Krabathor - Rebirth Of Brutality - Live In Uherské Hradiště
Když odešel v roce 1999 Bruno z české death metalové legendy Krabathor,
vypadalo to, že se už s Christopherem na pódiu nikdy nesejdou. Ale
uběhlo "pouhých" 15 let, vášně vychladly a klasická trojice vystoupila
nejdříve na festivalu Brutal Assault (2014) a na jaře 2015 následovalo
turné. Záznam z něj vyšel pod všeříkajícím názvem Rebirth Of Brutality - Live In Uherské Hradiště
ve formě exkluzivního setu jednoho CD a dvou DVD. CD obsahuje záznam
koncertu z domovského Uherského Hradiště, jeho videoverze je obsahem
prvního DVD a druhé DVD obsahuje záznam z Brutal Assaultu, obě DVD jsou
doplněna bonusovými rozhovory. Vše je zabaleno v opravdu nádherně
vyvedeném setu, jehož grafika se pohybuje někde mezi zkázou
postapokalypsy a industriálem, booklet je viděn optikou rozbitých
průzorů plynové masky a obsahuje fotografie a úryvky textů.
CD "Rebirth Of Brutality"
Můj
prvotní dojem z poslechu CD byl výborný, výrazně oldschoolový, zvuk
postavený hodně na base. Těžiště setu pochází z prvních dvou alb, dojde
však na všechna 4 klasická alba; skladby z posledních dvou alb (s Paulem
Speckmanem) pochopitelně nezazní. Celý set je celkem zajímavě rozdělen -
nejdříve zazní pár skladeb (průřezově) na zahřátí, následují
chronologicky řazené skladby - vždy jedna až tři z každého alba a vše
graduje ve finále z těch největších fláků.
Úvod obstará klasické intro, následují demáčové Totální Destrukce a Apocrypha.
Hned první skladba se rozjíždí v solidním tempu thrashujícího oldschool
deathu se zdrcujícími riffy a i když tuhle starou tvorbu neznám, tak
zní podařeně a povědomě. V Apocrypha zaujme zpomalující gradace,
následující, jednu z mých oblíbených skladeb z alba Orthodox, Liquid, bych v tomto oldschool hávu skoro nepoznal a nějak mi nesedí.
Teprve poté přichází na řadu přivítání fanoušků a po Pain of Bleeding Hearts následují úvodní skladby (dvě až tři) z prvních dvou alb (Royal Crown, Psychodelic, Eternal, Faces Under the Ice, In the Blazing River),
vše v duchu mixu deathu a thrashe, od rychlejších sypaček po valivější
části včetně vyhrávek a sól, Krabathor totiž nikdy nebyl tupý nářez, což
plně dokazuje třeba Royal Crown. Mezi skladbami je prostor na krátké
proslovy k fanouškům, podstatné je, že si kapela vystoupení užívá a že
"doma je doma".
Album Lies bylo kvalitativním skokem v kariéře kapely, což potvrzuje mnohem údernější a propracovanější The Truth About Lies a Unnecessarity. Nejen pro mě je vrcholem tvorby album Orthodox
a i z něj zazní úvodní vál - bohužel bez precizního zvuku z CD to není
ono, stejný pocit jsem měl i na živo, byť pod hlavičkou Hypnos. Skladba
Orthodox znamená i přechod k finále koncertu, kde prostě musí zaznít Imperátor a Pacifistic Death, samotný závěr patří další demo vykopávce Běsnící válka. Ale to už nějak nemám sílu kriticky hodnotit, už jen poslouchám a užívám si to, protože atmosféra koncertu graduje.
