SPS patří ke klasikům českého melodického punku.
Obal debutového alba z roku 1992 "Jsme v hajzlu"
zdobí posraná a poblitá záchodová mísa, což je zvláště na formátu LP
působivé. Hudebně se jedná o melodický ale řízný punk rock začátku 90.
let. Vlastně by se dalo mluvit o neopunku a to ještě před tím, než ho
masově zpopularizovaly kapely typu Green Day a The Offspring.
Texty moc neřeším, pokrývají totiž klasická témata jako jsou vztahy,
pivo, ekologie, společnost nebo odpor proti vojně. Ve své době mě hodně
ovlivnily, i když zklamání nad vývojem po sametové revoluci jsem tehdy
moc nechápal.
Melodické (a hvízdané) intro předznamenává celkové
vyznění nahrávky, jejíž melodický potenciál je opravdu silný, dojde však
i na razantní vypalovačky typu "Seš Bastard". Tyto dvě polohy se na
albu střídají, silnou devizou jsou sborové refrény, střídající se
zpěváci a zpěvákův charakteristický chraplák, který dodává nahrávce na
zajímavosti a originalitě. Album obsahuje kultovní skladby jako ostřejší
"Jsme v hajzlu" se zvolněním a gradovaným refrénem, "Si zlej" nebo
"Takhle jsme válčili", jejíž baladický začátek kontrastuje s následným
rychlým zpěvem. Mezi další silné skladby patří také melodická "Černá
ruka", "Hořčice mi stoupá do nosu" nebo "Chaos". Kultovní status patří
(programové) hymně tehdejších punkáčů "Máma" a závěrečná lidovka "Ruská"
s textem proti Srpnu 68.
Album je melodické, přímočaré, chytlavé a přitom
svižné a řízné, zajímavé je i vokálně. Byť se mnohé skladby nesmrtelně
zapsaly do historie českého punku, tak jde pro mnohé o punkovou
tancovačku a módní punkáče. Já mám ale s tímto albem spojené nostalgické
vzpomínky na mládí, a proto si ho rád poslechnu i dnes.
