Big Boss je neodmyslitelně spojen s českou legendou ROOT, přiznám se ale, že mě více oslovuje jeho sólová tvorba, ať už pod hlavičkou Big Boss Bandu nebo Equirhodontu.
Jeho sólová tvorba je totiž docela rozmanitá a přijde mi i upřímnější,
protože ROOT je zajetá značka, ale na sólovce může být sám sebou.
Doomy Ballads z roku 2008 jsou pro mě
překvapivá nahrávka, nemetalová, a ač doomař, tak různé balady
a ploužáky nemám moc rád, přesto říkám, že tohle je skvělá záležitost.
Booklet CD zdobí pištec skrytý v modrém oparu, celý booklet je laděn do
modro zelena a obsahuje texty, v nichž patří mezi nejfrekventovanější (s
mírnou nadsázkou) slovo "solitude", tedy samota. Na nahrávce se podílel
výkvět brněnské scény a to i skladatelsky, kromě Big Bosse přispěly
takové osobnosti jako Igor Hubík, Ashok, Blackie, Tudy, prostor dostali i Khopec, Paraghus, Dejan Petkovič a další.
"Větrné" intro "The Wind" podmanivě namuvené Paulem Spackmanem
plynule přechází do zpočátku spíše akustické "The Cognition" se
vznosnými momenty, procítěným zpěvem, sólem i zhrubnutím hlasu na konci.
Igorovu "Solitude" uvádí orientální motiv a skladba má pro mě tu
správnou vznosnou (rootovskou) náladu, je to zkrátka epická a valivá
hymna s vyhrávkami. Ashokovu "Tears of the Ages" hraje Tudy na piano,
v závěru doplňuje kytarové sólo, k čemuž skvěle sedí (jak jinak)
procítěný zpěv, takže výsledek je další parádní skladba. I Blackieho
"The Ocean" je pomalejší, perkusní, melodická a melancholická skladba,
kde prostor dostanou vzletné vokály. Rocková a docela chytlavá "The
Moment of a Pearl" ve mě silně evokuje svojí náladou "Knocking on
heaven's door", tedy super atmosféra akustické skladby až odrhovačky (v
dobrém smyslu slova). Závěrečná "The End" přináší spíše nízko položený
zpěv, přijde mi to však jako sbírka riffů a ne jako celistvá skladba,
ale baladické momenty s melodičtějším zpěvem jsou fajn, a vlastně druhá
půlka je moc pěkná...
Prvním bonusem je "I Scream in the Dark of
Lonelinesss" se spoustou progresivních vyhrávek a minimem (majestátního)
zpěvu, skladba trvá devět minut - dobrý ale dlouhý. Druhým bonusem
a závěrečnou skladbou CD je přearanžované "Adagio Canatibile" od
Beethovena, nástroje zní zvláštně a pro mě překvapivě.
***
Nebudu machrovat, že
poznám Blackieho nebo Ashokův styl, o to ani nejde. Jde o to, jak to zní
a působí jako celek, jaké to vzbudí emoce a v tom jde o mistrovské
dílo. Každá skladba je zpívaná trochu jinak a vždy procítěně, všude je
cítit sladkobolný smutek a všechno je to krásně zahrané. Pro mě podobné
nahrávky s časem získávají na hodnotě, před deseti lety, tedy v době
vydání, by to kolem mě jen tak proletělo (v lepším případě), ale dnes si
to opravdu užívám. A to ještě Big Boss neřekl vše, opravdový klenot nás
teprve čeká...
Mimochodem, Shindy vyprodává tohle CD za 50,- korun,
osobně si myslím, že v českém undergroundu lze jen těžko najít lepší
investici...
