Brněnští Misty Ways se dočkali debutového alba
v roce 2014, po zhruba deseti letech existence. Na první pohled nabízí
album směsici symfometalových postupů včetně kláves, chytlavých refrénů,
elektronického podkreslení a zpěvačky, naštěstí však chybí prvoplánová
bombastičnost a efektnost, která u některých podobných skupin zakrývá
tvůrčí prázdnotu. Misty Ways se pro mě pohybují na hraně přeplácanosti
a kýče, chytlavosti a líbivosti, jenže základem jejich tvorby je jak
solidní hudební řemeslo tak umělecká vize. K prezentované hudbě ladí
i booklet CD obsahující několik stylizovaných fotek a texty.
Hudba Misty Ways kombinuje metalovou razanci
s popovou uhlazeností, gotickou temnotou, elektronickou hravostí
a romantickou zasněností, přitom staví na osvědčených rockových
základech a poctivé muzikantské práci. Na nahrávce se objevují zajímavé
motivy a vyhrávky (na čemž má hlavní zásluhu kytarista Derias), chytlavé
refrény i melodické popěvky. Zpěvačka Katryna zvládá různé polohy hlasu
a styly zpěvu a jen těžko říct, která poloha ji sedí nejlépe - asi
všechny.
Jednotlivé ingredience samy o sobě jsou místy až
podbízivé a laciné, ale jejich vhodná a citlivá kombinace posouvá
výsledek o úroveň výš, zkrátka když tomu někdo věří a rozumí, může
použít i laciné a kýčovité prvky k vytvoření uměleckého díla. Množství
použitých různorodých prvků je přitom citlivě sladěno, nejde o žádný
samoúčelný pejskokočičkovský dort
.
Základ skladeb tvoří symfometalová mašina
a elektronikou osvěžená rytmika, dojde na změny tempa, kdy energické
momenty střídá zvolnění v podobě šeptaných pasáží, melodických a snivých
sól a meziher, některé skladby gradují chytlavými refrény. Dojde i na
až éterické zklidnění, např. v "Too Late for Living", což mě ale zrovna
moc nezaujalo. Mnohem zajímavější mi přijde hned následující "Bloodmoon
Rising" a navazující hitovka "Beat the Devil by the Hell" protkaná
elektronickými rytmy, samply, zkresleným hlasem i tichým šepotem ...
a ten dívenkovský zpěv... Chytlavým refrénem, gradující atmosférou
a psychadelickou pasáží mě zaujala "Lucrezia", kde zazní i hostující
housle; dalším hostem na nahrávce je Rootovský Ashok.
Nahrávka mě celkem baví a líbí se mi, trochu mi
chybí drive koncertního provedení - ono vidět zpěvačku Katrynu nebo ji
jen slyšet je rozdíl, a i celkově je pódiová prezentace důležitou
součástí image skupiny - nejde jen o přehrání repertoáru. Na albu se
najdou zajímavé a chytlavé věci, atmosféra mi místy připomíná první
sólovku Tarji. Celek je svojský i celkem originální ale na druhou stranu
nejde o nic světoborného a ne všechny skladby mě baví, hodně však
oceňuji přístup kapely a uznávám její poctivost a zapálení.
Celkový dojem z debutu je takový naleštěný "kýč"
s cingrlátky, až bych řekl "pouťový metal" (což myslím v pozitivním
smyslu), zkrátka líbivý, přitom však upřimný, uvěřitelný a muzikantsky
poctivý. Misty Ways prostě jejich tvorbu věřím a necítím v ní povrchní
trendovost.
Žádné komentáře:
Okomentovat