recitace
nebo melodický zpěv v rychlejším tempu, přičemž každý prvek je vždy
použit na umocnění celkového dojmu.
Snad každá skladba má jinak pojatý zpěv, i hudebně
je to zajímavé a nechybí ani chytlavé momenty, díky nimž mají skladby
neskutečný náboj a drive, což skvěle kontrastuje s pomalejšími
a temnějšími momenty.
Big Boss - Sbírka černých růži
Akustické CD nabízí stejné skladby v totožném pořadí doplněné dvěmi skladbami navíc.
Prostor dostává akustická kytara, resp. harfa
a chraplavý zpěv starého barda, výsledkem je naprostá bomba, kdy už
vůbec nemá cenu popisovat a hodnotit jednotlivé skladby. Výsledkem jsem
nadšen o to více, že jsem od toho vůbec nic nečekal.
Velmi silné jsou skladby, kdy Big Bosse doplňuje
Dejan - ať už oba zpívají nebo Big Boss recituje. Ona samotná kombinace
kytary a zpěvu je nesmírně působivá, nostalgická a sladkobolná, některé
skladby doplní rytmika, což jim přidá na důrazu. Akorát mě zamrzí
zhození (jak u blbejch) v závěru kraťoučké a jinak skvělé "Když pláčeš",
což je první skladba navíc, druhá skladba navíc je "Hostina smrti",
chraplavým hlasem vyprávěný smutný příběh formou klavírního melodramu.
Poslední tři skladby s harfou mají netradiční zvuk, předposlední "Samota
(část třetí)" má i v akustické verzi velký drive rychlé melodiky
a závěrečná "Panta Rhei" mi přijde snad ještě lepší než v rockové verzi,
i když není úplně fér a smysluplné obě podoby skladeb porovnávat.
***
Tohle je prostě Big
Bossův majstštyk, úžasná je práce s hlasem a emocemi, jimiž je album
nabito. A to neříkám proto, abych se komukoliv zavděčil a protože Big
Boss, klidně přiznám, že poslední dvě desky Root mi nic neříkají.
Není to samozřejmě metal, klidně bych tu mluvil
o (rockovém) písničkářství. Rockové verze skladeb jsou výborné, temné,
křehké i razantní ovšem akustické verze jsou ještě zajímavější. Tento
názor jsem získal hned po prvním poslechu a myslím si to i po mnoha
dalších, kdy se vzájemně doplňují různé momenty, melodie i texty rockové
a akustické části. Kytara a zpěv prostě nikomu nic neodpustí, buď je to
dobré nebo ne, nic se neschová pod produkci nebo načančaný zvuk
a efekty, buď to tam je nebo není - a tady to je. Takže pro mě deska
roku.
PS: Poslech doporučuju v kvalitních sluchátkách a ideálně sednout si s tím někde v lese nebo u krbu...
Žádné komentáře:
Okomentovat