tag:blogger.com,1999:blog-31000404174629842412024-02-20T16:44:15.677+01:00SahawebSahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.comBlogger116125tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-66283503684523306242018-06-28T16:31:00.001+02:002018-06-28T16:31:12.829+02:00SPS - Jsme v hajzlu<div class="contCont">
<b>SPS</b> patří ke klasikům českého melodického punku. </div>
<div class="contCont">
Obal debutového alba z roku 1992 "Jsme v hajzlu"
zdobí posraná a poblitá záchodová mísa, což je zvláště na formátu LP
působivé. Hudebně se jedná o melodický ale řízný punk rock začátku 90.
let. Vlastně by se dalo mluvit o neopunku a to ještě před tím, než ho
masově zpopularizovaly kapely typu <b>Green Day</b> a <b>The Offspring</b>.
Texty moc neřeším, pokrývají totiž klasická témata jako jsou vztahy,
pivo, ekologie, společnost nebo odpor proti vojně. Ve své době mě hodně
ovlivnily, i když zklamání nad vývojem po sametové revoluci jsem tehdy
moc nechápal. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Melodické (a hvízdané) intro předznamenává celkové
vyznění nahrávky, jejíž melodický potenciál je opravdu silný, dojde však
i na razantní vypalovačky typu "Seš Bastard". Tyto dvě polohy se na
albu střídají, silnou devizou jsou sborové refrény, střídající se
zpěváci a zpěvákův charakteristický chraplák, který dodává nahrávce na
zajímavosti a originalitě. Album obsahuje kultovní skladby jako ostřejší
"Jsme v hajzlu" se zvolněním a gradovaným refrénem, "Si zlej" nebo
"Takhle jsme válčili", jejíž baladický začátek kontrastuje s následným
rychlým zpěvem. Mezi další silné skladby patří také melodická "Černá
ruka", "Hořčice mi stoupá do nosu" nebo "Chaos". Kultovní status patří
(programové) hymně tehdejších punkáčů "Máma" a závěrečná lidovka "Ruská"
s textem proti Srpnu 68. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Album je melodické, přímočaré, chytlavé a přitom
svižné a řízné, zajímavé je i vokálně. Byť se mnohé skladby nesmrtelně
zapsaly do historie českého punku, tak jde pro mnohé o punkovou
tancovačku a módní punkáče. Já mám ale s tímto albem spojené nostalgické
vzpomínky na mládí, a proto si ho rád poslechnu i dnes. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=582.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-1863130437207631942018-02-21T19:22:00.001+01:002018-02-21T19:22:27.922+01:00Big Boss - Collection of Black Roses<h1 class="contTitle">
</h1>
<div class="contCont">
Už v hodnocení <b>Doomy Ballads</b> jsem psal, že je mi Big Bossova sólová tvorba bližší než současné směřování domovských <b>Root</b>. Ovšem to, co předvádí na dvojalbu <b>Collection of Black Roses</b>,
to jsem opravdu nečekal. Jedná se o naprostou bombu a konstatováním, že
to se prostě musí slyšet a slova jsou zbytečná, by mohl tento text
skončit. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
"Sbírka" vyšla ve formě dvoj CD, první z nich je
rockové s anglickými texty, druhé akustické s texty českými. Samozřejmě
nejde o metal ale o skvostné skladby, ty rockové jsou temné, baladické
i razantní a ty akustické jsou ... naprosto úžasné, nikdy bych nečekal,
že mě to takhle zaujme. Hudbu doplňuje Khaablusův do hněda laděný
booklet s decentní grafikou a texty. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Na nahrávce doplnil Big Bosse výkvět (brněnské) scény - <b>Paramba</b>, <b>Igor Hubík</b>, <b>Dejan Petkovič</b>, <b>Alesh A.D.</b>, <b>Lukáš Krupička</b>, <b>Zbyněk Husa</b>, <b>Pačess</b> a <b>Hans Konečný</b>, o akustické nástroje se postarali zejména <b>Thomas Bruno</b> (kytara) a <b>Lukáš Krupička</b> (harfa), prostor dostali i další kytaristé - <b>Igor Hubík</b>, <b>Thomas Vain</b> nebo <b>Dan Pešek</b>. Většinu skladeb složil Big Boss sám, podle jednoho rozhovoru již před patnácti roky, což na nich rozhodně poznat není. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Všechny skladby jsou skvělé, v každé stojí něco za
zmínku a každý moment nahrávky je krásný. Ovšem veškerý popis je jen
plýtvání slovy a jde o spíše neumětelský pokus zprostředkovat hluboké
emoce, které tohle dvoj CD obsahuje a přináší. </div>
<h2 class="textTitle">
Big Boss - Collection of Black Roses</h2>
<div class="contCont">
V rockové
verzi skladeb dostane prostor jak jemné brnkání akusticky pojaté kytary
a procítěný zpěv gradovaný sborovým refrénem ("Black Rose") tak
i razantní souzvuk jednotlivých nástrojů, riffů a vyhrávek ("Tell Me
Why"). Třetí "Leave Me Alone" je typická Pačessovka s majestátní
a epickou atmosféru, těžkotonážními riffy a vysoko posazeným zpěvem,
jinde zase převažuje temná a nostalgická nálada, která nechá vyniknout
vznosnému vokál pomalu hrubnoucímu do chraplavé deklamace ("The Tree Of
Sorrow"). Velmi povědomě mi zní "Memory" s chytlavým refrénem a úžasnou
táhlou melodií, "Dark Angel Of Mine" nabízí perkusní bicí a chraplavý
zpěv doplněný druhým zpěvákem. Dojde i na netradiční zvuky, recitace
nebo melodický zpěv v rychlejším tempu, přičemž každý prvek je vždy
použit na umocnění celkového dojmu. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Snad každá skladba má jinak pojatý zpěv, i hudebně
je to zajímavé a nechybí ani chytlavé momenty, díky nimž mají skladby
neskutečný náboj a drive, což skvěle kontrastuje s pomalejšími
a temnějšími momenty. </div>
<h2 class="textTitle">
Big Boss - Sbírka černých růži</h2>
<div class="contCont">
Akustické CD nabízí stejné skladby v totožném pořadí doplněné dvěmi skladbami navíc. </div>
<div class="contCont">
Prostor dostává akustická kytara, resp. harfa
a chraplavý zpěv starého barda, výsledkem je naprostá bomba, kdy už
vůbec nemá cenu popisovat a hodnotit jednotlivé skladby. Výsledkem jsem
nadšen o to více, že jsem od toho vůbec nic nečekal. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Velmi silné jsou skladby, kdy Big Bosse doplňuje
Dejan - ať už oba zpívají nebo Big Boss recituje. Ona samotná kombinace
kytary a zpěvu je nesmírně působivá, nostalgická a sladkobolná, některé
skladby doplní rytmika, což jim přidá na důrazu. Akorát mě zamrzí
zhození (jak u blbejch) v závěru kraťoučké a jinak skvělé "Když pláčeš",
což je první skladba navíc, druhá skladba navíc je "Hostina smrti",
chraplavým hlasem vyprávěný smutný příběh formou klavírního melodramu.
Poslední tři skladby s harfou mají netradiční zvuk, předposlední "Samota
(část třetí)" má i v akustické verzi velký drive rychlé melodiky
a závěrečná "Panta Rhei" mi přijde snad ještě lepší než v rockové verzi,
i když není úplně fér a smysluplné obě podoby skladeb porovnávat. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
Tohle je prostě Big
Bossův majstštyk, úžasná je práce s hlasem a emocemi, jimiž je album
nabito. A to neříkám proto, abych se komukoliv zavděčil a protože Big
Boss, klidně přiznám, že poslední dvě desky Root mi nic neříkají. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Není to samozřejmě metal, klidně bych tu mluvil
o (rockovém) písničkářství. Rockové verze skladeb jsou výborné, temné,
křehké i razantní ovšem akustické verze jsou ještě zajímavější. Tento
názor jsem získal hned po prvním poslechu a myslím si to i po mnoha
dalších, kdy se vzájemně doplňují různé momenty, melodie i texty rockové
a akustické části. Kytara a zpěv prostě nikomu nic neodpustí, buď je to
dobré nebo ne, nic se neschová pod produkci nebo načančaný zvuk
a efekty, buď to tam je nebo není - a tady to je. Takže pro mě deska
roku. </div>
<div class="contCont">
PS: Poslech doporučuju v kvalitních sluchátkách a ideálně sednout si s tím někde v lese nebo u krbu... </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=580.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-128771705096282262017-12-31T14:30:00.000+01:002017-12-31T14:30:11.191+01:00Big Boss - Doomy Ballads<div class="contCont">
<b>Big Boss</b> je neodmyslitelně spojen s českou legendou <b>ROOT</b>, přiznám se ale, že mě více oslovuje jeho sólová tvorba, ať už pod hlavičkou <b>Big Boss Bandu</b> nebo <b>Equirhodontu</b>.
Jeho sólová tvorba je totiž docela rozmanitá a přijde mi i upřímnější,
protože ROOT je zajetá značka, ale na sólovce může být sám sebou. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<b>Doomy Ballads</b> z roku 2008 jsou pro mě
překvapivá nahrávka, nemetalová, a ač doomař, tak různé balady
a ploužáky nemám moc rád, přesto říkám, že tohle je skvělá záležitost.
Booklet CD zdobí pištec skrytý v modrém oparu, celý booklet je laděn do
modro zelena a obsahuje texty, v nichž patří mezi nejfrekventovanější (s
mírnou nadsázkou) slovo "solitude", tedy samota. Na nahrávce se podílel
výkvět brněnské scény a to i skladatelsky, kromě Big Bosse přispěly
takové osobnosti jako <b>Igor Hubík</b>, <b>Ashok</b>, <b>Blackie</b>, <b>Tudy</b>, prostor dostali i <b>Khopec</b>, <b>Paraghus</b>, <b>Dejan Petkovič</b> a další. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
"Větrné" intro "The Wind" podmanivě namuvené <b>Paulem Spackmanem</b>
plynule přechází do zpočátku spíše akustické "The Cognition" se
vznosnými momenty, procítěným zpěvem, sólem i zhrubnutím hlasu na konci.
Igorovu "Solitude" uvádí orientální motiv a skladba má pro mě tu
správnou vznosnou (rootovskou) náladu, je to zkrátka epická a valivá
hymna s vyhrávkami. Ashokovu "Tears of the Ages" hraje Tudy na piano,
v závěru doplňuje kytarové sólo, k čemuž skvěle sedí (jak jinak)
procítěný zpěv, takže výsledek je další parádní skladba. I Blackieho
"The Ocean" je pomalejší, perkusní, melodická a melancholická skladba,
kde prostor dostanou vzletné vokály. Rocková a docela chytlavá "The
Moment of a Pearl" ve mě silně evokuje svojí náladou "Knocking on
heaven's door", tedy super atmosféra akustické skladby až odrhovačky (v
dobrém smyslu slova). Závěrečná "The End" přináší spíše nízko položený
zpěv, přijde mi to však jako sbírka riffů a ne jako celistvá skladba,
ale baladické momenty s melodičtějším zpěvem jsou fajn, a vlastně druhá
půlka je moc pěkná... </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Prvním bonusem je "I Scream in the Dark of
Lonelinesss" se spoustou progresivních vyhrávek a minimem (majestátního)
zpěvu, skladba trvá devět minut - dobrý ale dlouhý. Druhým bonusem
a závěrečnou skladbou CD je přearanžované "Adagio Canatibile" od
Beethovena, nástroje zní zvláštně a pro mě překvapivě. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
Nebudu machrovat, že
poznám Blackieho nebo Ashokův styl, o to ani nejde. Jde o to, jak to zní
a působí jako celek, jaké to vzbudí emoce a v tom jde o mistrovské
dílo. Každá skladba je zpívaná trochu jinak a vždy procítěně, všude je
cítit sladkobolný smutek a všechno je to krásně zahrané. Pro mě podobné
nahrávky s časem získávají na hodnotě, před deseti lety, tedy v době
vydání, by to kolem mě jen tak proletělo (v lepším případě), ale dnes si
to opravdu užívám. A to ještě Big Boss neřekl vše, opravdový klenot nás
teprve čeká... </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Mimochodem, Shindy vyprodává tohle CD za 50,- korun,
osobně si myslím, že v českém undergroundu lze jen těžko najít lepší
investici... </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-2416224519835986292017-12-16T09:12:00.001+01:002017-12-16T09:12:07.089+01:00Root - Dema<h1 class="contTitle">
</h1>
<div class="contCont">
Brněnský <b>Root</b> je legenda a za třicet let na
scéně patří mezi nejznámější české (metalové) kapely. Ovšem i tato
slovutná kapela nějak začínala a pohled na její začátky přináší dvoj CD
z roku 2003 obsahující čtyři dema a živák, vše z let 1988-89. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Jednoduchý booklet obsahuje pár historických fotek a vzpomínky na okolnosti nahrávání jednotlivých dem od <b>Big Bosse</b> a <b>Blackieho</b>. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Uvedené dvoj CD si občas poslechnu, ovšem při psaní
tohoto textu jsem si poslechl i debut "Zjevení" a také jsem si pročetl
příslušné kapitoly z knihy "Temné kořeny", abych nasál dobovou atmosféru
a více pochopil začátky této legendy. Obecně bych řekl, že se na demech
střídají dvě polohy. Jednu tvoří "melodram", tedy (jemné) brnkačky
s deklamací nebo řevem, což je v podání Dr.FE spíše úsměvné než hrozivé,
druhou polohu představují kytarové řežby, ať už v podobě řezavé kytary,
výrazného riffu nebo monotonního opakování. Nahrávky jsou syrové, mají
však určitou atmosféru a i přes zvukovou nedokonalost je slyšet budoucí
potenciál. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=576.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<a name='more'></a><br />
<h2 class="textTitle">
Reap Of Hell (1988)</h2>
<div class="contCont">
První
demo obsahuje první verze později proslulých skladeb "Sedm černých
jezdců", "Píseň pro Satana" a "Hřbitov". Po intru zazní převážně
nářezová "Litanie k Satanovi" se spíše rychlou deklamací než zpěvem
a povědomými riffy, zpěvák Dr.FE zní fakt divně, zvlášť v pozdějším
porovnání s Big Bossem, který je hlasově o tři levely jinde. Zvláště
markantní je to ve skladbě "Sedm černých jezdců", naproti tomu třeba
skoro skřehot v závěrečné skladbě "Hřbitov" má něco do sebe. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Už na prvním demu je cítit temná síla a potenciál,
on totiž (nejen) Blackie fakt něco umí a hlavně se pracuje s atmosférou,
i když to kvůli technice nevyzní. </div>
<h2 class="textTitle">
War Of Rats (1988)</h2>
<div class="contCont">
Druhé
demo otevírá "7 synů Satana", po různě zpomalených zvukových efektech
zní zvony a Big Bossovo vzývání satanových jmen, což je celkem působivé.
Následuje "A země se otevřela" s monotónně riffující kytarou a Big
Bossovou deklamací (než zasedne za bicí), skladba finišuje v docela
solidním tempu. I "Král Dogra" je spíše monotonní skladba ve středním
tempu, ale refrén je docela nářez, podobně jako druhá polovina.
Desetiminutové "Volání o pomoc" obsahuje jakési zvuky a monotonní riffy,
nesrozumitelnou deklamaci (spíše mumlání) a závěrečnou skladbu "Dogrova
říše" zahajuje zdlouhavé preludování, na poslední dvě minuty se rozjede
parádní sypačka, podle mě je škoda, že tato skladba nebyla později
nahraná v lepší kvalitě. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Druhé demo je spíše zdlouhavé, monotonní a moc mi neříká. </div>
<h2 class="textTitle">
Messengers From Darkness (1989)</h2>
<div class="contCont">
Třetí
demo obsahuje sice deset skladeb, ale převážně jde o intra, outra
a mezihry, různě zkreslené, vybrnkávané nebo řezavě-melodicky riffující.
Mezi vlastní skladby patří "Poslové z temnot" s utopeným vokálem, která
se v půlce rozjíždí ve svižnou sypačku, celkem stojí za to a má
i jakous-takous atmosféru. Dále samozřejmě nesmrtelná hymna "666"
s charakteristickém riffem, valivý "Stín prokletí" s rootově typickými
riffy zní překvapivě drnčivě na to, že Root tehdy nepoužívali basu.
"Prázdný hrob" solidně riffuje ale je to dlouhé a monotonní, má to
i atmosféru díky zpomalení na deklamaci refrénu, což je i lehce chytlavý
moment. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Podle rozhovorů šlo o pokus o monotematické demo,
ale utopený zpěv a příliš mnoho meziher to pro mě rozbíjí. Z řady
vybočuje "666" ale zbytek nezaujme, byť dojde na zajímavé riffy a sem
tam i atmosféru. </div>
<h2 class="textTitle">
The Trial (1989)</h2>
<div class="contCont">
Čtvrté
demo je monotematické, tvoří jádro debutu "Zjevení" a hlavně na něm
(konečně) zpívá Big Boss, což nahrávku posouvá o level výše. Zajímavé je
i to, že na demu hrál na kytaru Mr. Death, tedy Poly z tehdy zakázané
Insanie, a na bicí Black Drum (tamtéž). </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Demo rámuje zpomalené intro a outro a kupodivu ta
zpomalená hudba má něco do sebe. Vlastní demo zahajuje akusticky znějící
"Soud" v němž Big Boss pronese obžalobu, oproti debutu velmi civilně.
Dalším brnkáním začne obhajoba, následuje melodram "Zjevení" se snahou
o hororovou atmosféru, což trochu kazí velká úroveň šumu ale i tak je to
působivé. Valivý "Aralyon" je na debutu o level lepší a tady moc
nevyzní, potenciál je sice cítit ale chvílemi mám až parodický dojem. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Latinská deklamace provází "Výslech", přecházející
v nářez se zachováním atmosféry, deklamace v "Jsem nevinen" má nahánět
strach, jenže šílený smích a pitvoření působí nechtěně komicky. "Cesta
zkázy" uvedená kanonádou je velmi expresivní song s chytlavým riffem,
vzestupné melodie a budování atmosféry je něco, co mám spojeného s Root.
Do toho sekaný zpěv a majestátní melodie - pro mě jedna z nejlepších
věcí na demu. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Většina dema byla nahrána znova na debutu "Zjevení"
a byť je na něm až na drobnosti zachováno pořadí skladeb z dema, tak mi
demo verze dává větší smysl, byť jde leckdy o krotší verze. </div>
<h2 class="textTitle">
Live 1988</h2>
<div class="contCont">
Živák z Death
Metal Session vol. II. beru jen do počtu, má docela šílenou zvukovou
kvalitu (vysavač na pozadí). Šlo o teprve druhý koncert a atmosféra
nějak nevyznívá, můj celkový dojem z vystoupení je dlouhé, pomalé
a nezáživné. Po nezbytném představení kapely (klasický blackmetal ve
kterém se snaží jít svou vlastní cestou) začíná "A země se otevřela" -
Big Boss zařve a zadeklamuje úvod a následují monotonní řezavé kytary,
ani další věci, později proslavené ("Píseň pro Rootana", "7 černých
jezdců" a "Hřbitov") nemají ten drive, natož pak monotonní, nudné
a zdlouhavé "Volání o pomoc". </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Jako dokument doby a druhého koncertu kapely dobrý, ale nic víc, pamětníci prominou. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
První tři dema byla
(prý) spíš alko session, byť pár skladeb z nich hraje kapela dodnes.
Poslední demo je už někde jinde, však také bylo později nahráno na
debutovou desku "Zjevení". Tam už je samozřejmě kvalitnější zvuk
a skladby jsou zvukově bohatší a často i údernější. Ovšem po poslechu
(všech) dem najednou debut ožívá v trochu jiném světle, už ho nevidím
jen jako pár hymen typu "666" nebo "Píseň pro Satana" ale jako mnohem
komplexnější a propracovanější záležitost. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Zvuková kvalita dem je jaká je, síla a potenciál tam
slyšet je, protože nejen Blackie umí, což dokazují někteří zúčastnění
dodnes. Dr.FE mi hlasově nesedí, hlavně díky zafixování skladeb s Big
Bossem; kdo ví, jak bych hodnotil bez možnosti tohoto srovnání. Škoda,
že některé skladby zůstaly jen na demech, nejen palby typu Dogra ale
i některé z těch monotónně opakujících se mohly dostat prostor. </div>
<div class="contCont">
Mimochodem, tyhle dema mě vyléčila z choutek shánět
si další dema z té doby, nejsem sice hifi maniak ale ta zvuková kvalita
je tristní. Chápu, že jinak to tehdy nešlo a je to i dokument doby,
jenže já nejsem pamětník... </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Je pro mě těžké hodnotit 30 let stará dema takové
legendy jako je Root, zvlášť když jsem v té době ještě metal
neposlouchal a nemám tedy k těm demům osobní vztah. Dema mě zajímala
spíše ze zvědavosti, v době vyjití této reedice jsem byl větším
fanouškem Root než dnes, kdy mě mnohem více oslovují ostatní projekty
Big Bosse, ať už je to (spící) Equirhodont nebo Big Boss Band. Přesto
mohu konstatovat, že je z nahrávek cítit potenciál a oceňuji práci
s atmosférou, pro mě to však kult není. </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-86743250413388708762017-11-12T09:14:00.003+01:002017-11-12T09:14:48.977+01:00Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace<div class="contCont">
Několik Havlových her ze 70. let jsem již hodnotil,
tentokrát jsem se dostal k trojici her z 80. let a jedná se o poslední
tři hry před autorovým vstupem do politiky. </div>
<h2 class="textTitle">
Largo desolato (1984)</h2>
<div class="contCont">
<b>Largo desolato</b>
líčí morální boj a dilema (stárnoucího) filosofa Leopolda. Nedávno
napsal esej o lásce a tím se stal mluvčím a nadějí lidí, kteří se k němu
upínají. Sám však kvůli tomu žije ve stresu a obavách, přátelům,
manželce i milence Lucy opakuje jen prázdné vzletné fráze a očekávané
zatčení ochromuje jeho tvůrčí práci. Jeho přátelé se ptají, zda je ještě
tou osobou a morální autoritou nebo jen její prázdnou slupkou. Proto mu
nabídka představitelů moci na popření autorství připadá vysvobozující
a možnost ode všeho si odpočinout je lákavá. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Hra líčí rozklad Leopoldovy osobnosti pod vlivem
očekávání okolí a z toho plynoucího stresu odbourávaného léky
a alkoholem. Hra patří mezi absurdní dramata a baví mě opakující se
fráze a stejné repliky různých postav vrcholící kakofonií hlášek
v závěru pátého obrazu. Stejně tak je zajímavá neschopnost říci "miluji
tě" obalená do intelektuálských frází a když za Leopoldem přijde
studentka Markéta, opakuje se stejné vzepětí citu jako kdysi u Lucy. Tak
nějak tušíme, že jde o věčný koloběh a jen se můžeme ptát, zda je to
prázdnota nebo způsob, jak lapat milenky... Autor se také vypořádává
s pobytem ve vězení a připadá mi, jako by ho omlouval a zdůvodňoval jako
odpočinek - což potvrzují i jeho <b>Dopisy Olze</b>. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Na závěr hry jsou přidány poznámky pro inscenátory
o lehké ironii, absurditě i nejednoznačnosti postav proplétající se
celým dílkem. Na mě to ale takhle nepůsobilo a byť autor nechce, aby byl
ze hry cítit socialismus nebo disidentsví, tak to na mě naopak čišelo.
Převažující dojem ze hry je flákající se intelektuál, který se nimrá
v blbostech. Tím nechce říct, že pouze dělník z kamenolomu má právo se
vyjadřovat, spíše jde o to věnovat svůj čas smysluplné práci a vztahům.
Což v té době možná nešlo, těžko soudit. </div>
<h2 class="textTitle">
Pokoušení (1985)</h2>
<div class="contCont">
<b>Pokoušení</b> je variací na faustovské téma, mě evokuje Bulgakova <b>Mistra a Markétku</b> nebo <b>Pondělí začíná v sobotu</b> bratří Strugackých svojí groteskností i byrokratickou atmosférou. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Drama se odehrává v neurčitém vědeckém ústavu
bojujícímu proti iracionálnímu mysticismu. Hlavní postavou je vědec
Foustka, toho navštěvuje okultista Fistula a nabízí se jako pokusný
subjekt; slibuje splnění přání týkajících se například sekretářky
Markéty a další důkazy svých schopností. Foustka odmítá, ne však
dostatečně rozhodně a tak se Fistulovy sliby projeví hned na ústavním
večírku, kde jindy nervózní Foustka filosofuje s Markétou. Ráno ho však
primář obviní z mysticismu a z dosavadního oblíbence se stává vyvrhel.
Markéta se Foustky zastane a je okamžitě vyhozena, Foustka sám však
dostane možnost obhájit se. Nejdříve se snaží sloužit oběma stranám, ale
nakonec se ukáže, že Fistula je nasazen primářem, což je Foustkova
zkáza. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Hra klade zajímavé otázky ohledně motivů lidského
chování, ptá se, co je to osud, co náhoda a co něčí přičinění. Lze se
ptát, zda byl flirt s Markétou pouhá náhoda, okultní pikle, nebo se ve
Foustkovi probudily schopnosti Fistulou stimulované - dnes bychom řekli,
že Fistula je kouč. A bylo z Fistulových řečí opravdu jasné jeho
postavení provokatéra nebo si to Foustka zaslepeně interpretoval po
svém? </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Ve hře se opět objevují prvky absurdního dramatu,
opakování stejných vět a dialogů zejména u promluv primáře, což jsou
bláboly bez obsahu opakované pracovníky na různých pozicích. Hra však
působí více jako temná groteska, komickou složku posiluje i přítelkyně
Vilma, která ve Foustkovi probouzí city, které nechtěl mít, což je motiv
objevující se i v předchozí hře. Oproti ní mi však přijde Pokoušení
hlubší, kromě osobní roviny se objevují i úvahy o zaprodání se moci
ilustrované i na složitých vztazích mezi zaměstnanci, kde se různě
kombinují vztahy osobní i kariéristické. </div>
<h2 class="textTitle">
Asanace (1987)</h2>
<div class="contCont">
V <b>Asanaci</b>
plánuje skupina architektů asanaci podhradí, obyvatelé jsou proti
a sepisují petici, k nelibosti představitelů místní moci. Hlavní
architekt je unaven životem a na vše již rezignoval, oproti tomu mladý
architekt Albert je proti asanaci a panelákové výstavbě, tvrdí, že
i město má vznikat organicky. Mluví o vnitřním hlasu, který ho nutí
dělat věci správně, ptá se, co to je, když přeci není žádný Bůh (podobně
se ptá Foustka i Leopold). </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Nově příchozí inspektor dává architektům svobodu,
následuje bujará oslava a pitka. Po ní přichází ranní kocovina, další
inspektor odvolává právního a svoboda končí. Vše se vrací do původních
kolejí, velká slova jsou přizpůsobena nové situaci, jako staří praktici
a pragmatici s tím nemají problém. Pouze Albert se nevzdává a tak ho
tajemník uvězní, následuje další změna ve společnosti. To už nikdo neví,
jak se s ní vyrovnat a vše ústí v tragické vyvrcholení, byť jiné, než
by člověk čekal.</div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
I tuto hru provází složité vztahy mezi postavami,
kdy každý chce někoho jiného a projevuje se to hlavně při pitce. Zaujme
bouřlivá láska mladíka ke zralé ženě a její různá reflexe ostatními. Na
jednu stranu se objevují vzpomínky na bezprostřední mládí plné ideálů,
na druhou stranu jde o mohutnou paralelu ke společenské situaci. Mluví
se zde o pluralitě proti plánování, architektura je brána jako zrcadlo
společnosti a svoboda neznamená, že není následovaná koncepce. Debaty
lze shrnout do pojmů svoboda, architektura, čest a láska. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
Ve všech hrách vidím
posun od "banálních" jednoaktovek o radostech a strastech disidentského
života k hlubším tématům. Zvlášť poslední dvě hry jsou hodně podnětné
a hluboké, v těch obecných tématech mají co říci i dnes. Objevují se
ještě lehké prvky absurdního dramatu, od nich se však autor dostává ke
grotesce a humoru, kterými reflektuje již zmíněná závažná témata. Ta
jsou ale vždy vzdálena běžným lidem, postavy her jsou intelektuálové,
vědci z ústavů atd. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Svoji roli v ději všech her hraje alkohol a volné
vztahy v podobě různých milenek atd. Obojí Havel dobře znal a proto pro
mě není morální autoritou, přesto se na jeho hry dívám čistě jako na
literární (umělecké) dílo, oprošťuji se od autora jako takového. Proto
mohu říct, že tyto hry mají co nabídnout v obecné rovině zakotvení
lidské existence a důstojnosti. Nejsem z nich však nadšen tolik jako
nakladatel, který v úvodu knihy mluví o Havlovi jako o nejpřednějším
českém dramatikovi. I v minulém století bych našel minimálně Čapka,
možná i Topola, o klasicích a obrozencích ani nemluvě. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=577.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-13544870828734506282017-10-21T14:42:00.002+02:002017-10-21T14:42:45.694+02:00War For War - Illud Tempus<div class="contCont">
<b>War For War</b>, další z mnoha projektů Lorda Morbivoda, se nějak nemůže najít, co CD, to dosti odlišná tvorba. Aktuální počin <b>Illud Tempus</b> (2017) se nese v duchu mixu elektroniky, black metalu a až operního ženského zpěvu, <b>Morbivod</b> totiž přizval <b>Lenku Machovou</b>
(původní zpěvačku Ador Dorath) a vzniklo tak dílo nečekané
a originální. CD je vybaveno standardním bookletem s texty a grafikou od
Morbivoda, papírový přebal trochu ozvláštňuje standardní a běžnou
krabičku. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Hudebně jde o poměrně zajímavý mix EBM a (black)
metalu, prostor dostávají klávesy a samply, dusavá rytmika, kytary,
Morbivodův typický zpěv i šepot kontrastující s (operním) zpěvem Lenky.
Celek nezní špatně ale asi to pro mě nebude taková srdcovka jako jiné
Morbivodovy projekty, i když některé skladby ten potenciál mají. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Výše uvedená hudební kombinace zní z CD od první
skladby, kde přináší klávesy až magickou atmosféru. Třetí, titulní
skladba je svižnější, zvukově variabilní a objevují se v ní i šlapavé
a chytlavé momenty, zní mi i lehce goticky. V podobném chytlavém duchu
pokračuje i následující skladba "Zajištěná cesta" kde zaujme souzvuk
zpěvů a atmosféra, pátá "Černé duše mráz" je docela strojová
s alternativním nádechem, Morbivodův zkreslený vokál nad elektronikou je
taky parádní. Na CD se střídají skladby svižnější i pomalejší, tvorba
se často blíží k EBM, třeba dvojice závěrečných skladeb, což jsou
pochodové marše, podkrelené melodiemi a táhlými samply. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Lenčin vokál je sice výborný ale ne vždy zapadá do
hudby, album je hodně o zvuku. Dvě živá vystoupení, která jsem viděl,
nebyla v tomto smyslu úplně ideální, v klidu doma to zní super ale třeba
v šalině už to nějak není ono. A to si myslím, že mám docela dobré
přenosné audio. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Srdcovka to pro mě asi nebude, ale ty chytlavé EBM
momenty v druhé půlce stojí za to, takže - spokojenost. Není to
(Morbivodní) metal od začátku do konce, který mám rád, ale ... je to
zase něco jiného. Někdo v tom slyší Rammstein, někdo The Covenant, já
Morbivoda a Lenku :) </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=572.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-37418395761884284232017-10-07T08:58:00.000+02:002017-10-07T08:58:03.462+02:00Lunatic Gods - Sitting By The Fire<div class="contCont">
Slovenské <b>Lunatic Gods</b> jsem kdysi zbožňoval,
hlavně díky totální hymně "Hate" z alba "Inhuman and Insensible", jenže
sejde z očí, sejde z mysli. Po objevení <b>Ramchat</b>, aktuálního
Hiraxova projektu, jsem si na tuhle "lásku" vzpomněl, no a vzhledem
k tomu, že Hirax vyprodává za 5 euro, tak nebylo co řešit. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
CD <b>Sitting By The Fire</b> mám tedy v reedici se
dvěma bonusy, což jsou nevydané skladby z alba "Wilderness". Jde
o klasickou krabičku s knížečkou s texty, grafika alba nijak vizuálně
nezaujme, na rozdíl od hudby. A přestože uběhlo už dvacet let od vydání,
tak je to pořád stejná paráda. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Lunatic Gods je těžké stylově zařadit, sami se teď
řadí do folk-blacku, já bych to viděl spíše někam do melodic
black/death/pagan a i to slůvko lunatic je pro jejich stylové zařazení
celkem důležité. Hned první skladba "Dead But Free" obsahuje typické
atributy celé nahrávky, je svižně melodická, chytlavá, obsahuje změny
tempa, vyhrávky různých nástrojů a srozumitelný a procítěný zpěv. </div>
<div class="contCont">
Další skladby staví na podobném schématu a i když
jsou neskutečně variabilní, přesto vše funguje a jednotlivé prvky do
sebe krásně zapadají. Složité a netradiční melodické a rytmické postupy
nebo nezvykle frázovaný zpěv (třeba druhá "I'll Never Betray") jsou
občas hůře uchopitelné, ale to napětí a atmosféra tam je pořád. Mezi
silné prvky patří také melodický zpěv na pozadí, často s kontrastujícím
epickým a majestátním vokálem, což je třeba příklad páté "The World Is
Full Of Lies" uvozené orientálním motivem, tahle skladba je i příkladem
hutně metalové rifovačky. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
V každé skladbě lze najít silně emotivní momenty
v podobě dialogu vokálů, vokálů nad rytmikou, vokál dokáže být nešťastný
ale i silově deklamující. Mezi další emotivní prvky patří akustické
pasáže, rifové smršti i kvapíková tempa. Titulní "Sitting By The Fire"
má všechny atributy tvorby, z nějakého důvodu má však větší hitový
potenciál a výraznější melodie, ale možná je to tím, že ji mám víc
naposlouchanou. Závěrečná "Irreperable" patří mezi ty komplikovanější,
i když jsou tam přímočaré kytarové a metalové prvky, zpěv "irreperable"
je také zvláštní. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
Bonusem jsou dvě nezveřejněné skladby z alba
"Wilderness", první "Counfounded in Dust of Sin" mi přijde metalovější,
thrashovější a přímočařejší, druhá "Show Me Your Soul" má zase až
symfoblackovou atmosféru (inter a meziher). Tyto skladby už nejsou tak
chytlavé, spíše atmosférické. <br />
<br />
<div class="contCont">
Občas se divím, že
jsem na tuhle kapelu zapomněl, byť znám vlastně jen první dvě, možná tři
alba. Jejich poslech není na každý den, ale po každé tam najdu něco
nového. Skvělá je kombinace přímočaré chytlavosti a rafinovaných momentů
a zejména vokály, ať už melodické na pozadí, charismatické epické
deklamace nebo procítěný zpěv - vše je plné emocí. </div>
<div class="contCont">
Při správné náladě vzbuzuje tohle album nadšení, docela se divím, že si kapela svým přístupem nezískala více fanoušků. </div>
<div class="contCont">
<br />
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=570.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a></div>
<div class="contCont">
<br /></div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-41009567536041737802017-07-21T21:18:00.002+02:002017-07-21T21:18:54.230+02:00Kryptor - Best of fuck off!!!<div class="contCont">
<b>Kryptor</b> je svým způsobem unikátní kapela. Už
třicet let hraje stejný old school thrash metal a ty stejné songy vydává
pořád dokola. Má tři (a půl) řadovky, k tomu dvě dema a jejich reedice,
několik živáků a výběrů, kdosi kdesi spočítal, že některé skladby vyšly
na sedmi různých nosičích. A fans jim to pořád žerou, včetně mě,
protože na živo - je to pořád parádní jízda. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Zatím poslední výběrovka vyšla v roce 2012 a je zajímavá tím, že jde o nově nahrané staré skladby. Nabubnoval ji <b>Marthus</b> a nazpíval ji (původní a teď i aktuální) zpěvák <b>Michal</b>, což je pro mě trochu problém, protože mám spoustu skladeb zafixovaných s <b>Pípou</b>. Nejde ani tak o to, kdo je lepší zpěvák, ale o zvyk. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
CD je zabaleno ve slušivém digipacku, kombinace
černé, červené a bílé je docela působivá. Samotný booklet obsahuje
krátké průvodní slovo, texty a fotky, zkrátka je to poctivě odvedená
práce. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
CD obsahuje jak profláklé skladby tak i nějaké (mně)
neznámé a dvě novinky. Celkově zní nahrávka dobře a energicky, zvuk má
v sobě kombinaci oldschool přístupu a technického a tvrdého zvuku,
většinu skladeb provází nějaká předehra nebo intro. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Úvod patří osvědčeným a ikonickým skladbám jako je
"Marquise de Sade", "Rychlost vítězí", "Justiční omyl" nebo "Klášterní
tajemství", jde o svižný old school thrash metal provázený sóly
a vyhrávkami, které jsou přesně tam, kde je člověk čeká a má
naposlouchané. Zkrátka jsou to notoricky známé skladby, které prostě
nelze zahrát jinak. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Otázka zpěváka však vyvstává hned od začátku, přijde
mi, že to Pípa víc prožíval, přitom s Michalem jsem byl na živo
spokojen, ne-li nadšen. Některé momenty ve frázovaní mi nesedí a občas
dojde ke změně tempa, někdy je pomalejší častěji však rychlejší. Že je
frázování jiné, to je celkem logické, protože oba dva jsou rozdílní
zpěváci, ale řekl bych, že Pípa více zpíval. Když se řve, tak je OK, ale
u zpěvu je to tristní a z tohoto pohledu je pro mě velkým problém
skladba "Noc". Tam je zpěv úplně mimo, snad i proto, že Pípa napsal text
na základě vlastního zážitku a Michalovi to prostě nevěřím. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
První novinkou je pátá skladba "Pripjať, město
mrtvých", která začíná melodicky a jakoby bluesově, jinak jede
v klasickém Kryptor stylu a závěr je celkem emotivní, druhá novinka
"Otcova puška s uřezanou hlavní" je oldschool řažba. Mezi oběma
novinkami zazní další známé věci, v "Greedpeace" zaujmou vícehlasé
refrény, ve "Vlčí vdově" mě překvapila sóla a melodické vyhrávky, "To se
nemělo stát" vyzní tak nějak blackově (vokálem). Mezi blackovější
skladby řadím i "Proroctví satanovo", které mě svou atmosférou docela
bavilo. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
V závěru dostane prostor pár mně neznámých skladeb
jako jsou "Vraždící řetězy", "Samuel" nebo "Osudové pouto". Jsou to
spíše pomalejší a členité věci ale některé z nich mi připadají jako
vlastní vykrádačka, třeba "Osudové pouto" mi přijde jako recyklát riffů
a postupů z jiných skladeb (nebo naopak). Potěšila mě krátká šleha "Smrt
je samozřejmost", byť mohla být intenzivnější, a také "Lepra", což je
zvláštně hitový text naturalistického popisu lepry, melodické
a chytlavé. </div>
<div class="contCont">
K výběru skladeb mám jedinou připomínku a to je
chybějící "Neznámý vojín". Občas mi přijde nahrávka zvukově nevyrovnaná,
jakoby nahrávaná vícekrát. Ještě se vrátím ke zpěvákovi, pro mě lépe
dopadají skladby, u nichž nemám srovnání s Pípou a Michal tak ukazuje
svoji tvář. Zvláště mě zaujaly blackově laděné pasáže, jenom mi ten
hlasový projev evokuje brněnský Asgard. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Kryptor je Kryptor a dělá to, co dělá. O účelnosti
nahrávky lze diskutovat, nicméně svoje místo na trhu má - jde o průřez
tvorbou s "novým" zpěvákem. Jestli je to málo nebo ne a jak dopadá
porovnání s Pípou, to ať si každý přebere sám. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=568.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-85492559305063730272017-07-18T18:24:00.000+02:002017-07-18T18:24:00.509+02:00Ingrowing - Aetherpatus<div class="contCont">
Přiznám se, že grind moc neposlouchám, ale zrovna k <b>Ingrowing</b>
(a Vlakinovi) chovám velký respekt jednak za to, čeho dosáhli, ale
hlavně za jejich přístup. No a i hudebně se mi jejich tvorba docela líbí
a rád si je (občas) poslechnu. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
V roce 2009 vyšlo 15 minutové EP <b>Aetherpatus</b> obsahující sedm skladeb včetně coveru od <b>Nasum</b>, v jedné skladbě hostuje zpěvák z <b>Pigsty</b>. CD provází jednoduchý booklet s texty, o ty i grafiku se postaral spřátelený <b>Chymus</b>. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Ingrowing pro mě představují typický grind a i tato
nahrávka je solidní bruska od začátku do konce. Dojde na střídání dvou
vokálů, celkový výraz mi přijde vyspělejší ale čekal bych trošku větší
variabilitu. Faktem ale je, že jednotlivé skladby nejsou zaměnitelné,
třeba v úvodní "Ante Porta Vitae" dojde na již zmíněné střídání vokálů,
následující "Derelict" má zase naléhavý vokál a provází ji i mírné
zvolnění, podobně jako následující "Safezone" a dojde i na drobná
ozvláštnění třeba thrashovým motivem. Závěr tvoří cover od Nasum,
originál neznám, takže neposoudím ale skladba trvá cca 50 vteřin
a skončí dřív, než pořádně začne. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Stopáž nahrávky, tedy čtvrthodina, je tak akorát
a být delší, tak už mě to začne nudit. Nicméně tohle je pro mě grind
vybroušený k dokonalosti, možná trošku ječáku chybí... Za mě - když
grind, tak (jedině) Ingrowing. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=569.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-83579482577986653192017-06-09T23:17:00.001+02:002017-06-09T23:17:33.848+02:00Hypnos - The Whitecrow<div class="contCont">
Novinka <b>Hypnos</b>, <b>The Whitecrow</b>, patří mezi nejočekávanější české metalové nahrávky roku 2017 a již dopředu bylo avizováno, že bude hodně odlišná. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Nahrávka vyšla v několika formátech - LP, CD a CD
s bonusovým DVD, poslední zmíněnou verzi jsem si pořídil i já. A stačilo
letmé projití bookletu, abych pochopil, že nahrávka je promyšlená do
všech detailů a proto jsem svůj pohled rozdělil do tří částí, totiž
booklet a koncepce alba, vlastní CD a bonusové DVD. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=564.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
<h2 class="textTitle">
Koncepce alba</h2>
<div class="contCont">
<img alt="hudba/img/IMG_20170605_214154.jpg" src="http://www.sklisen.cz/sahaweb/hudba/img/IMG_20170605_214154.jpg" /><br /> </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Nahrávka je zabalená v krásném digipacku a vizuální
stránka se mi opravdu líbí. Kombinace bílé a šedých pruhů je v metalu
netradiční a originální, přitom graficky čistá a působivá. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Booklet obsahuje anglické i české texty včetně
Brunových komentářů a uvozujících citátů, například od Martina Luthera
Kinga, E.M.Remarqua nebo F.M.Dostojevského. Brunovy komentáře působí
chytře a mluví z nich obrovská životní zkušenost a nadhled, rozhodně
nejde o tupá metalová klišé a i když se vymezuje proti církvi, tak mluví
o naději a světle. A závěrečný citát je také skvělý. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Na nahrávce se podílelo množství hostů. <b>Igor Hubík</b> (Root, ex-Hypnos) se postaral o (akustické) mezihry a intra, vypravěčem je <b>Paul Speckman</b> (Master, Krabathor) a aby těch připomínek Krabathoru nebylo málo, tak v <b>Sin Collectors</b> hostuje i <b>Christopher</b>.
Tato skladba byla psaná s vědomím rozdělení vokálů mezi Bruna
a Christophera a i v komentáři je zmíněno potěšení nad tím, že se vše
spravilo, což znovu otevírá otázku - natočí něco Krabathor v klasické
sestavě? </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Silný náboj má <b>Germanofob</b> s citací z německé hymny a vysvětlením Brunova vztahu k Němcům, v této skladbě hostují i členové <b>Protector</b>, jejichž skladbou <b>Golem</b> je text skladby inspirován. Text závěrečné skladby <b>Too Dark To Shine/Too Young To Die</b> napsal a nazpíval <b>Skuny</b> (Shatoon, ex-Sad Harmony), její moto zní "zemřít mladý, ale co nejpozději". Jinde zase hostuje <b>Zuzka</b> (Dying Passion), takže se na albu objevují stopy dvou významných doomových kapel. </div>
<h2 class="textTitle">
CD</h2>
<div class="contCont">
Takže papírově vše vypadá skvěle, ale jak CD vlastně zní? </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Nejdříve je třeba říct, že <b>The Whitecrow</b> zní jinak než veškerá předchozí tvorba <b>Hypnos</b>,
byť návaznost je jasná. Deska je to promyšlená do detailů, je spíše
pomalejší a variabilní, ale nějak mě nechytla. Nebýt skvělého obalu,
koncepce i toho, že jde o Hypnos, tak bych nahrávce tolik šancí nedal,
po více posleších sice nalézám další a další zajímavé momenty, ale pořád
to není ono. </div>
<div class="contCont">
<b>Paul Speckman</b> jako vypravěč je skutečně
impozantní a jeho úvodní slovo navozuje skvělou atmosféru. Následuje
akustická "brnkačka" a kdyby trvala dvacet vteřin, tak vygraduje
očekávání, ale dvě minuty jsou na mě moc. Pak teprve "začne" metal,
nechci to takto rozdělovat, protože jde o komplexní dílo, ale ...
nicméně po všem tom čekání je eponymní skladba trochu zklamání, čekal
jsem víc. Každopádně jde o střednětempý propracovaný death metal, kde
zaujmou vícevrstvé vokály i melodické momenty. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Další skladby pokračují v nastoleném duchu, objevují
se i rychlejší pasáže, ale nechci to brát stylem pomalý = špatný
a nářez = super. Zkreslený vokál nad rytmikou ve <b>One Flesh, One Blood</b> je hodně emotivní, <b>Sin Collectors</b>
s Christopherem zní víc oldschool deathově a tahle až thrashovější
podoba je mi sympatičtější. Jenže v tuto chvíli, kdy se to pro mě začíná
rozjíždět, zazní akustický menuet <b>Haereticum Minuet/Rebels Dancing</b>,
který mi rozbije plynulost alba. Možná je to dobrý pro majitelé vinylů,
kteří tak jak tak musí otáčet desku, ale mě to vždy přijde rušivé.
Přitom se mi ta skladba vlastně líbí, abych Igorovi nekřivdil, sama
o sobě zní zajímavě. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Znovu se dostat do nálady usnadňuje <b>The Gift Of Hope</b>,
tahle skladba o naději má svoji sílu a naléhavost, gradovaný refrén,
zpomalení i melodie, což opravdu nezní špatně. Při poslechu <b>Der Mordschlag/Germanophobe II</b> mi naskakuje Krabathor, byť je skladba ovlivněna Protector a němčinou, závěrečná <b>Too Dark To Shine/Too Young To Die</b> začíná pomalu ve stylu drone a postupně přejde do standardního Hypnosu, <b>Skunyho</b> zpěv je velmi osvěžující. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Když to trochu přeženu, tak nebýt to Hypnos, tak po
prvním poslechu řeknu, že mě to nezaujalo a jdu od toho. Akustická intra
rozbíjejí jednolitost ale i spád desky a pro mě se tak střídají
cimrmanovské momenty očekávání a zklamání. Promyšlenost z nahrávky sice
čiší a skoro bych mluvil o postrockovém deathmetalu, jenže se nemám čeho
chytit. Zazní spousta dobrých detailů, ale celek mi pořád nedrží
pohromadě, i když je mi druhá půlka tak nějak bližší. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Po více posleších postupně oceňuji některé skladby
víc a víc, asi to potřebuje uzrát, takže ještě uvidíme... Ale dostane
The Whitecrow potřebný prostor, když mám(e) tuny dalších alb? </div>
<h2 class="textTitle">
DVD</h2>
<div class="contCont">
DVD obsahuje záznam koncertu 19.12.2015 v Uherském Hradišti, který byl natáčen s vědomím toho, že bude vydán na DVD. </div>
<div class="contCont">
Záznam má zhruba hodinu a čtvrt a je černobílý,
vystoupení má spád a je vidět, že větší prostor kapele sluší víc než
pidi klub typu Brooklyn nebo Melodka. Atmosféru dotvářejí kouř, větráky,
zadní projekce, skokanský můstek i klasické vrtule u sypaček, jinak jde
o klasické koncertní video snímané na více kamer, takže se dočkáme
různých úhlů kamer, detailů a polocelků. </div>
<div class="contCont">
Po impozantním intru zahajuje vlastní vystoupení pomalejší <b>Burning Again</b>, navazuje rychlejší <b>Inverted</b>
a pak teprve dojde k přivítání diváků, v proslovech mezi skladbami
oceňuje Bruno fanoušky a vysvětluje myšlenky některých skladeb. V modelu
střídání rychlejší a pomalejší skladby jede celý koncert a dojde na
průřez tvorbou, namátkou zazní <b>Crystal Purity of Treachery</b>, <b>Journey into Doom</b>, <b>Nailed to the Golden Throne</b>, <b>Lovesong</b> z debutu, který má tak trochu paradoxně blíže k aktuální tvorbě. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Koncert proběhl ještě před natáčením <b>The Whitecrow</b>, která také zazní a do koncertního setu krásně zapadne, byť zpomalení je citelné. Další novinkou je <b>One Flesh, One Blood</b> a takhle na živo mi úvod přišel jako doom, jak o tom Bruno mluvil na křtu, ale ono se to zase rozproudí. Po pomalejší <b>Extremely Dark Days</b>, která se rozjede nakonec do pěkné kulometné palby, graduje set řažbou <b>Cleansing Extrema</b> a <b>In Bolood We Trust</b>. Následují přídavky, <b>Breeding The Scum</b> a <b>Endorsed by Satan</b>, což je na živo slušná vypalovačka. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Bonus DVD tvoří lyrics video k <b>The Whitecrow</b>, což je umělecký dokument výroby masky bílé vrány, a opět vizuálně působí výborně. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
DVD nezklamalo, je to prostě Hypnos ve vší parádě,
za poslední tři roky jsem je viděl v Brooklynu a na Melodce a řekl bych,
že tenhle koncert byl lepší. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
Tak jak tu bílou
vránu zhodnotit? Každopádně je to mimořádný počin - dramaturgií
i dotažením detailů a rozhodně to není deska na první poslech. Ale ani
po desátém prostě nevím. </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-4537068855107089662017-06-06T22:32:00.000+02:002017-06-06T22:32:11.500+02:00Půlnoc - City of Hysteria<div class="contCont">
Tahle deska měla otevřít <b>Půlnoci</b> cestu do
"velkého" světa showbusinessu ale nějak se to nepovedlo. Opadla aura
mučedníků režimu i nekritické obdivování partou kamarádů, hodnotila se
hudba jako taková a ta v celosvětové konkurenci neměla šanci na masový
úspěch. Booklet CD tvoří klasická knížečka, která obsahuje průvodní
slovo Václava Havla z roku 1984 a texty v angličtině, byť jsou skladby
zpívány převážně česky. Šokovat měl i obal s nahým Magorem. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Na desce se střídají momenty rockově přímočaré,
hudebně zajímavé i celkově nudné. Zazní na ní jak známé věci, přičemž
některé se objevily už na debutu, (<b>Podivná je podivná</b>, <b>Kanárek</b>, <b>Píseň pro Nico</b>), tak nové skladby a dojde i na cover od <b>The Velvet Underground</b>. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Úvodní <b>Podivná je podivná</b> je oproti debutu
energičtější a přímočařejší, vyhrávky a rockově netypické zvuky
zůstávají zachovány. Zajímavá je eponymní skladba, její úvodní pasáž
tvoří jemná rocková elektronika a smyčce, pak přijde rockový zlom, který
naváže na melodickou linii a závěr patří náznaku kakofonie, hodně se mi
líbí melodický refrén "ve městě hysterie". Tahle skladba vlastně
představuje Půlnoc v kostce. Mezi nové skladby patří třeba unylá <b>Zametám ale neuklízím</b> nebo nepřesvědčivé a rozhárané <b>Můry</b>. Závěrečné Bondyho <b>Muchomůrky</b> patří k těm jemným, táhlým a krásným skladbám, i když znám verze, ve kterých se chlapci pěkně rozjeli.</div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
I když Půlnoc celosvětově neprorazila, neznamená to,
že je nahrávka špatná. Oproti debutu je atmosféra trochu tajemná,
křehká, jemná, elektronicky akustická a moc pěkná, i když debut byl
procítěnější. <b>City of Hysteria</b> je totiž také rockovější a kytarovější, dokonce mi přijde, že tempo mohlo být pozvolnější a místy kapela až moc tlačí na pilu. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Přesto všechny klady je z nahrávky cítit jakási
pachuť. Už si nepamatuji historické pozadí nahrávky, jestli byli tehdy
pod tlakem nebo se rozpadali, každopádně, ta deska je podivná je
podivná. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=566.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-74386269196068656562017-06-03T09:28:00.001+02:002017-06-03T09:28:16.232+02:00Půlnoc - Půlnoc<div class="contCont">
Eponymní debut <b>Půlnoci</b> z roku 1991 byla myslím první oficiální Mejlova nahrávka, pokud nepočítám <b>Garáž</b>, kde hostoval. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
CD je vybaveno tragickým bookletem s odfláklou grafikou a je v něm pouze seznam skladeb a hudebníků.</div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Skladby pokrývají a kopírují tehdejší koncertní vystoupení, takže zazní známé skladby jako <b>Podivná je podivná</b>, <b>Nikde nikdo</b>, <b>Kanárek</b>, <b>Je to nebezpečný</b>, <b>Tygr</b> nebo <b>Dopis</b>.
Ve zpěvu se střídají Mejla a zpěvačka Míša, typický undergroundový zvuk
doplňuje v některých skladbách rock'n'rolová kytara, což je příjemné
zpestření. Také bicí P. Kumandžase jsou variabilní a doplňují celkově
bohatý zvuk, někde znějí až elektronicky strojově, takže jsem přemýšlel,
jestli nejsou elektronické. Většina skladeb je ve středním tempu,
s repetativní rytmikou a temně hitovou melodikou, prostor dostávají
i různé vyhrávky, industriální zvuky i sametové smyčce, ale proti
koncertům s hosty je to takový popík, což nemyslím špatně, nahrávka je
to milá, příjemná, někdy i křehká a přitom pěkná. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Již jsem zmiňoval, že jde vlastně o první Mejlovu
opravdu studiovou nahrávku, takže konečně je jeho tvorba slyšet v celé
své kráse a jeho skladatelský potenciál není překryt šumem
undergroundových koncertů. Tuto hudební sílu jsem si uvědomil třeba u <b>Kanárka</b>, ten je podmanivý, uklidněný a sofistikovaný, basové linky jsou opravdu krásné. Mejlou zpívaná <b>Je to nebezpečný</b> patří mezi svižné a energické skladby, další kytarově rockovější věc je <b>Kniha noci</b>, zvláštní sílu podtrhuje text a byť tato skladba není tak hitová jako ostatní, je o to silnější. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<b>Dopis</b> patří ke vzletnějším skladbám díky
zpěvačce ale pamatuji si i křehčí verzi, smyčce na pozadí jsou oproti
ostatním skladbám něžné, zato jinde působí spíše znepokojujícím dojmem.
Hodně zajímavá je skladba <b>Hochu zlatej</b>, působící jako od jiné
kapely. Je to zvláštně smutně veselá skladba, kytary znějí tak svěže
a vesele, až je z toho člověku smutno. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Rozhodně jde o jednu ze zásadních desek českého
rocku na které mohlo širší publikum konečně slyšet, co a jak vlastně ten
Mejla hraje, protože PPU byli jednak démonizovaní a jednak nekriticky
obdivovaní. Když pominu tuhle kultovní rovinu, tak je to opravdu pěkná
hudba. Temně melodická, s kořeny v psychedelickém undergroundu,
muzikantsky zajímavá a bohatá, ale ne ve smyslu samoúčelných exhibicí.
Zkrátka něco, co si představím ve škatulce inteligentního popu začátku
90. let. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=565.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-22587272367431885452017-05-23T19:49:00.000+02:002017-05-23T19:49:17.526+02:00Hypnos - Halfway to Hell<div class="contCont">
Situaci kolem <b>Hypnos</b> jsem jednu dobu
nesledoval moc pozorně, takže mi vydání tohoto mini CD v roce 2010
uniklo a narazil jsme na něj skoro náhodou až při vydání <b>The Whitecrow</b>.</div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Na <b>Halfway to Hell</b> se podílel pouze <b>Bruno</b> a bubeník <b>Pegaz</b>.
EP má jednoduchý černý digipack bez žádných informací, trochu mě
překvapilo jeho nečekaně anti-křesťanské a satanistické vyznění. Brunovy
názory v této oblasti samozřejmě znám, pouze mě překvapila explicitní
symbolika. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Po hudební stránce jde o docela variabilní (v rámci death metalu) a tím pádem i zajímavou nahrávku. </div>
<div class="contCont">
Úvodní <b>Mesmerized</b> začíná akusticky a pomalu
přechází do svižného deathmetalového nářezu na nějž navazuje zvolnění
s blackovou náladu a tyhle dvě polohy se zajímavě střídají. Druhá <b>Where The Rooks Fly To Cry</b>
je pomalá, hutná a valivá, zahajuje ji a ukončuje krákání vran, což je
dnes, s ohledem na The Whitecrow lehce symbolické. Třetí <b>Paranormal Vertigo</b> je thrashující a rifující, jde spíše o pomalý a zatěžkaný thrash/death. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Následuje cover od <b>Dehydrated</b>, což neznám,
a opět jde o pomalejší death, byť s nářezovými pasážemi a zasekávačkami.
Před poslední skladbou zazní orchestrální mezihra, ty má Brno na každém
albu, jenže já nejsem jejich velkým příznivcem, nepřipadají mi ve
tvorbě Hypnos funkční. Závěr tvoří <b>Burning Again</b>, později znovu nahraná na <b>Heretic Commando</b> a tato verze není tak vygradovaná. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Halfway to Hell se poslouchá příjemně, ale že by mě
nějak nadchlo, to ne. Ale ani nezklamalo, prostě standardní vyzrálý
death metal středního tempa, přitom relativně variabilní. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=563.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-43088521660343033742017-05-18T23:20:00.001+02:002017-05-18T23:20:22.751+02:00Půlnoc Live In New York<div class="contCont">
Plný název tohoto CD je "Půlnoc with Elliot Sharp
and Gary Lucas Live In New York" a obsahuje záznam vystoupení
z 25.4.1989. Sleevnote k CD napsal J.Riedel, booklet obsahuje pár
černobílých fotek i texty a celkově se mi jeho zpracování líbí. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Tehdejší sestavu Půlnoci tvořili zpěvačka <b>Michaela Němcová</b>, ex-Plastici <b>Mejla Hlavsa</b>, <b>J. Janíček</b> a <b>J. Kabeš</b>, v té době již delší dobu v kapele působící <b>T. Schilla</b>, <b>K. Jančák</b> a tehdy ještě bubeník <b>Petr Kumandžas</b> - později crossoverový <b>Jolly Joker And The Plastic Beatles Of The Universe</b>. Hosty vystoupení byli saxofonista <b>Elliot Sharp</b>, kytarista <b>Gary Lucas</b> a skladbu <b>The Tyger</b> zazpíval <b>P.Zajíček</b>.
Hudebně tvorba navazuje na pozdní plastiky a jde o mix undergroundu
a temného popu osmdesátých let, o stylovém zařazení nejlíp vypovídá to,
že cover od <b>The Velvet Undergound</b>, kultovní <b>All Tomorrows Parties</b> bezešvě zapadá do zbytku nahrávky. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Zaznamenané skladby, namátkou <b>Podivná</b>, <b>Nikde, nikdo</b>, <b>Kanárek</b>, <b>Je to nebezpečný</b>, <b>The Tyger</b> a <b>Magické noci</b>,
jsou notoricky známé, ať už z debutu nebo dalších živých i studiových
nahrávek, takže tohle CD je spíše pro fanoušky. Pro ty jsou zajímavý
hostující hudebníci i fakt, že jde o záznam z New Yorku, i když je mi
pořád divné, jak mohli ex-Plastici hrát ještě před revolucí v USA a to
dokonce na tour dvanácti koncertů. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Od začátku koncertu se pohybujeme v potemnělém
a posmutnělém undergroundu, rytmika je repetativní až hypnotická, bicí
jsou místy perkusní. Objevují se improvizace, vyhrávky, nervní i lehce
industriální zvuky, které navazují na experimentálního a novátorského
ducha PPU a příjemně kontrastují s éterickou a líbivou zpěvačkou, kterou
doplňuje Mejla, jehož zpěv přináší další, rock'n'rollový rozměr a je
jen škoda, že je jeho zpěv dosti utopený. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Hypnotické tempo je místy zdlouhavé, viz třeba <b>Kanárek</b> nebo <b>Píseň pro Nico</b>, i když na živo to mohlo být díky hostům zajímavé. Nostalgií na mě dýchnul podivně křehký <b>Dopis</b>, což byla asi první věc, kterou jsem kdy od Půlnoci slyšel, ještě na splitu s <b>Garáží</b>. Oživení přináší svižnější <b>Je to nebezpečný</b> s expresivním Mejlovým zpěvem, <b>The Tyger</b>,
charismaticky zazpívaný P. Zajíčkem je sice fajn ale oblibu téhle
skladby u skupiny jsem nepochopil. Koncert v průběhu docela graduje, viz
i třeba razantní závěrečná <b>New York</b>. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Reakce publika je spíše vlažná, malý potlesk ocení <b>All Tomorrows Parties</b> a větší povyk je na začátku <b>Magických nocí</b>, snad kvůli tomu, že jde o přídavek. Takže bych toto turné nehodnotil jako bůhvíjaký úspěch. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Zvuk nahrávky mohl být masivnější, zní trochu dřevně
a lehce industriálně. Díky hostům je nahrávka zajímavá, svěží a lehce
experimentální, ze skladeb je však cítit i Mejlova melodika a hitovost.
Zpěvačka je sice dobrá a k Půlnoci patří, ale Mejla je Mejla. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Celkově hodnotím toto CD docela dobře. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=562.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
<br />Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-45741626265807624642017-04-17T09:36:00.003+02:002017-04-17T09:36:32.196+02:00Ramchat - Běs/Karpaty<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=559.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Když už mě slovenská pagan-blacková kapela <b>Ramchat</b> nadchla naživo a ani debut <b>Atrana</b> mě nezklamal, tak jsem se rozhodnul pořídit si i digipack s předchozími EP <b>Běs</b> a <b>Karpaty</b>. Ani tahle nahrávka mě nezklamala, spíš naopak a zejména úplně první nahrávku Běs považuji za zatím nejlepší počin kapely. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Digipack má pěknou a profesionální grafiku
odpovídající stylu, ladí s texty a vypadá opravdu dobře a tím zvedá
celkový dojem z poslechu. Má jen jednu chybičku a totiž tu, že se mi
nelíbí, což platí obecně o tomto grafickém stylu. </div>
<h2 class="textTitle">
Běs (2013)</h2>
<div class="contCont">
Tři skladby
propojuje vypravěč do monotematického příběhu o vyvraždění pohanské
vesnice v Karpatech. Vypravěčova slovenština je opravdu malebná
a perfektně dotváří atmosféru melodických a variabilních skladeb. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Úvodní <b>Mor Ho!</b> přináší melodický pagan metal
ve středním tempu s chytlavými pasážemi, dojde i na hymnické a sborové
refrény. Následující melodická sypačka <b>Udolie šialenstva</b> má také skvělou atmosféru i tah na branku a závěrečná <b>Posledný Pohan</b>
je opravdu pecka a výborně graduje celou nahrávku. Skvělé jsou
melodické momenty v mezihrách, závěr refrénu (toho posledního uškrtit)
je zase pěkně razantní. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Proti Atraně je toto EP variabilnější, v členitých
skladbách se střídají různé polohy a vokály jsou dobře srozumitelné.
Výborná je i práce s atmosférou včetně zklidnění a gradace, takže bych
řekl, že nahrávka je propracovanější, přitom přístupnější a líbivější.
Na druhou stranu, zvuk není tak masivní. </div>
<h2 class="textTitle">
Karpaty (2014)</h2>
<div class="contCont">
Druhé EP <b>Karpaty</b> je někde napůl mezi prvním EP a debutem Atrana. Už od první skladby <b>Věčné Jarilo, živ nás!</b> je cítit větší razance při zachování melodiky, druhá <b>Žalm</b> má pomalejší rozjezd a blíží se zatěžkanému thrash/deathu. Asi nejlepší skladba je následující <b>V ríši vlkov</b>,
což je super věc kombinující melodiku a tvrdost. Navíc obsahuje
zajímavý příběh, jeho vyznění napomáhají střídající se a překrývající se
vokály i akustické vyhrávky. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
Kapela oslavuje pohanskou mytologii a vymezuje se proti křesťanství, přitom mnohem chytřejším způsobem než tupým 666. <b>Mor ho!</b>, <b>Posledný pohan</b>, <b>V ríši vlkov</b>
jsou skvělé skladby a celkově mi obě EP přijdou ještě zajímavější než
debut Atrana. Skladby jsou variabilnější, propracovanější a možná
i originálnější, na Atraně je zase masivní zvuk a nasazení je skvělé,
takže těžko soudit. Možná, že kdyby se z těch tří nahrávek vybraly ty
nej skladby, tak by vzniklo fakt nabušený CD, ale ten výběr by byl
subjektivní. Každopádně, zatím je pro mě Ramchat překvapení tohoto roku.
</div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-13371471168058371002017-04-02T10:09:00.003+02:002017-04-02T10:09:41.523+02:00Michail Bulgakov - Psí srdce a jiné povídky<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=557.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Už jsem to zde psal několikrát, Bulgakovu knihu <b>Mistr a Markétka</b>
považuji za jednu z nejlepších knih dvacátého století. Proto nevynechám
jedinou příležitost k přečtení i dalších autorových děl, mezi něž patří
i tato sbírka povídek z produkce Levných knih. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Kromě závěrečné (titulní) novely <b>Psí srdce</b> obsahuje svazek povídky <b>Neobyčejné příhody doktora</b>, <b>Rudá koruna</b>, <b>Bohéma</b>, <b>Moskva rudokamenná</b>, <b>Samohonkové jezero</b>, <b>Moskva dvacátých let</b>, <b>Diaboliáda</b>, <b>Vyprávění Makara Děvuškina</b> a <b>Chánský oheň</b>. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
V povídkách v první cca polovině se neobjevují žádné
fantastické ani nadpřirozené prvky, jedná se spíše o dokument
revolučního Ruska z první poloviny dvacátých let. Bolševická revoluce,
resp. následné boje mezi rudými a bílými, byrokracie a nesmyslná
nařízení, snaha vše změnit cestou nejrůznějších komisí, výborů
a personálních veletočů, to vše tvoří kulisy pro jednotlivé povídky.
Sarkasmus, absurdita a cynismus doby jsou umělecky podané pohledem
člověka se smyslem pro absurdní detail a černý humor, právě tím jsou
povídky hodně zajímavé. I když povídky, ono jde spíše o črty, momentky
a kraťoučké reportáže. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Vzhledem k popisované době by člověk mohl čekat
budovatelské nadšení, ale Bulgakov se pohybuje na opačné straně, sleduje
odvrácenou stranu doby, nedostatek, nebezpečí a násilí. Není v opozici
politické ale komunální a lidové, vše líčí z pohledu obyčejného člověka.
V jednotlivých textech před námi plasticky ožívá Moskva i venkov, dojde
třeba na vtipné vylíčení bytové krize. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Vyzdvihnout musím povídku <b>Diaboliáda</b>, jde
o fantastickou vizi úřednických zmatků a svým duchem má velmi blízko
Mistrovi a Markétce, je to absurdní a vtipné, svým způsobem ještě
bláznivější než samotný Mistr a Markétka. Podobně absurdní jsou
i příhody ze železniční stanice, v obou povídkách jde o absurditu danou
nesmyslnou byrokracií a neschopnými ale horlivými úředníky. Titulní
povídku <b>Psí srdce</b> jsem tentokráte nečetl, už jsem ji četl dříve v samostatném vydání. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
Povídky vznikaly cca
20 let po Kafkovy a v popisu byrokracie a absurdity jsou ještě lepší,
jsou vtipné, absurdní, sarkastické a ironické, magické a přitom kruté,
protož šlo o strašné období. Ona i ta byrokracie revolučního Ruska byla
ještě horší než ta Kafkova Rakousko-uherská. A tento přístup později
bratři Strugačtí dotáhli v <b>Pondělí začíná v sobotu</b> potažmo v <b>Pohádce o trojce</b> k naprosté dokonalosti. Pro plné pochopení líčené reality je ale třeba chápat i velkou ruskou duši. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
PS: Nakladateli by neškodilo zopakovat si základy
typografie, slovo knihovna lze rozdělit dvěma způsoby, z nichž jeden je
nevhodný. Zvlášť když to vyjde na předěl stránky. </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-90437783852457907572017-04-01T10:29:00.001+02:002017-04-01T10:29:20.579+02:00Ramchat - Atrana<div class="contCont">
Slovenská pagan-blacková kapela <b>Ramchat</b> mě na živo docela mile překvapila, skoro bych řekl nadchla, takže jsem si hned pořídil debutové album <b>Atrana</b> a byl jsem na něj celkem zvědavý. </div>
<div class="contCont">
CD z roku 2015 je v podobě krásného digipacku,
vyvedeného v barvách a symbolice ohně, do grafiky jsou zakomponování
členové kapely a celek je opravdu působivý. Vlastní booklet obsahuje
texty a jako u málokteré kapely jsem si je přečetl. Ne nijak důkladně,
ale neberu je jako úplnou výplň jako u naprosté většiny kapel, jenom by
mě zajímalo, jak je to s tím pozdravem "Na stráž"? </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Jednotlivé skladby provází majestátní zvuk svižného
a melodického pagan death/blacku s různým zvolněním, stylovými vyhrávami
nebo symfo názvuky. Hlasový projev je expresivní, sice hrubý ale také
melodický a povětšinou celkem dobře srozumitelný. Ve třetí skladbě <b>Perún hromom žehná nás</b>
dojde na melodický refrén a čistý zpěv, což mi úplně nesedí, ale
atmosféru tato skladba má a nejen tento refrén se snadno zaryje do
paměti. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
V páté skladbě <b>Bojovník v svarogovej temnej noci</b>, která je temnější a pomalejší, je výborný sekaný refrén, čistý zpěv se objeví i v sedmé <b>Po temne žiara</b>,
kde kontrastuje s rychlým hrubým zpěvem. Zde použitý čistý zpěv mi
evokuje slovenské popové skladby konce 80. let, což mi opět moc nesedí,
ale je to rozhodně zajímavý prvek a frázování a zpěv do sekání je v této
skladbě výborné, takže jde nakonec o dost zajímavou věc. Poslední dvě
skladby gradují v duchu symfonické vraždící mašiny, byť závěrečná <b>Sila ducha</b> je o něco zvolněnější, ale o to více graduje, melodicky zpívaný refrén a šeptané pasáže gradují drtivý závěr alba. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Za kapelou stojí zkušení harcovníci (Hirax - ex <b>Editor</b>, ex <b>Lunatic Gods</b>)
a na tvorbě je to poznat. Je z ní cítit síla, sebevědomí a hrdost, tyto
pocity jsou podpořeny mocným proudem hudby a výsledkem je hrdý a mocný
pagan metal. Vše zní tak, jak má a jak bych od stylu čekal, nejde o nic
překvapivého ani nového ale perfektně podaného a to zvláště na živo,
podobný tah na branku moc (českých) kapel nemá. Pouze ty čisté zpěvy
v cca třech skladbách mi moc nesedí, sice zapadnou, jsou chytlavé
a ozvláštňující, ale ... něco mi tam pocitově nesedí. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=558.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-21639426574852183852017-03-08T19:05:00.001+01:002017-03-08T19:05:03.876+01:00Deaf And Dumb - Evildarkrooted... Total Dumb<div class="contCont">
Grindový <b>Deaf And Dumb</b> se na scéně mihli v letech 1995-1997 a zůstaly po nich tři nahrávky - demo <b>Evillive</b>, sedmipalec <b>Lightnessdark</b> a split <b>Uprooted</b> s <b>Imperial Foeticide</b>. Zejména sedmipalec <b>Lightnessdark</b>
pro mě představoval vrchol žánru a vždycky jsem litoval, že to kapela
nedotáhla dále, alespoň k plnohodnotné debutové nahrávce. Musím se tedy
spokojit s CD "sebraných" nahrávek, které kromě tří výše uvedených
obsahuje pět "nových" skladeb z roku 2013, kdy aktivity kapely na čas
ožily aby nakonec vše skončilo u ledu. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Booklet CD navazuje na grafiku a vizuální styl
starých nahrávek, nakolik si ho vybavuji. Obsahuje pár fotek, seznam
skladeb a stránku shrnující historii těch pár let, co kapela působila na
scéně. Fotky kapely a industriálního prostředí Ostravy (Nová huť?) mě
docela zaujaly. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Co se týká zvuku CD, nevím jestli došlo
k remasterování ale proti mnou digitalizovanému sedmipalci i split CD je
slyšitelný rozdíl, ale neposoudím, jestli je to jenom víc nahlas,
plnohodnotně remastrované nebo došlo na loudness war. Ale zkoumat se mi
to opravdu nechce. </div>
<div class="contCont">
Poznámka - dva z výše uvedených nosičů jsem hodnotil
před deseti lety a na tehdejším hodnocení bych po věcné stránce moc
neměnil, maximálně slohovou stránku. </div>
<h2 class="textTitle">
Evillive (1995)</h2>
<div class="contCont">
První
demo zahajuje "Smells Like Teen Spirit " od Nirvany a při prvním
poslechu na mě dýchla velká nostalgie. Pak se rozjíždí grind s murmurem,
skladby obsahují zpomalení i ječák, takže vše, co tam patří a co je na
tomto stylu pro mě zajímavé. I zde se objevují ruchové a industriální
intra a zvuky, na pozdějších nahrávkách ještě dotaženější. Grind je to
spíše hrubého ražení, ale pořád docela šlapavý a chytlavý, nahrávka
pěkně svižně odsýpá a líbí se mi basa i kontrasty ječáku a murmuru. </div>
<h2 class="textTitle">
Lightnessdark (1995)</h2>
<div class="contCont">
Nechci
opakovat svoje dřívější hodnocení, pro mě jde o vrchol nejen téhle
kapely ale řadím to i ke špičce celé scény. Chytlavý, industriálně
podbarvený a variabilní grind, některé rytmicko-basové momenty jsou
velmi silné. </div>
<h2 class="textTitle">
Uprooted (1996)</h2>
<div class="contCont">
Ani zde
se nechci opakovat, nahrávka je o trošku hudebnější a hutnější, více
metalová. Rytmika už není tak chytlavá a skočná, ale to jsou všechno jen
drobné nuance. </div>
<h2 class="textTitle">
Relics Of The Ancient Technology (2013)</h2>
<div class="contCont">
Tato
nahrávka má pomalejší tempo, místy až moc, základní atributy tvorby
skupiny jsou však zachovány, tedy zajímavá rytmika a členité pasáže,
prostor dostanou i industriální ruchy, bohužel nedojde na ječák. Jakoby
techno nádech ve druhé skladbě "Embryo" evokuje cyber-metal, který
v dosti odlišné podobě představili Fear Factory, ještě před přelomovou
deskou Demonufacture. Následující "The Murderers Generation" mi přijde
až moc zpomalená, zato "Two Face Friend" je zajímavější, sekanější
a deathovější/metalovější. Celou nahrávku chápu jako nostalgii
a vzpomínku na "starý dobrý" časy... </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
Celkově jde
o zajímavou nahrávku v duchu členitého a chytlavého grindu
s industriálním podkreslením. V jednotlivých skladbách dojde na různé
nuance v rámci stylu, tu je tvorba rychlejší, tu pomalejší. Díky
industriálnímu nádechu a rytmické variabilitě mi přijde docela
originální, byť ne stylově úplně čistá, což ve své době asi ještě nebylo
in. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Pro mě jde o takřka ideální grind s vrcholem
v podobě sedmipalce Lightnessdark, což jsem tu psal asi 3x a nějak
nechápu, proč kapela zapadla a prosadili se jiní... </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=554.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-9905404350010955912017-01-22T09:15:00.004+01:002017-01-22T09:15:39.007+01:00Krabathor - Rebirth Of Brutality - Live In Uherské Hradiště<h1 class="contTitle">
Krabathor - Rebirth Of Brutality - Live In Uherské Hradiště </h1>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=553.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Když odešel v roce 1999 Bruno z české death metalové legendy <b>Krabathor</b>,
vypadalo to, že se už s Christopherem na pódiu nikdy nesejdou. Ale
uběhlo "pouhých" 15 let, vášně vychladly a klasická trojice vystoupila
nejdříve na festivalu Brutal Assault (2014) a na jaře 2015 následovalo
turné. Záznam z něj vyšel pod všeříkajícím názvem <b>Rebirth Of Brutality - Live In Uherské Hradiště</b>
ve formě exkluzivního setu jednoho CD a dvou DVD. CD obsahuje záznam
koncertu z domovského Uherského Hradiště, jeho videoverze je obsahem
prvního DVD a druhé DVD obsahuje záznam z Brutal Assaultu, obě DVD jsou
doplněna bonusovými rozhovory. Vše je zabaleno v opravdu nádherně
vyvedeném setu, jehož grafika se pohybuje někde mezi zkázou
postapokalypsy a industriálem, booklet je viděn optikou rozbitých
průzorů plynové masky a obsahuje fotografie a úryvky textů. </div>
<h2 class="textTitle">
CD "Rebirth Of Brutality"</h2>
<div class="contCont">
Můj
prvotní dojem z poslechu CD byl výborný, výrazně oldschoolový, zvuk
postavený hodně na base. Těžiště setu pochází z prvních dvou alb, dojde
však na všechna 4 klasická alba; skladby z posledních dvou alb (s Paulem
Speckmanem) pochopitelně nezazní. Celý set je celkem zajímavě rozdělen -
nejdříve zazní pár skladeb (průřezově) na zahřátí, následují
chronologicky řazené skladby - vždy jedna až tři z každého alba a vše
graduje ve finále z těch největších fláků.</div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Úvod obstará klasické intro, následují demáčové <b>Totální Destrukce</b> a <b>Apocrypha</b>.
Hned první skladba se rozjíždí v solidním tempu thrashujícího oldschool
deathu se zdrcujícími riffy a i když tuhle starou tvorbu neznám, tak
zní podařeně a povědomě. V Apocrypha zaujme zpomalující gradace,
následující, jednu z mých oblíbených skladeb z alba Orthodox, <b>Liquid</b>, bych v tomto oldschool hávu skoro nepoznal a nějak mi nesedí. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Teprve poté přichází na řadu přivítání fanoušků a po <b>Pain of Bleeding Hearts</b> následují úvodní skladby (dvě až tři) z prvních dvou alb (<b>Royal Crown</b>, <b>Psychodelic</b>, <b>Eternal</b>, <b>Faces Under the Ice</b>, <b>In the Blazing River</b>),
vše v duchu mixu deathu a thrashe, od rychlejších sypaček po valivější
části včetně vyhrávek a sól, Krabathor totiž nikdy nebyl tupý nářez, což
plně dokazuje třeba Royal Crown. Mezi skladbami je prostor na krátké
proslovy k fanouškům, podstatné je, že si kapela vystoupení užívá a že
"doma je doma". </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Album Lies bylo kvalitativním skokem v kariéře kapely, což potvrzuje mnohem údernější a propracovanější <b>The Truth About Lies</b> a <b>Unnecessarity</b>. Nejen pro mě je vrcholem tvorby album <b>Orthodox</b>
a i z něj zazní úvodní vál - bohužel bez precizního zvuku z CD to není
ono, stejný pocit jsem měl i na živo, byť pod hlavičkou Hypnos. Skladba
Orthodox znamená i přechod k finále koncertu, kde prostě musí zaznít <b>Imperátor</b> a <b>Pacifistic Death</b>, samotný závěr patří další demo vykopávce <b>Běsnící válka</b>. Ale to už nějak nemám sílu kriticky hodnotit, už jen poslouchám a užívám si to, protože atmosféra koncertu graduje. </div>
<div class="contCont">
</div>
<a name='more'></a><br />
<h2 class="textTitle">
DVD 1 - Rebirth Of Brutality</h2>
<div class="contCont">
Těžiště
prvního DVD tvoří záznam koncertu z Uherského Hradiště, jehož audio
podoba je i na CD, takže jen stručně. První dvě minuty pochází z roku
1989, následuje celkem vtipně zobrazený běh času do současnosti. Úvod
odezpívá Bruno v plynové masce, oba hlavní protagonisté (Bruno
a Christopher) se u zpěvu prostřídají, dojde na vrtule i stage diving
a kotel je opravdu super. Záznam obsahuje běžné záběry více kamer od
celku po detaily, proslovy mezi jednotlivýma songama jsou černobíle
a občas mi záběry připadají zpomalené. Každopádně nasazení a celkový
dojem je výborný, byť mi to jako celek připadá jako běžný a nijak
výjimečný koncert. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Mezi bonusy prvního disku patří <b>Behind the UH scenes</b>, což je pět minut černobílých záběrů z chystání scény a klubu, tedy nic zajímavého, dále <b>UH Drum videos</b>,
cca osm minut záznamu jen na bubeníka Pegase z různých úhlů - zhora,
zleva, zprava, zezpodu (nohy) a to při skladbách Liquid a Orthodox.
Posledním bonusem je <b>Krabathor Tour Trailer</b>, čtyř minutový
sestřih různých záběrů a úryvků rozhovorů o všem možném, od historie po
zákulisí Brutalu, není to nijak objevné ale upřimné a pokorné. </div>
<h2 class="textTitle">
DVD 2 - Live at Brutal Assault 2014</h2>
<div class="contCont">
Těžiště
druhého DVD tvoří záznam z Brutal Assaultu 2014 trvající necelou půl
hodinu. Záznam neobsahuje celé vystoupení ale jen šest skladeb, drum
video obsahuje další dvě - <b>Unnecessarity</b> a <b>Truth About Lies</b>.
Osobně jsem čekal "odpolední" vystoupení, takže večerní vystoupení
během stmívání se bylo příjemným překvapením a konec koncertu už
probíhal za úplné tmy. V úvodu nestojí zvuk za moc, hlavně zpěv a bicí,
ale poměrně rychle se vše celkem srovná a nakonec vyniknou i technické
kudrlinky ve starých skladbách typu <b>Faces Under The Ice</b>. Publikum je sice početné, ale že by to diváci nějak extra prožívali, to bych neřekl. Při závěrečné trojici skladeb <b>Pacifistic Death</b>, <b>Orthodox</b> a <b>Imperator</b> ale dojde i na lidi na ramenou a circle of death, takže si to nakonec všichni užili. A bubeníkovo triko Gothomu mě pobavilo... </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Mezi bonusy patří již zmíněné drum video, cca 8
minut z záznamů z festivalu dává prožít atmosféru Brutalu včetně
autogramiády Brunovy knihy Revoltikon a dalších záběrů ze zákulisí, kam
se normální člověk nedostane. Dalším bonusem je 25 minut <b>Krabathor documentary</b>,
úryvky z něj byly použity již na prvním DVD. Obsahuje vzpomínky na
začátky kapely včetně koncertních záznamů z roku 1986 a ukázku z pohádky
Krabat od Zemana (tu jsem nikdy neviděl), podle níž je kapela
pojmenovaná. Velmi silné jsou vzpomínky na to, jak se dostávali do
povědomí, kolik to dalo práce a co vše pro to museli udělat i o roli
managera Pedra. Zajímavá je i závěrečná douška o tom, že tohle turné je
na dluh a žije z minulosti, byť zasloužené. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Zásadním bonusem je více než hodinové <b>Interview with Bruno</b>,
kde Bruno přidává další vzpomínky na začátky, líčí jak si vydělávali na
nástroje celé prázdniny, kolik obětovali času na poště vyřizováním
korespondence a odesíláním nosičů. Tyhle vzpomínky působí skoro
neuvěřitelně a některým dnešním uplakaným kapelám bych je pouštěl dnes
a denně. Bruno sice uvádí, kolik tomu dali ale vysvětluje také, proč
nebyli třeba na úrovni polských Vader - nedávali tomu úplně vše, protože
chtěli mít i svůj soukromý život a taky jim šlo více o kvalitu. Model
10 měsíců na tour a co dva roky CD prostě odmítli. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Bruno docela detailně vysvětluje svůj odchod
z Krabathoru a uznává, že jemu osobně dlouho trvalo, než se s tím
vyrovnal, přitom Christopher byl paradoxně ten, kdo vysílal vstřícné
signály už dříve. Tahle část je velmi upřímná, protože Bruno přiznává
i to, že blok byl hlavně na jeho straně, což mě to docela překvapilo. A
podobně mě překvapilo, že Christopher byl za vystoupení i tour velmi
rád, na pódiu to tak totiž vůbec nepůsobí. Zajímavé jsou úvahy
o budoucnosti, protože tohle tour je/bylo retro, všichni chtějí slyšet
starou tvorbu a nový by nikoho nezajímala. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Bruno dále mluví o své životopisné knize Revoltikon,
vysvětluje svůj ateismus, polovegetariánství i anti-militarismus.
Argumenty má sice zajímavé a velmi racionální, ale přijdou mi
v některých momentech mírně naivní, realita je bohužel jiná. Samozřejmě
nebudu Bruna označovat za naivního, je protřelý životem i světem - ale
tohle je na mnohem delší debatu. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Trošku úsměvné je u tohoto rozhovoru rozmazané logo vlevo dole a nahoře logo Sparku. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
Rebirth Of Brutality -
Live In Uherské Hradiště je krásný a důstojný artefakt, působí
promyšleně a profesionálně, ne nějak levně nebo naivně. Mám sice drobné
výhrady ale jde o hnidopišské věci, Krabathor má laťku nasazenou o něco
výš, takže velká většina kapel by za takový zvuk a koncert byla jen
ráda. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Jde o vyvážený průřez tvorbou kde zafunguje
nostalgie, bonusy o začátcích bych pouštěl dnešním kapelám
(kickstarterovým plačkám) každý den. </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-18928899148755482112016-12-23T17:23:00.002+01:002017-01-16T21:41:35.699+01:00H.P.Lovecraft - Sešit 3 (Hrůza v Dunwichi a jiné horrory) a 4 (Stín nad Innsmouthem a jiné horrory)<div class="contCont">
Autorovým tvůrčím postupům jsem se detailně věnoval
v recenzi prvních dvou sešitů, u třetího a čtvrtého se zaměřím spíše na
(stručné) dojmy z jednotlivých povídek. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Oba sešity jsou si podobné v tom, že obsahují
několik krátkých povídek a jednu výrazně delší - titulní. Povídky se
většinou nevěnují přímo mýtu Cthulhu, byť je občas zmíněn a tvoří
důležitý ideový rámec. Obecně mě zaujali degenerovaní puritáni, které
jejich prudérnost v kombinaci s dalšími vlivy zavedla až daleko za
hranice normálnosti a pro Evropana je poněkud komické, když se mluví
o starých událostech ze 17. a 18. století, což je pro nás spíše novověk
a rozhodně ne temná minulost. </div>
<h2 class="textTitle">
Hrůza v Dunwichi</h2>
<div class="contCont">
Úvodní povídka <b>Hrobka</b>
kombinuje hrdinovo snění s prožíváním hrůzných událostí v minulosti,
staví do kontrastu subjektivní prožitky a objektivní pohled okolí.
Krátká povídka <b>Ultharské kočky</b> líčí pomstu trápených koček, zmíněné degenerované puritány líčí <b>Obrázek v domě</b>,
kde se na krátkém prostoru z drobných náznaků ani pořádně nedozvíme
celou kanibalskou hrůzu. Sugestivnější, i když s tušenou pointou, je
povídka <b>Pickmanův model</b> o malíři děsivých obrazů nelidských zrůd.</div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<b>Hrůza v Dunwichi</b> je velmi působivá, delší
povídka a řekl bych - čistokrevný horor. Děj se odehrává kdesi
v zapadlých oblastech Nové Anglie, kde se v osamělé rodině čarodějů
narodí míšenec člověka a dávné rasy. Jeho rychlé dospívání všechny
zarazí, hrůzné události pak vyděsí. Ovšem až po jejich odeznění se
ukáže, že mnohem nebezpečnější byl neviditelný bratr, ještě méně lidský.
A právě ten prchavý moment hrůzy z toho, že to čaroději přerostlo přes
hlavu patří k vrcholům povídky. Podle mě je to jedna z nejlepších
autorových povídek. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Závěrečná povídka <b>Ve zdech Eryxu</b> je snad
jediná autorova čistá sci-fi. Povídka se odehrává na Venuši a líčí
setkání lidského průzkumníka s neviditelným bludištěm, v němž vypravěč
nalezne vinou své zvědavosti smrt. </div>
<h2 class="textTitle">
Stín nad Innsmouthem</h2>
<div class="contCont">
Úvodní povídka <b>Měsíční močál</b>
se odehrává v Irsku, kde se dávný močál brání obnově rodového sídla
a vysoušení; v kulisách hororově klasických až klišovitých (za zvuku
píšťal nad močálem tančí přízraky a hrdina je ve svitu měsíce pozoruje
z kamenné věže) ožívají bezbožné kulty starší než lidstvo. V povídce <b>Bezejmenné město</b>
putuje hrdina do města popsaného v Necronomiconu, kdesi v arabské
poušti. Ve městě nachází artefakty dávné civilizace ještěrů a při
sestupu do hlubokého podzemí zjišťuje, že ještěří civilizace není tak
mrtvá, jak by si myslel a přál. Povídka <b>Pes</b> líčí osud dvou
podivínů, vykradačů hrobů, kteří ze starých hrobů berou morbidní
artefakty. Jednou však narazí na artefakt, jehož se majitel ani po smrti
nechce vzdát. Byť jde o další klasickou zápletku, tak je docela
sugestivně pojatá. V povídce <b>On</b> potká vypravěč starce, jež ho
zavede do tajemného domu a vypráví o starých indiánských rituálech
a ukazuje mu, kdoví proč, výjevy z minulosti i budoucnosti. Vypravěče
tím skutečně vyděsí a ten svým výkřikem povolá na svého druha pomstu
zavražděných Indiánů.</div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
V titulní povídce <b>Stín nad Innsmouthem</b> se
vypravěč skoro omylem dostává do izolovaného, poloopuštěného
a zdegenerovaného městečka na pobřeží. Městečko má špatnou pověst,
okolní se mu vyhýbají, protože degenerované obyvatele provází odporné
pověsti o uctívání mořských ďáblů a lidských obětech, týkající se
zejména náhodných návštěvníků. Z šeptaných pověstí místního opilce se
vypravěč dozví o divoších z jižních mořích, kteří se klaněli zvráceným
bohům, jakýmsi nesmrtelným polorybám-položábám žijícím pod mořem. Šlo
ovšem o skutečné tvory, divoši dostávali za lidské oběti ryby a postupně
došlo i ke vzájemnému míšení, přičemž se vzešlí potomci rodili jako
lidé ale postupně se měnili a vraceli zpět do moře. Lodní kapitán
z Innsmouthu proniknul mezi divochy a jejich kult převezl do svého města
- což je příčina současného úpadku. Vypravěč povídačce samozřejmě
nevěří, bohužel se mu nepodaří odjet z města a je přinucen přespat. V
noci se jej pokouší místní přepadnout, jeho útěk se změní v boj o život
a přitom spatří nelidské ještěry a tvory v různém stádiu přechodu mezi
člověkem a nimi a pochopí, že šeptané legendy jsou doslovnou pravdou. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Díky dlouhému rozjezdu postupného sbírání indicií
buduje autor atmosféru a tak není přechod od povídaček v doslovnou
pravdu tak násilný. Ovšem v kontextu autorovy tvorby je zajímavý
a netradiční konec povídky. V něm vypravěč provádí další genealogické
výzkumy a zjistí, že sám má vzdálené předky v Innsmouthu, po pár letech
si uvědomí, že se začíná přeměňovat. Ovšem na rozdíl od drtivé většiny
ostatních povídek ho tato změna neděsí ale těší se na ni, což je
neobvyklý rys v autorově tvorbě. I když je tento závěr trochu násilně
připojený a nezapadá plně do předchozího děsu, je velmi zajímavý -
a svědčí i o určitém vývoji postavy. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
Abych řekl pravdu,
krátké povídky postavené na šokujícím ale očekávaném nebo aspoň tušeném
"šokujícím" závěru mě až tak nezaujaly, což souvisí i s naší celkovou
otrlostí. Delší texty, kde má autor čas a prostor připravit si
a vybudovat atmosféru jsou mnohem zajímavější. Na jejich sugestivnosti
se podílí spousta detailů, vzájemné návaznosti, odkazy a citace, které
textu dodávají charakter vědeckého textu; hrdinové jsou často vzdělanci
pátrající systematicky a vědecky, byť v poněkud morbidních oblastech
a odkazují se na genealogii, antropologii, religionistiku nebo
srovnávací folkloristiku. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Navíc už Lovecraftův svět přešel do obecného
povědomí a tím ztratil moment šokujícího překvapení. Přesto se
sugestivní, silné a inspirativní momenty v povídkách objevují a osobně
mě zajímá reakce člověka tváří v tvář něčeho neobvyklého a děsivého, ne
spíše abstraktní hrozby Starých... Ale pořád je to "jenom" oddychová
literatura. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=550.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-14029346438757276972016-11-17T21:20:00.002+01:002016-11-17T21:20:18.202+01:00O programování 01 - Úvod<div class="contCont">
Programováním, potažmo tvorbou SW se zabývám
nějakých 30 let. Začátky v šesté třídě na IQ 151 nelze brát vážně, ale
seriózně se programováním zabývám více než 20 let. Za tu dobu jsem
poznal kromě "běžných" procedurálních a objektových jazyků i jazyky
funkcionální a logické (při studiu) i deklarativní typu SQL. Díky tomu
uznávám sílu jiných přístupů, protože jeden správně napsaný update v SQL
může mít stejnou sílu jako několik desítek řádků v Javě. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Primárně mě však živí Java a tak mně před lety
docela zaujalo, že se do Javy 8 dostaly rysy funkcionálních jazyků.
Ovšem po letmém seznámení se s implementací jsem začal být skeptický
a k využití nových rysů jsem se dlouho nemohl odhodlat. Až v poslední
době jsem si s tím trochu pohrál v práci a následně jsem si chtěl
soukromě porovnat výkonnost a přehlednost kódu. Výsledek mě však spíše
zklamal a prvotní dojem byl ten, že implementace využívající
funkcionálních rysů Javy 8 není ani časově výhodnější ani syntakticky
přehlednější. Výkonnost nebyla cílem zavedení funkcionálních rysů, takže
není fér tohle Javě vyčítat, cílem bylo umožnění funkcionálního
přístupu, jenže způsob, jakým to řeší Java 8 se mi moc nelíbí a nepřijde
mi přehledný.</div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Postupem času jsem ale tento názor korigoval, o tom
však budou další díly. Také bych chtěl zdůraznit, že se rozhodně
nevymezuji vůči vlastním konceptům funkcionálního programování, ty jsou
super (možnost předat funkci jako parametr, mapování funkce na seznamy
a další mohou výrazně zjednodušit a zelegantnit algoritmus), ale
javovská implementace mi připadá jako syntaktický podvod, který není ani
přehledný ani elegantní. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Mým cílem je v následujících článcích implementovat
pár základních algoritmů, které jsem v práci řešil klasickým cyklem
foreach a jejich následné převedení do funkcionální podoby. Na tyto
konstrukce se podívám z hlediska výkonnosti a hlavně přehlednosti
zápisu, dále bych chtěl tytéž úlohy řešit v dalších programovacích
jazycích, abych vysvětlil, proč Javovskou implementaci nepovažuji za
elegantní. Ještě nemám jasno v tom, které jazyky použiji, mezi kandidáty
patří Ruby, Haskell, Erlang a jím inspirované Clojura a Scala, lákala
by mě i Lua. Možná dojde i na Lisp nebo Javascript, který také umožňuje
zajímavé syntaktické konstrukce. Záměrně vynechávám Perl, protože tam by
šlo vše napsat zhruba 30 způsoby více či méně čitelnými až nečitelnými. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Tuto sérii článků beru i jako výzvu, protože se
většinu z uvedených jazyků budu muset když ne naučit, tak alespoň
oprášit letité znalosti. Navíc se posledních pár let zabývám spíše
analýzou, architekturou a řízením a na vlastní kódování mi už nezbývá
tolik prostoru a času. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
No a když už si s tou Javou budu hrát, tak si chci
vyzkoušet některé konstrukce a postupy, které se tu doporučují, tu zase
nedoporučují - jde o věci, které člověk běžně používá, protože někde
někdo psal, že to tak má být, ale už není čas si to reálně vyzkoušet
a ověřit. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=2&Detail=121.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-48604668907091920852016-10-10T20:43:00.001+02:002016-10-10T20:43:22.945+02:00Protest - Have a Rest, Please<div class="contCont">
Slovenská death/grindová skupina <b>Protest</b>
(neplést se skoro stejnojmennou českou punk/oi kapelou) funguje od konce
80. let, aktivní je víceméně dodnes byť poslední aktualizace na
bandzone pochází z roku 2011. Tato aktualizace zmiňuje nově připravované
nahrávky, nicméně bych řekl, že posledním řadovým počinem je stále
hodnocené album <b>Have a Rest, Please</b>. Obal tohoto CD obsahuje pár
fotek a názvy skladeb v angličtině a slovenštině, fotka podzimní krajiny
by spíše slušela doomové než grindové kapele ale každopádně by si
(fotku i obal) měl vzít do rukou grafik, protože to vypadá otřesně. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
CD obsahuje 16 skladeb na ploše 35 minut a jedná se
o poctivý brutal death/grind, naštěstí bez žádných technohrátek, úryvků
z filmů, inter, outer a podobných "vtipných" volovin - s výjimkou
závěrečné etno hrátky. Prezentovaný death/grind není monotonní a byť
převažuje sypačka, najdeme zde motivy (výrazně) melodické, brutální
i zběsilé. Dojde také na zvolnění tempa, vyhrávky i chytlavé momenty
a díky tomu se celek prezentuje v podobě stylu, která se mi zamlouvá. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Nářezové pasáže jsou hodně brutální ale není to
bordel a když kluci přitlačí na pilu, tak jde o solidní brusku. Občas se
objeví i lehce variabilní vokály a třeba deathová "I Have 7 Flowers" mi
lehce evokuje Napalm Death z první poloviny 90. let (kdy se mi hodně
líbili) - a inspiraci právě touto legendou potvrzuje i (převzatý?)
"Lapač smrti". Závěrečná etno hrátka budí úsměv, ale když to musí
být.... Z drobností potěší občasný ostrý zvuk činelu, basa, nějaký ten
death/thrash riff nebo náznaky štěkotu. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Když už poslouchám grind tak tohoto typu - šlapavý
rytmus, chytlavé momenty, místy melodické a přitom brutální - to je
docela fajn mix. K úplné spokojenosti mi chybí pořádný ječák ale nemůžu
mít vše. Album jako celek nenudí, není to ale ani žádný zázrak, jde
o starý poctivý death/grind bez volovin okolo. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=549.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-77453787418102632482016-09-30T17:57:00.000+02:002016-09-30T17:57:02.628+02:00Gustav Meyrink - Valpružina noc / Bílý dominikán<h1 class="contTitle">
</h1>
<div class="contCont">
<b>Gustav Meyrink</b> patří do okruhu pražských spisovatelů. Mezi jeho pozdní díla patří kratší prózy <b>Valpružina noc</b> a <b>Bílý dominikán</b>
vydávané často v jednom svazku. V obou textech se prolíná realita
s mystickými výjevy a autor hojně čerpá ze svých znalostí alchymie
a magie a používá i zednářské motivy. Dovede však barvitě vylíčit
vizuálně silné scény a momenty, které se silně zapíší do paměti -
a skoro si říkají o výtvarné nebo filmové zpracování. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<h2 class="textTitle">
<a name='more'></a>Valpružina noc</h2>
<div class="contCont">
Valpružina
noc se odehrává na Hradčanech, v "ghettu" chátrajících paláců, v nichž
žijí přestárlí potomci starodávných šlechtických rodů. Některé postavy,
zejména císařského lékaře řečeného Pingvín, poznáváme na pravidelném
setkání u hraběnky Zahrádkové. Členové společnosti jsou hrdí na to, že
třicet let nebyli v Praze a při zmínce o (probíhající první světové)
válce mluví o Prusích. Jejich setkání přeruší podivný
vetřelec/náměsíčník - herec Zrcadlo, který na sebe umí přebírat fyzickou
podobu jiných lidí, což společnost vyděsí. Zrcadlo bydlí u české
Lízinky, staré prostitutky, kterou všichni přítomní v mládí znali a tak
končí setkání velmi rozpačitě. V dalších scénách poznáváme sirotka
Otokara, jehož kmotrou je hraběnka Zahrádková a její neteř Polyxenu
a její tajemné prolnutí s obrazem prabáby. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Svět Hradčan je izolován od okolí, ale události
první světové války a sociální nepokoje se jej dotýkají, což se projeví
během slavnostního večera, kdy sedí podle starého zvyku páni a sloužící
u společného stolu. Jakýsi Tatar vysvětluje, že je Zrcadlo ovládán
mudrcem z východu a popisuje techniky pro vstup duše do jiného těla. U
večeře vyskytnuvší se sociální konflikty kulminují později na schůzi
revolucionářů plánujících revoluci podle ruského vzoru. Schůze se
účastní i Otokar, který touží být císařem světa, aby byl hoden Polyxeny. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Vše spěje k překvapivé a fantasmagorické katarzi.
Objeví se fáma o oživnutí Jana Žižky, Zrcadlo je stažen z kůže a jeho
kůží je potažen buben, na který revolucionáři bubnují v čele průvodu
pobíjejícího hradčanskou šlechtu. Otakar je touž lůzou korunován králem,
následuje svatba s Polyxenou a poté se vydává v čele průvodu na
vycpaném koni k hraběnce Zahrádkové pro korunu, hraběnka však Otokara
(svého odvrženého syna) zastřelí. Pingvín se vypořádává s minulostí i se
svým životem a vyráží vpřed, po kolejích jako nekonečném žebříku rovnou
pod vlak. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Valpružina noc je částečně groteskou starého světa,
který už dnes vnímáme spíše nostalgicky a romanticky. Děj zaplňují
pitoreskní postavičky, objevují se i morbidní detaily, třeba rubín
uprostřed čela nebo mouchy, vše má ale v příběhu a jeho rozuzlení své
místo stejně jako mystické a citové výlevy, třeba modlitba Otokarovy
nevlastní matky. Filosoficky a mysticky zajímavé jsou pasáže, kdy skrze
herce Zrcadlo promlouvá k Pinqvínovi Lucifer, čínský mudrc nebo jeho
pravé Já, totiž Radost a Duše. Všichni mu tvrdí to stejné, totiž to, že
kdo se vzdálil své Duši, zemře. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Text tvoří samostatné kapitoly, zvláštní kontrast
tvoří mystické úvahy a tajemná láska Otokara a Polyxeny na jedné straně
a revolucionáři a jejich běsnění na straně druhé. Jde o jakousi
mystickou reflexi změny společnosti během probíhající války, doplněnou
až Máchovsky romantizujícími momenty a atmosférou. Místy mě dokonce
napadá sousloví "hlas krve" a předobraz dnešních béčkových knih
o upírech, ale velmi těžko lze hledat skutečnou souvislost. </div>
<h2 class="textTitle">
Bílý dominikán</h2>
<div class="contCont">
Bílý
dominikán obsahuje "diktovaný" příběh nehmotného vypravěče. Příběh
začíná nočními duševními výlety v sirotčinci, adopcí baronem a líčením
života v posledním domě zvláštního městečka obkrouženého řekou,
v nejvyšším patře starého rodového domu. V sousedství žije starý
truhlář, jeho žena, slavná herečka, si ho vzala, aby ho učinila
šťastným. Truhlář je blb a že se jim narodila dcera Ofélie po 6 měsících
bere jako důkaz jejího velkého hereckého talentu. Vypravěč líčí
oboustranné citové vzplanutí mezi ním a Ofélií i jejich společné chvíle
jdoucí až nad rámec zemského chápání. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Ofélie se svěřuje, že ji herectví, tedy přetvářka
před prostým davem, nebaví ale vše dělá kvůli nevlastnímu otci, jehož má
ráda. Vypravěč pojme úmysl truhláře zabít a tím ji osvobodit, svůj
úmysl nerealizuje ale přesto utrpí duševní otřes. Během jeho zotavování
se odjíždí Ofélie do hlavního města a později od ní přijde dopis, že se
utopí a její tělo připlave po proudu a žádá hrdinu, ať ji pohřbí pod
jejich lavičkou. I přes její smrt jsou pořád duchovně spolu, hranice
mezi oběma světy je příliš tenká a vypravěč ji v noci snadno překračuje
ve svých putováních. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Tímto momentem končí reálnější linie příběhu, byť
i v ní se nachází významné fantastické motivy. Ty ve druhé části
převáží, hrdina se věnuje studiu a nevychází mnoho let z domu. Ukáže se,
že je ve skutečnosti baronův syn, dvanáctý v rodové linii a dochází
k jeho postupnému prolínání s předky vedoucí k mystickému osvobození
hrdinova rodu, jako duch bez těla putuje a vede spisovatelovu ruku. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Hrdinovo osvobozování provází a symbolizuje boj
s hlavou medúzy představující věčný a nesmiřitelný boj o individualitu
člověka, o jeho Já. Medúza se maskuje za mariánský kult spojený
s Ofélií, na jejím zbožštění má hlavní podíl její nevlastní otec a to,
že je truhlář chápu jako určitou paralelu s kořeny křesťanství. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
První část, zejména niterné spojení s Ofelií, byla
celkem zajímavá ale postupně převažující mesiášství a spasitelství,
z nějž Ofélie tak nějak vyvanula, už mě moc nebavilo. V textu se
objevují zednářské a esoterické motivy a úvahy, podle doslovu
i taoistické, provázené silnými vizuálními obrazy. Objevují se sice
i zajímavé myšlenky, ale takto fantazírovat lze libovolně dlouho
a závěrečné vyvrcholení textu je spíše rozbředlé. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
Doslov ke knize je podle mě naprosto zbytečný a neobsahuje prakticky nic zajímavého a obohacujícího. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Oba texty jsou silně prostoupeny duchovnem
a mystikou, přitom děj sám o sobě je až absurdní a obsahuje prvky
grotesky, pitoreskní postavy a (děsivé až bizarní) detaily mu dodávají
na atraktivitě. Město obkrouženo řekou, vysoký dům, truhlář v podzemí,
samota starých potomků dávných rodů, to vše jsou až hororově kýčovité
rekvizity, ale Meyrink s nimi přišel jako jeden z prvních. Oba texty
mají společné rysy, ať už mystický podtext nebo některé dějové motivy
jako je davové šílenství, ztotožnění se s dávným předkem nebo hrdinky,
chránící své milé nadpozemskou láskou a tím teskně přitažlivé. Svým
vyzněním mají texty blízko ke Klímovi a (nejen) umístěním Valpružiné
noci i k Bondymu. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=548.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-88563302617520589842016-09-29T18:48:00.004+02:002016-09-29T18:48:48.487+02:00Dead Carnage / Soul Massacre<h1 class="contTitle">
</h1>
<div class="oldabyss">
</div>
<div class="contCont">
Splitko deathmetalových kapel <b>Dead Carnage</b> a <b>Soul Massacre</b>
vyšlo v roce 2015 v Pařátu. V obou případech jde o poměrně nová jména
na scéně, nicméně zastřešená zkušenými harcovníky z kapel Disfigured
Corpse a G.O.R.E v případě Dead Carnage, resp. Hypnotic Scenery
a Dyssolving Of Prodigy v případě Soul Massacre. Jak již bylo řečeno,
obě kapely hrají "ten svůj deathmetal" a to spíše oldchoolový, výsledný
zvuk je naštěstí rozdílný a snadno rozpoznatelný. Obě kapely jsou
z Havířova a dohromady nabízejí cca 35 minut materiálu, což je tak
akorát, aby nahrávka nenudila. </div>
<h2 class="textTitle">
Dead Carnage - The Only Thing I Ever Wanted Was To Kill The God</h2>
<div class="contCont">
Po
úvodním ruchovém intru nabízí Dead Carnage různé varianty převážně
střednětempého death metalu. Jeho pojetí má hrubým, byť celkem
srozumitelným, vokálem blízko k brutální variantě stylu, hudebně zase
spíš k technické. Prostor dostanou riffující a thrashující pasáže
i svižnější části, nicméně úvod nahrávky mi přišel hodně klišovitý
a předvídatelný. I přes melodické momenty nebo sóla jde spíše o hutnou
a syrovou, byť ne vyloženě brutální, záležitost. Paradoxně je asi
nejzajímavější lehce odlišná závěrečná skladba věnovaná Disfigured
Corpse - punkový rytmus a lehce zběsilé pojetí skladbě sluší. Celkově
bych o tvorbě Dead Carnage řekl, že originalita není veskrze žádná ale
poslouchá se to dobře, zvlášť pro toho, kdo má rád old school death
v hopsavě hutné podobě. </div>
<h2 class="textTitle">
Soul Massacre - 1000 Ways To Die</h2>
<div class="contCont">
Soul
Massacre nabízí pomalejší a hutnější skladby blížící se svým feelingem
pomalejším věcem od Krabathoru. Přijde mi, že trvá o něco déle se do
jejich tvorby dostat, ale celkem to stojí za to - murmur (z dívčího
hrdla), střední tempo, výrazná basa, vyhrávky a sóla mají v celkovém
spojení kýžený efekt. Zkrátka zkušenosti ze spíše doomových kapel jsou
poznat. Na nahrávce se objevují hutné riffy a thrashující plochy,
přechody, změny tempa i různé varianty murmuru a zpěvu včetně lehce
sekaného, přitom i celkem srozumitelného. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
Na první poslech mi
přišla část Soul Massacre nudnější ale později se ukázala jako
promyšlenější a složitější, zkrátka jsou poznat zkušenosti z doomu
přetavené do deathu. Dead Carnage jsou přímočaře hopsavější, jde tak
trochu o death zpopularizovaný a dotažený do komerční dokonalosti dvacet
let starou Sepulturou, pohybujeme se však v udg rovině a rozhodně nejde
o kopírku ani výrazné ovlivnění, spíše o přístup - hutné riffy,
valivost a podladěnost. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Celkový dojem ze splitu je spokojenost s oběma
skupinama, na druhou stranu takových je... Zkrátka tento počin hodnotím
dobře - takže za tři :) </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=547.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3100040417462984241.post-21570938829965302972016-09-08T20:43:00.001+02:002016-09-08T20:43:57.932+02:00Pačess - Trapista<div class="contCont">
Pačessovo druhé sólové album "Trapista" z roku 2016
nabízí na ploše cca půl hodiny šestici skladeb. Převážně jde o svižné
blackmetalové sypačky, je však slyšet i inspirace epikou Bathory
a metalem konce 80. let. Z nahrávky je poznat jak Pačessův autorský
rukopis tak návaznost na debut i tvorbu domovského Asgardu. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
"Trapista" je stejně jako jeho předchůdce
monotematické album a zabývá se vařením piva v klášteru, kde se mniši
s tímto nápojem mazlí a hledají správné ingredience a složení. Názvy
skladeb dávají tak trochu vzpomenout na Master's Hammer, jen si nejsem
jistý mírou nadhledu. Hlavní devizou alba je variabilita vokálů, každou
postavu zpívá jiný zpěvák (<b>Lord Morbivod</b>, <b>Khaablus</b>, <b>Blackie</b>, <b>Tomáš Chytík</b>, <b>Zdeněk Černý</b> a <b>Pačess</b>), což dodává nahrávce na zajímavosti a svěžesti. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<a name='more'></a><br />
<div class="contCont">
Akusticko-brnkaný úvod první skladby navozuje
epickou atmosféru, nicméně se rozjíždí blacková severská vichřice
s občasnými melodickými momenty a srozumitelnými vokály - což platí pro
celé album. Následující "Proudy deště ostré jak šípy" je epická,
majestátní a rozvláčná až utahaná skladba v duchu thrashových
a blackových balad, obsahuje vrstvené vokály ale mně se jako celek moc
nelíbí, přijde mi to tak nějak násilné a nepřirozené. Následuje návrat
k přímočarému blackmetalu s melodickými momenty, zaujme frázování zpěvu
budující atmosféru i melodické vícehlasy. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Čtvrtá skladba "Kdosi je u závor, klepání jsem jakés
vnímal" zní jako pocta českým metalovým legendám 80. let a to i tím
vysokým zpěvem. Sice tyto kapely neposlouchám, ale hodně mi je to
evokuje a kupodivu mně to ani nevadí, naopak, je to příjemná nostalgie.
Čistý zpěv jak někde ve viném sklípku popisující technologii výroby
piva, k tomu vysoká fistule a podpora mohutnými riffy, to vše tvoří
nečekaně silnou kompozici. Při prvním poslechu jsem rozhodně nečekal, že
mě natolik zaujme... Následuje další blacková sypačka s thrashujícími
riffy, závěrečná skladba je pozvolnější, zvláštně sekaná a to i zpěvem. </div>
<h2 class="starTitle">
***</h2>
<div class="contCont">
"Trapista" je
variabilnější a přitom soudržnější než jsem čekal a vokály různých
osobností scény povznáší nahrávku o level výš, jsem opravdu zvědav na
živé provedení. Blackové sypačky mě celkem baví a docela mě překvapila
místy znějící evokace konec 80. let. Sice české kapely té doby prakticky
neposlouchám, ale ten pocit je velmi silný. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
Snaha o baladické a epické skladby pro mě zůstává
někde na půli cesty, pořád mi přijde, že tomu něco chybí a v českém
prostředí to vždy hraničí s trapností. To není problém jenom Pačesse ale
i dalších kapel, zde je to případ druhé skladby a i závěr třetí skladby
se hymnickým pojetím dostává až k (nechtěně) parodické podobě. Na
druhou stranu čtvrtá skladba je na několikátý poslech mnohem
zajímavější, až bych řekl, že jde o vrchol alba. A i booklet mi přijde
zbytečně patetický, kresbičky jsou až infantilní; použitý font není
čitelný - jde o ručně psané texty z archívu kláštera. </div>
<div class="contCont">
Ale nakonec se "Trapista" poslouchá docela příjemně a už se těším na živé předvedení. </div>
<div class="contCont">
<br /></div>
<div class="contCont">
<a href="http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=546.txt">Originální článek s odkazy na podobné články</a> </div>
Sahahttp://www.blogger.com/profile/00188687327495372374noreply@blogger.com0