Erich Maria Remarque - Cesta zpátky

Cesta zpátky je volné pokračování slavného románu Na západní frontě klid a líčí osudy německých vojáků po konci první světové války. 

Úvod patří posledním bojům před koncem války, posledním zbytečným mrtvým, kteří vydrželi několik let na frontě a pár dní před koncem zbytečně umírají. Následuje chaotický návrat vyčerpaných vojáků do vnitrozemí, provázený informací o pádu císařství a útěku císaře. To představuje obrovský šok a frustraci, zejména pro důstojníky, kteří ztrácí poslední morální oporu a symbol toho, za co bojovali a čemu věřili. 

The Plastic People Of The Universe & Agon Orchestra - Pašijové hry

Po Mejlové smrti spolupracovali plastici nějakou dobou se souborem Agon Orchestra, který se zabývá soudobou vážnou hudbou. Toto spojení není tak překvapivé, jak se na první pohled zdá, Agon Orchestra spolupracoval i s jinými undergroundovými a alternativními soubory (Psí Vojáci, M.Chadima). 

Při zmíněné spolupráci vzniklo několik nahrávek, jednou z nich bylo živé provedení Pašijových her v roce 2004 a toto vystoupení bylo zaznamenáno i na CD. Jeho booklet je v podobném (podle mě škaredém) grafickém duchu jako předchozí CD "Líně s tebou spím" a obsahuje fotky, texty (česky a anglicky) a průvodní slovo. Na nahrávce se podílelo jádro plastiků (V.Brabenec, J.Janíček, J.Kabeš) doplněné Joe Karafiátem a ve dvou skladbách se přidal i Pavel Zajíček, cca třicetičlenný Agon Orchestra řídil Petr Kofroň.

Domácí kapela - Jedné noci snil

Domácí kapelu jsem v první polovině devadesátých let docela poslouchal a dokonce jsem ji považoval za mnohem autentičtějšího pokračovatele Plastiků než třeba Půlnoc. Důvodem bylo, že Domácí kapela si z plastiků vzala tu umělečtější a méně komerční podobu. Druhé CD Jedné noci snil z roku 1996 jsem měl ve své době hodně rád, ale dnes (při poslechu remastrované verze) cítím jisté zklamání kvůli určité nepřístupnosti a neuchopitelnosti. Faktem však je, že i já jsem se za těch dvacet let se svým hudebním vkusem a náhledem nemálo posunul. 

Remasterovaou verzi vydalo vydavatelství Guerilla Records a jde o opravdu důstojnou podobu, byť musím přiznat, že původní obal s vlkem se mi líbil více. Dobře vybavený booklet obsahuje texty všech zaznamenaných skladeb (česky i anglicky), pár fotek a dobové rozhovory a články o kapele. Název CD je inspirován L.Klímou, jak nezapomene zmínit snad žádný článek, takže se i já přidávám. Jeden z textů prezentuje tvorbu kapely jako něco "nadnormálního" a hluboce existenciálního, já tahle silná slova nemám rád a ani to tak necítím. 

The Plastic People Of The Universe - Líně s tebou spím

"Líně s tebou spím" (2001) je vlastně první oficiálně vydaná studiová nahrávka této legendární undergroundové skupiny. Bohužel, hlavní osobnost skupiny, Mejla Hlavsa, předčasně zemřel a tak se podepsal jen pod jedinou skladbou a i proto jsem si v době vzniku koupil CD pouze ze sběratelské povinnosti a jako projev úcty právě k Mejlovi. Takto jsem k nahrávce přistupoval velmi dlouho a její hudební kvality začínám doceňovat až nyní. 

Klasické členy V.Brabence (basklarinet, klarinet, altsaxofon, zpěv), J.Janíčka (klávesy, zpěv) a J.Kabeše (viola, zpěv) doplnil s kapelou již dříve živě vystupující Joe Jarafiát (kytara, baskytara) a dále L.Kandl (bicí, zpěv), E.Turnová (baskytara, zpěv) a I.Bierhanzl (kontrabas). Složení se pro většinu skladeb mírně liší podle použitých nástrojů a tak vlastně neexistuje "typická" sestava. Většinu textů pochází z pera básníka J.H.Krchovského, dalšími autory textů jsou Peťák Lampl a Bruno Schulz. Booklet CD je obyčejný a obsahuje texty a jejich překlady do angličtiny; podkladem je opona a stylizovaná kresba Mejly a toto minimalistické výtvarné pojetí bookletu se mi nelíbí. 

Bohumil Hrabal - Chcete vidět zlatou Prahu?

Bohumil Hrabal patří mezi nejzajímavější české spisovatele druhé poloviny dvacátého století. Jeho dílo získalo obrovskou popularitu zejména díky Menzelovým filmovým adaptacím, mě se však surrealistické a totálně realistické povídky ze 60. let líbí mnohem více. Výbor z těchto povídek přináší kniha "Chcete vidět zlatou Prahu?" z roku 1989, mnohé povídky jsem již znal, některé však pro mě byly nové.

V úvodní, titulní povídce plánuje surrealistický básník přednášku o K.H.Máchovi v pohřebním ústavu, povídka Andělské oči popisuje praktiky pojišťovacích agentů z pohledu jejich opakovaně klamaných klientů. Ve stejném prostředí, jen na mnohem větší ploše, pokračuje nejdelší povídka Bambiny di Praga. V malém městečku se snaží pojišťováci získat nové klienty mezi živnostníky, dva zkušení matadoři zaučují nováčka. Děj se odehrává v době Benátské noci a tak jsme svědky několika až bizarních příhod včetně noční vyjížďky na lodičce. Na Benátské noci jsou i mladé dívky, podomní prodejkyně, jež s pojišťováky pojí zvláštní kouzlo konkurence i společných osudů věčných tuláků. Osudy pojišťováků sledujeme i dále, u řeznického mistra, hodináře a drogisty, dojde i na sledování hospodské zábavy přes zeď a glosování historie celé vsi. Mezi až absurdní části patří taneční kurz a zvláště závěr v zahradě blázince, kde se ukáže, že zaučovaný nováček je ve skutečnosti detektiv, který odhaloval podvodné praktiky agentů. Atmosféra povídky má blízko i k povídkám O.Pavla a Benátská noc mi zase evokovala Vančurovo Rozmarné léto.

Zamyšlení nad knihou Najděte si svého marťana

Přečetl jsem dost knih a článků o osobním rozvoji a sebezlepšování, většina autorů to vidí celkem jednoduše - člověk si prostě "poručí", správně se motivuje a je to. Jenže mi u všech těch knih a článků něco chybělo a to něco přináší právě kniha "Najděte si svého marťana". Tato kniha pro mě představuje jakýsi úvod ke všemu tomu sebezlepšování, vysvětluje totiž skryté motivy a příčiny lidského chování. Autor mluví o zásadním vlivu raného dětství na celý život člověka a bere to jak z pohledu dítěte, tedy jak je člověk ovlivněn svým dětstvím, tak i z pohledu rodiče, vychovávajícího děti. Kniha je převážně o sebepoznání, komunikaci a výchově a rozhodně ji doporučuji, oproti ostatní literatuře má tu výhodu, že její autor je Čech a používá tedy české reálie a příklady. 

Při prvním čtení knihy jsem byl nadšen, vzpomněl jsem si totiž na mnoho událostí z mého dětství a následně si uvědomil a dovodil, jak mě ovlivnily a také jsem pochopil některé vzory svého chování. Při druhém čtení jsem si udělal asi dvacet stránek poznámek a výpisků, prvotní nadšení mírně pominulo ale knihu pořád považuji za velmi zásadní. 

První sada připomínek souvisí s tím, že nechápu, jak může někdo tvrdit, co si myslí roční nebo i menší miminko. Tak malé děti totiž nedokáží své pocity vyjádřit, resp. rodiče sice poznají nebo aspoň vytuší, co má zrovna dítě za problém, ale to neznamená, že skutečně ví, co si dítě myslí. Navíc si nejsem jist, jestli mentalitu a způsob myšlení ročního dítěte lze aplikovat na myšlení dospělého. Moderní filosofické školy totiž zkoumají vztah mezi myšlením a jazykem a tvrdí, že až jazyk ovlivňuje způsob myšlení, protože co nelze říci, nelze myslet. Jenže dítě, které ještě nezná jazyk, myslí v úplně jiných strukturách, alespoň podle mého laického názoru.

Za druhé by bylo zajímavé aplikovat autorův přístup na jeho vlastní knihu a způsob myšlení. Bylo by zajímavé vysvětlit jeho láskyplné přijetí jeho vlastními zážitky z dětství a ještě zajímavější by to bylo pro jeho proti-tatínkovské pasáže. Připadá mi totiž, že nadzdůrazňuje roli matky na úkor otce a naprostá většina jeho negativních příkladů je spojena s tím, co udělal otec špatně. No a taky mi autorův přístup připadá lehce sluníčkový... 

The Plastic People Of The Universe - 1997

Zhruba deset let po rozpadu a pět po jednorázovém revivalu pro zvané se dali legendární PPU znovu dohromady a vyrazili na turné, na němž zazněly ty největší hity z první poloviny 70. let a pár o dekádu mladších skladeb. Zachycené skladby představují to nejlepší z tvorby kapely, někteří posluchači budou možná upřednostňovat Pašije, mě však více sedí tato tvorba a její živé provedení zachycuje kapelu v životní formě. 

Záznam pochází se dvou koncertů v paláci Akropolis z listopadu 1997. Klasickou sestavu (J.Brabec - bicí, Vr.Brabenec - saxofon, M.Hlavsa - basa, J.Janíček - klávesy, J.Kabeš - viola) doplňuje kytarista J.Karafiát, který má asi hlavní podíl na přímočaře rockovém vyznění. Většina skladeb pochází z první poloviny 70. let a texty jsou z pera E.Bondyho, booklet obsahuje pár stylizovaných fotek, průvodní slovo J.Riedela a krátký pozdrav V.Havla. Průvodní slovo nastiňuje pozadí jak turné tak veřejného vystoupení po mnoha letech a zmiňuje i mladickou razanci a energii nedávající prostor zbytečné pietě - s čímž lze jen souhlasit. 

Jakub Deml - Podzimní sen

Jakub Deml, kněz a spisovatel, patřil do okruhu Katolické moderny. Jeho dílo nebylo v době vzniku přijímáno zrovna kladně ať už kvůli kritice Masaryka a Beneše nebo pro proněmecké sympatie. Také kritická kniha o básníkovi O.Březinovi Demlovi ublížila, přitom byli oba spisovatelé přáteli a Deml pouze bořil zažitý idealistický obraz tohoto významného symbolického básníka. Širší veřejnosti bude Deml známý (pokud vůbec) volně zfilmovanou knihou "Zapomenuté světlo", původně zabavenou cenzurou. Demlovo dílo je však mnohem širší a řekl bych, že šlo o grafomana a jeho dílo má spíše charakter moderně řečeno blogu. Geograficky je Deml spojen s Vysočinou, zejména s Tasovem, Třebíčí ale i okolím Vyškova. 

Podzimní sen je útlá kniha z roku 1951 reflektující autorovy návštěvy ve vězení pro (staré) faráře a další duchovní osoby. Předmluva zvící třetiny textu vysvětluje muka "fešáckého" kriminálu, který je pro duchovní osoby horší právě tou vnější měkotou. V předmluvě je zajímavý postřeh o Demlově hodnocení a nadhledu i o tom, že vyšetřovatelům (a dozorcům) nic nevyčítá - dělali to, co museli. Prostě se na vše dívá s hlubokým (evangelickým) pochopením a (biblickou) pokorou, bez zloby a zášti. 

Ladislav Klíma - Velký román

Základním a nejrozsáhlejším prozaickým dílem Ladislava Klímy, patrně nejoriginálnějšího českého filosofa a provokativního spisovatele, je Velký román. I přes značný rozsah jde o torzo, které vyšlo v několika různých verzích, já jsem četl (a hodnotím) verzi, kterou k vydání sestavila autorova družka Kamila Lososová. 

Ve své filosofii i literárním díle navazuje Klíma na filozofické myšlenky A.Schopenhauera a F.Nietzscheho a rozvíjí je směrem k absolutnímu solipsismu a absolutní vůli. Představuje novou morálku a vyššího člověka, obojí však demonstruje na dekadentní aristokracii nebo zločincích, takže člověk má nakonec pocit, jako když štamgasti z putiky na rohu povznášejí své požitkářství na filosoficky něco vyššího. Autor totiž v duchu své filosofie vlastně říká, že každý, kdo je dostatečně silný, si může dělat co chce. 

Hrdinové Velkého románu dokáží utrpení nejen způsobit ale i přijímat a je jím nejvyšší ctností, a to i ve fyzické rovině, což je vidět u ženušek Cesarových a jejich trestání. Jejich tresty mají leckdy lehce erotický podtón, ale vše odvážnější autor podle vlastních slov zničil - prý šlo o obrovská kvanta erotických textů. Tématika výchovy a trestů, včetně (výchovných) výprasků se vine celou knihou a z úst hrdinek zaznívají myšlenky typu, že každá žena se chlubí svými výprasky a chce být vychovávaná, potřebuje rozkazy a nařízení.

Terry Pratchett - Zeměplocha 38 - Obléknu si půlnoc

A máme tu další knihu z populární Zeměplochy, tentokrát již čtvrtý díl z "dětské" série o Toničce Bolavé, 16 leté čarodějce z Křídy. Tato linie mě nikdy moc nebavila, i když zde dostali větší prostor oblíbení Nac mac Fíglové. Aktuální díl "Obléknu si půlnoc" sice obsahuje pár zajímavých momentů ale celek působí dojmem nastavované kaše, snad vše jsme již četli, sice pokaždé v jiných modifikacích ale obecně nepřináší nic nového. Navíc kniha působí dojmem dvou rozdílných polovin, v první se vše pěkně zkomplikuje a člověk čeká dramatické rozuzlení, místo toho přijde uklidnění a vyvanutí celého problému. Řešení zápletky je tak sice nečekané, ale pro mě je spíše zklamáním. 

V úvodu jsou připomenuté všechny ty čarodějnické záležitosti jako první pohled a druhé myšlenky, to, že čarodějky nedělají magii ale jen to, co je potřeba, což samo o sobě často vypadá magicky. Udržují tím svět v rovnováze a žijí na hraně dobra a zla, zasahují do lidských životů, ať už lidé chtějí nebo ne. Občas sice přemýšlý o tom, jestli na to mají právo nebo ne, ale obecně to berou tak, že jde o věci, které je potřeba dělat. Jejich činnost je vlastně hlavologie v praxi, kombinovaná se sílou slova a příběhu. A protože jsou čarodějky odlišné, tak nejsou mezi běžnými lidmi příliš populární - ale když je potřebují, lidé si na ně vzpomenou. Tyto myšlenky a úvahy se proplétají celým dějem knihy, jsou však notoricky známé z ostatních dílů, kde se čarodějky vyskytují. 

Ingrowing & Isacaarum - Fight Pub I+I

Budějovické Isacaarum jsem měl ve druhé polovině 90. let hodně rád. Zběsilý black-grind s charakteristickým Chymusovým ječákem a k tomu úchylná koncertní prezentace (latexové oblečky, plynová maska a laser), to vše stálo na živo za to. Vyvrcholením tvorby pro mě bylo album Curbed, pozdější, ke grindu inklinující, "spermametal" mě oslovoval stále méně a méně. Souputníky Isacaarum byli grindový Ingrowing, i ty jsem viděl mnohokrát na společných koncertech obou kapel ale studiová alba šla mimo mě. 

Obě zmíněné bandy vydaly společné koncertní dvoj CD se záznamem koncertů z let 2005 a 2006 - Isacaarum z 30.04.2005, SWR festival, Barroselas (Portugalsko) a Ingrowing z 21.04.2006 C.S.A. Dordoni Cremona (Itálie). Tyto koncertní záznamy jsou doplněny skladbami ze společného splitka "Bizarre End Of Century I+I". Booklet obsahuje seznam skladeb a pár fotek z koncertu a tour, pouze jsem z něj nepochopil, jestli se celek jmenuje Fight Club nebo Fight Pub - na bookletu najdeme obě dvě varianty... 

Paleo na půl - 07 - Zatím konec

I v dalším období pokračovalo rozvolnění zásad a během služebky v Polsku jsem ohledně diety nic neřešil. Vždy se totiž snažím ochutnat místní speciality a navíc během cestování často není prostor ani příležitost si jídlo vybírat. Ani po návratu jsem neměl moc sílu něco řešit, ale pokračuje mírný příklon k zelenině a ovoci na úkor jogurtů a buchet.

Originální článek s odkazy na podobné články

Paleo na půl - Po měsíci bez mléka...

Po měsíci bez mléka a mléčných výrobků jsem přemýšlel, co dál se stravováním, pořád totiž koketuji s pokusným příklonem k bezmoučnému režimu. První týden jsem se ale nijak neomezoval a nic neřešil, takže jsem si dal k obědu grilovaný hermelín - ale jen proto, že už nic jiného nebylo, plísňové a zrající sýry chci opravdu omezit. Luštěniny jsem myslím také první týden vynechal, ale spíše náhodou než cíleně a také se mi celkem dařilo být bez buchet a zákusků - tedy jednou jsem měl tyčinky k pivu, protože už nevařili a jednou palačinku s borůvkami k snídani. Sem tam jsem si dal kousek (někdy i větší) kvalitní čokolády a dokonce i nějaké ořechy - ale to jen díky tomu, že je nikdo neuklidil z linky, sám bych je nenašel :) 

Z předchozího měsíce mi zůstala větší konzumace ovoce na úkor jogurtů a lehké sledování a přemýšlení při výběru jídla v restauracích, kdy si snažím vybírat ta jídla z nabídky, která se principům paleo nejvíce blíží. Trochu mě mrzí, že v důsledku toho nejím to, na co bych měl chuť, ale snažím se to nějak vybalancovat. Je však pravdou, že po prvním týdnu moje ostražitost klesá, protože pravidla nejsou exaktní, takže jsem si dal i buchty a banánovo-mléčný koktejl. A o pivech ani nepíšu, ty jsem nijak neomezoval, naštěstí k nim žádný junkfood nepotřebuji.

A kdyby jediným přínos všech těch diet bylo, že se lidi budou víc zajímat o to co jí a pochopí, že vodou nacucanej šunkáč za 3,90 není to pravé ořechové, tak i to by stačilo! 

Originální článek s odkazy na podobné články 

Paleo na půl - Pátý týden bez mléka

Ani poslední týden nepřinesl nějaké zásadní těžkosti. Pár obědů bylo jiných, než bych si dal normálně (pstruh, koleno) ale jinak žádný problém. Faktem ale je, že jsem pomalu začal dostávat chuť na nějaký ten sýr; jogurty ani máslo mi nechybí.

Závěr

Vydržet měsíc bez mléka a mléčných výrobků nebyl zásadní problém, snědl jsem o něco víc vajec, zeleniny a ovoce, hlavně jablek a banánů. Občas jsem vynechal polévku nebo omáčku, nedal si třeba hamburger se sýrem a párkrát jsem jedl něco, co bych si normálně nedal a co nepovažuji za zdravější variantu, např. řízek místo špenátu (se smetanou). Asi dvakrát jsem snědl něco, v čem asi mléko nebo sýr byl, byť alergen 7 v jídelním lístku uveden nebyl. 

Po měsíci nepozoruji žádné podstatné změny, takže opakuji a shrnuji průběžné závěry jednotlivých týdnů - možná mám o něco větší hlad (zvlášť když vynechám polévku) a možná se cítím o něco méně ospalý - ale to může souviset i s čímkoliv jiným. No a zhubl jsem něco málo přes kilo, ale to beru jen jako kosmetickou věc a nebylo to účelem.

Další postup

K mléčným výrobkům se asi vrátím, ale spíše tak, že nebudu vynechávat jídla jako kulajda, bramborová kaše, omáčky a jídla, kde je sýr jako doplněk - třeba těstoviny nebo salát. Nadále zkusím omezit jogurty i sýry a hlavně vynechat ty zrající. 

Další výzva je omezení kukuřice, luštěnin, rýže, cukru a pšenice (obilí), což nevím, jak udělat. Připadá mi to totiž celkem drastické a v "hromadném" stravování dosti omezující, takže mě napadá jen výrazné omezení, tedy bez buchet, knedlíků atd. 

Originální článek s odkazy na podobné články 

Paleo na půl - bez mléka - čtvrtý týden

Paleo, stejně jako každá dieta nebo snaha o zdravé stravování (samozřejmě) zakazuje alkohol, zejména pak pivo a tvrdý alkohol, k (suchému) vínu jsou někteří autoři tolerantní. Podobně je zakázáno kouření a káva, různé slazené limonády, sladkosti a junk food (např. chipsy, tyčinky), většinou je omezen i juice, protože v něm chybí vláknina. Osobně mi připadá, že toto je vlastně ten nejdůležitější bod všech diet a při jeho dodržení je už skoro jedno, co člověk jí. Když si totiž dám ráno kafe a koblihu se šlehačkou, po obědě coca colu a zákusek, po večeři pět piv a pytlík brambůrek - tak už je asi jedno, že ten oběd byl hyper super čuper vagan paleo jánevímco. 

Další týden proběhl podle zajetých kolejí, už ale neřeším věci jako šťouchané brambory, protože alergen 7 je snad ve všem... Omylem jsem jednou bezmléčnou dietu porušil - dal jsem si česnečku, podle jídelního lístku bez alergenu 7 - ale sýr v ní byl.

Průběžný závěr

Stále nepozoruji nějaké podstatné změny, takže opakuji závěr z minulého týdne - možná mám o něco větší hlad (zvlášť když vynechám polévku) a možná se cítím o něco méně ospalý - ale to může souviset i s čímkoliv jiným. 

Originální článek s odkazy na podobné články 

Paleo na půl - bez mléka - třetí týden

Dalším a mě sympatickým rysem palea je prožívání a užívání si jídla. Prostě se na jídlo plně soustředit a vychutnat si ho. Žádné hltání na chodbě mezi meetingama nebo dokonce před počítačem (při čtení FB) a televizí. Prostě si vše pěkně v klidu vychutnat a užít si to. O to se samozřejmě snažím se ale ne vždy to vyjde.

Třetí týden proběhl velmi podobně jako ten druhý - takže více ovoce ke svačinkám místo jogurtu a občas omezení při výběru jídla v jídelně nebo restauraci. Jednou jsem si dal houbové rizoto bez sýra, podruhé řízek s bramborama místo (smetanového) špenátu s vejcem, což mi nepřijde jako zdravější varianta. Zrovna tenhle příklad mě přivedl na myšlenku, že bezmléčné stravování (v restauracích) vede často k jídlu typu řízek nebo plátek masa, což není chyba palea jako takového, doma si klidně udělám špenát bez smetany. 

Postupně jsem se vrátil k čokoládě, byť hořké, přeci jen s těma dvojčatama je to uklidnění občas potřeba.

Průběžný závěr

Stále nepozoruji nějaké podstatné změny, takže opakuji závěr z minulého týdne - možná mám o něco větší hlad (zvlášť když vynechám polévku) a možná se cítím o něco méně ospalý - ale to může souviset i s čímkoliv jiným. A je rozhodně zajímavé přemýšlet o jídle i v těch restauracích a jídelnách. 

Originální článek s odkazy na podobné články 

The Plastic People Of The Universe - Bez ohňů je underground

Plastici se rozpadli v roce 1987 a protože se pánové tehdy rozešli ve zlém, tak by asi nikoho nenapadlo, že k prvnímu, jednorázovému, revivalu dojde už za pět let, v roce 1992. Jestli se nepletu, proběhl nejdříve koncert k výročí Charty 77 na Pražském hradě a poté následoval i koncert při příležitosti vydání knihy M.Hlavsy a J.Pelce "Bez ohňů je undergorund" 4.12.1992 v pražském klubu Roxy. Koncert odehrála nejstarší sestava (z let 1969/1973), tedy Mejla Hlavsa (basa, zpěv), Michal Jernek (zpěv, klarinet), Jiří Števich (kytara), Pavel Zeman (bicí), Josef Janíček (kytara, klávesy, zpěv), Jiří Kabeš (kytara, viola, housle), Jaroslav Vožniak (bicí) a René Starhon (bicí). 

Paleo na půl - bez mléka - druhý týden

Jako reakci na první článeček na toto téma jsem (na FB) dostal několik rad k výživě. Všechny mi zněly docela rozumně ale bohužel se vzájemně vylučovaly :), což je celkem jedno, téma je to zajímavé a každá diskuse je podnětná. 

Ještě se vrátím k principům paleo, jeho dalším principem je co nejčerstvější a nejpřirozenější strava, tedy méně technologických kroků při zpracování. Například maso je lepší než uzeniny a ty jsou lepší než paštika a podobně je to i u rostlin, kde jsou vyšlechtěné traviny jako rýže a kukuřice striktně zakázány. 

A ještě jsem si uvědomil, když jsem přemýšlel o těch zázračných výsledcích paleo diety, že nemáme problém uvěřit tomu, že měsíc stravování pouze ve fastfoodech dovede experimentátora na JIPku ale o opaku pochybujeme, což je zajímavý paradox. 

Dysangelium - Maniachrist

Dysangelium jsou relativně novým jménem na české deathmetalové scéně (alespoň pro mě) a jejich (debutové?) CD Maniachrist sklízelo v době vzniku, tedy v roce 2013, velice kladné až nadšené hodnocení. Podle některých šlo o dílo srovnatelné s Orthodox od Krabathoru; osobně takové nadšení nesdílím ale o hodně solidní počin rozhodně jde. CD se dalo koupit (na koncertech) za 100 Kč v balíčku se dvěma CD předchozích kapel protagonistů (Sabathory, Klan). 

Po dlouhé době mě zaujal obal CD - v popředí Kristus ve svěrací kazajce, v pozadí sídliště, kde z hrobů vylézají zombie; vnitřní kresby jsou od Hieronymuse - vše je velmi působivé a netradiční. 

Paleo na půl - bez mléka - první tři dny

V poslední době, tak dva roky, je hodně populární paleo dieta. Když ji stručně shrnu, jde o to, že jsme (naším vývojem) přizpůsobeni tomu být (a stravovat se jako) lovci a sběrači; zemědělci jsme jen posledních pár tisíc let. A tak je v rámci této diety povoleno maso, zelenina, ovoce, vejce a ořechy. Rozhodně zakázáno je mléko a mléčné výrobky, obiloviny a výrobky z nich, na luštěniny a přílohy typu brambory a rýže se názory liší. Důraz je každopádně kladen na kvalitu potravin, což je mi blízké a sympatické. 

Popularita paleo diety značně roste, četl jsem několik oslavných článků, kde byly účinky diety líčeny takřka zázračně - obrazně řečeno plešatým narostly vlasy a chromý začali chodit. Pak jsem narazil na Whole 30, což je trochu upravené paleo, které se má zkusit na dobu 30 dní. Pak se člověk na základě vlastní zkušenosti rozhodne, co dál. Třicet dní je proto, že je to dostatečně dlouhá doba na vyzkoušení ale dostatečně krátká na to, aby to člověk vydržel, protože jde přeci jen o dosti radikální zásah do běžného jídelníčku. 

Přemýšlel jsem o tom, že to zkusím, ale na kompletní verzi si netroufám, ono to při stravování v jídelnách moc nejde. Takže jsem zvolil kompromis a to vyloučení jedné potraviny. Jako nejjednodušší mi přišlo vyloučit mléko a mléčné výrobky, tedy i máslo, sýry a jogurty. K tomu mě vedlo i to, že mi už před pěti lety reflexní masérka vykládala o zahlenění organismu z mléka. No a třeba zrající sýry mi sice chutnají, ale pořád je to plíseň, byť ušlechtilá.

Hypnos - Heretic Commando / The Rise Of New Antikrist

Deathmetalový Hypnos ukončil činnost v roce 2006, v roce 2009 však došlo k obnovení činnosti. Bruna a Pegase doplnil rootovský Igor Hubík a takto posílená sestava vydala v roce 2012 CD "Heretic Commando / The Rise Of New Antikrist". CD vyšlo jako exkluzivní digipack s bonusovým DVD, grafika kompletu je povedená a navazuje na předchozí počiny kapely.

CD

CD nabízí na ideální stylové stopáži 35 minut střednětempý death metal, podle vlastních slov s příklonem k atmosféričtějšímu blacku, podle mě i k thrashi. Prostor dostanou převážně valivé a zatěžkané skladby, které zdobí a ozvláštňují různé vyhrávky a sóla. Sem tam se objeví osvěžující moment, např. v podobě expresívního refrénu, čtvrtá "Burning Again / Hymn of Eternal Fire" ukazuje, že kapela umí pracovat s atmosférou, následující "Alliance of Snakes / Reptilian Conception" nabídne svižnější tempo podobně jako (chytlavější) "Versus the Void". Osmičku skladeb doplňuje (akusticky pojatá) mezihra a outro. 

10 let Sahawebu

Před pěti lety jsem administrativně stanovil datum založení Sahawebu na 27.03.2005 a letos jsem na toto desetileté výročí (úplně) zapomněl. Tento fakt jen potvrzuje to, že z původních ambicí jsem přešel do režimu mírného pokroku nebo spíše trvalé stagnace. Sice pořád zvládnu napsat každý rok několik (desítek) článků, ale tuším, že se jejich počet bude neustále zmenšovat, např. za poslední rok jsem neviděl jediný film...

Na závěr tohoto "oslavného" článku si dovolím parafrázovat závěr z předchozího výročí - za těch deset let se mnohé změnilo, mnohé plány zůstaly nerealizovány a naopak mají některé rubriky jiné zaměření, než jsem původně zamýšlel. Za dobu existence Sahawebu jsem napsal přes 1200 článků (800 do roku 2010) a publikoval skoro 13 000 fotek (5 000 do roku 2010), což je, zvláště vzhledem k (minimálnímu) počtu čtenářů, prostě neuvěřitelné. 

Originální článek s odkazy na podobné články 

The Plastic People Of The Universe - X - Půlnoční myš

CD Půlnoční myš dokumentuje poslední období existence kapely před rozpadem v roce 1988 a obsahuje skladby z roku 1985 a dvacetiminutovou scénickou hudbu k Havlově hře Pokoušení. Klasickou sestavu (Mejla - basa, zpěv, Josef Janíček - syntezátor, zpěv, Jiří Kabeš - viola, Jan Brabec - bicí) doplnil Ladislav Leština (flétna) a další hráči na klarinet, trombon a violoncello. Skupina se tak vrátila k bohatému a artistnímu zvuku předchozích období, přitom si ale zachovala jistou rockovou jednoduchost a hitovou chytlavost, takže vznikla jedna z nejzajímavějších nahrávek. Texty opět vybral V.Havel a to z díla E.Bondyho, I.Wernische, Ch.Morgensterna a dalších, včetně čtyřverší K.H.Máchy. 

H.P.Lovecraft - Sešit 1 (Dagon a jiné horrory) a 2 (Volání Cthulhu a jiné horrory)

Originální článek s odkazy na podobné články

H.P.Lovecraft (1890-1937) patří mezi zakladatele hororového žánru. Ve své tvorbě navázal na gotický i barokní román, dobové duchařské příběhy i fantastické vize E.A.Poa a dalších a svojí tvorbou ovlivnil mnoho dalších autorů. Lovecraft sám byl výstřední podivín s hlubokými znalostmi specifických oborů a mezi jeho záliby patřilo vytváření obskurních kultů a mytologií. Tuto zálibu ve svých povídkách zúročil zejména v dodnes populárním mýtu Cthulhu. 

Lovecraftovy povídky v sobě míchají prvky sci-fi, hororu a bizarní fantasy, osobně je nevnímám jako čistě hororové, působí na mě spíše podivně a znepokojivě, celá hrůza často spočívá jen v naznačených detailech. A tyto detaily, jakkoliv jsou morbidní, děsivé nebo zvrácené, jsou vždy jen naznačené a na tom, jak moc si je čtenář domyslí, záleží jeho zážitek a prožitek.

Na začátku 90. let vyšlo (kompletní?) autorovo dílo v češtině v sérii jedenácti sešitů (náklad 2000 kusů) s ilustracemi K.Saudka. Rozdělení do jednotlivých sešitů jsem sice nepochopil ale ani detailněji nezkoumal. Přiznám se ale, že nejsem Saudkův ctitel a v tomto případě se mi jeho ilustrace nelíbí, dělají z takovou podivnou, až pouťovou a komixovou záležitost, osobně bych si dokázal představil mnohem adekvátnější vizuální zpracování. 

Ador Dorath - The Very Essence of Fire

Ador Dorath se po kratší odmlce vrátili na scénu s novinkovou deskou, která přináší celkem zajímavý a silný materiál, jak jsme již od kapely zvyklí. CD vyšlo ve vizuálně působivém digipacku, booklet je po designové stránce opravdu pěkně provedený a zpracovaný, pouze mě na něm ruší logo sponzora. Sice jde o úzký pásek 3x20 mm ale ten "kabalistický" vzhled to prostě narušuje. 

Hudebně na novince převažuje elektronikou podkreslený (moderní) black/death, o místy až magickou atmosféru se postarají elektronika a klávesy. Jednotlivé skladby jsou variabilní, tu více elektronické, tu zase majestátní, vždy však razantní a energické. Ozvláštnění přináší působivá deklamace, gotický nádech a magický opar nebo naopak až chaotické klávesové pasáže a vše je završeno charismatickým projevem zpěváka, jehož místy skvěle doplňuje (již jen hostující?) zpěvačka. V některých skladbách dojde na výrazné, až skandovaně podané refrény typu "change is possible", v mnoha skladbách zazní až hitový motiv daný kombinací riffu a melodiky. Závěr desky tvoří outro, v němž zní perkuse a vynikající deklamace, která mi barvou hlasu připomněla "Tales of Ithiria" od Haggard. 

Nahrávka zní docela zajímavě, na jednu straně energicky a razantně, na druhou stranu epicky a majestátně, je dostatečně melodická í hravá elektronikou. Nálada nahrávky mi připadá pozitivní a mám z ní dokonce pocit, jakoby stála mimo metalová klišé. Před deseti lety byli Ador Dorath průkopníkem tohoto stylu u nás, dnes však patří "pouze" ke špičce. Takže se mi CD líbí, ale na zadek si z něj, na rozdíl od debutu, nesednu. 

Originální článek s odkazy na podobné články 

Stíny plamenů - Propadlé vody

Stíny Plamenů jsou pro mě už asi pět let nejlepší českou kapelou. Původně (pouhý) projekt lorda Morbivoda nabízí svižný kytarový blackmetal (odpadních vod), ve kterém se pro mě dokonale snoubí melodika i tvrdost a vše je vyšperkováno skvělými texty z plzeňské kanalizační sítě, kde "blackmetal burácel". CD Propadlé vody vyšlo v roce 2014 jako digipack (a LP), obraz na přebalu je kanalizační varianta Munchova expresionistického Výkřiku. Standardní součástí je vložená knížečka s texty, použitý font pochází z dílny Franty Štorma. 

Úvodní skladba se od tradičního zvuku Stínů poněkud liší, je hutnější a valivější, obsahuje až trashově zasekávané riffy a představuje lehce experimentálnější podobu kapely; na chuť jsem ji přišel až po několikerém poslechu. Další skladby jsou již v tradičním hávu, jde tedy o razantní a melodický black, byť lehce experimentální i jiné ozvláštňující prvky se objevují i v dalších skladbách. Druhá skladba nás přivádí do studia českého rozhlasu, kde probíhá natáčení reportáže o zvradlech, jedna pasáž v textu připomene slavné Zkratky Ivana Mládka, což potvrzuje i na youtube dohledatelný Morbivodův cover této Mládkovy skladby. 

V dalších skladbách Morbivod střídá různé hlasové polohy a jeho hlasový projev se mi líbí čím dál víc. Dojde na odklepání poklopů, akustický motiv a gradující pasáže s rytmikou nebo basou. Směrem ke konci alba přibývá na blackové atmosféře, tu dojde na nenávistnou sypačku a jinde zase na majestátnější atmosféru. V závěru se přesouváme z Plzně do Prahy, snad jde i o návaznost na Odpadní galerii, zaujme Rainhardova německá dikce a úplný závěr přináší další zrychlení a gradaci, odsekávaný ale srozumitelný zpěv a naštvání vítězí nad experimenty. 

Hodně mě zaujala variabilita nahrávky, která obsahuje spoustu drobností, vyhrávek a detailů, které melodický blackový nářez posouvají kousek dál. Velmi oceňuji Morbivodovu schopnost vše organicky spojit, začlenit a defakto dovést k dokonalosti a ještě odlehčit texty. 

Syrový kytarový metal s vyváženou melodikou a tvrdostí ozvláštnil Morbivod na této nahrávce lehce experimentálními prvky a vyhrávkami. Pro mě je sice nepřekonatelné předchozí CD "Výprava za pravdou špíny", byť ho nelze považovat za řadové, teď mám však pocit, že se mu Propadlé vody mohou více než spřiblížit. 

Album představuje (nečekaný) krok modernějším směrem, což je nakonec asi lepší, než ustrnutí na místě. Trochu mi chybí původní undergroundový přístup a "čiré" nadšení, ale to je prostě daň za to, že jsou Stíny tím čím jsou - pro mě již pět let nejlepší českou kapelou... 

Originální článek s odkazy na podobné články 

Čtyřhodinový (ne)smysl

Novým "králem" na poli produktivní literatury je Timothy Ferriss se svým Čtyřhodinovým týdnem. David Allen nám ukázal, jak se zorganizovat pomocí GTD, Leo Babauta nám to zjednodušil zenovým přístupem a Timothy Ferriss teď tvrdí, že to zvládneme za čtyři hodiny týdně. 

Ze zvědavosti jsem si stáhl ukázku Čtyřhodinového týdne z iBooks. Protože má ukázka skoro 40 stránek, tak jsem si myslel, že dobře poznám, jestli stojí za zakoupení nebo ne. Ale ani po přečtení 40 stran jsem to nepoznal, což je zvláštní, protože Allanovi stačí podobný rozsah na základní vysvětlení GTD a Babauta většinou ani víc nepotřebuje. Zato Ferriss stihne na tomto celkem velkém prostoru pouze vysvětlit, že se díky jeho knize budu moci potápět na soukromých atolech nebo tančit sambu v Brazílii a nebude mě to stát víc, než kdybych seděl doma a koukal z okna. A že se tomu říká noví bohatí, což jsou lidé, kteří mají zážitky jako milionáři ale nic je to nestojí. Ale v celé ukázce není jediná rada, jak toho dosáhnout. 

Takový byl můj první dojem z ukázky. O tři hodiny později jsem si uvědomil, že tam jedna rada byla, byť naznačená a skrytá. Ta rada zněla - outsourcujte. To jsem původně chápal jako "najímejte si Indy na podřadné činnosti (vašeho podnikání)". O co ve skutečnosti jde u outsourcingu jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem platil pomocnici za hlídání dětí. Což je přesně ono - zaplatit někomu, abych sám mohl dělat něco jiného. Je to prostě o tom, nakolik si cením svého času. Na kolik si cením třeba toho, že se po večírku dostanu o hodinu dříve do postele (když pojedu tágem místo šalinou) a díky tomu budu více vyspaný. Dá se to vůbec finančně vyčíslit? 

Napadly mě i další příklady a chtě-nechtě jsem uznal, že mi Ferriss přeci jen v něčem poradil. Ale ani to mě nepřesvědčilo ke koupi této knihy. Abych mu však nekřivdil, ukázky (dokonce ještě delší) z jeho dalších knih Čtyřhodinové tělo a Čtyřhodinový kuchař mě zaujaly mnohem víc a dokonce budu v budoucnu uvažovat o koupi. 

Přesto se u všech tří ukázek nemůžu zbavit dojmu strašné rozvláčnosti, ukecanosti, sebechvály a sebepropagace. Přijde mi, že struktura knih je zhruba následující - s touto knihou se naučíte tohle a tohle a tamto. Já se totiž naučil tohle, tamto i támhleto, bavil jsem se o tom s tím, tamtím a oním a zeptal se ho na to a ono. No a když to uděláte stejně, tak to taky budete umět. No vidíte, už to vlastně umíte. Možná to tak není, ale těžko soudit na základě krátké, jen stostránkové, ukázky... 

Originální článek s odkazy na podobné články 

Vegetariánská netolerance

O vegetariánech jsem zde už asi dvakrát psal. Nesouhlasím sice s jejich zdravotními ani morálními argumenty ale respektuji je a s některými myšlenkami dokonce sympatizuji, byť považuji celou problematiku za mnohem složitější a komplexnější. Co mi ale opravdu vadí, je netolerance některých vegetariánů. Příklad z poslední doby - jeden kámoš na FB napsal o halal masu. V diskusi se (hned) objevili vegetariáni a brojili proti masu obecně. Ale proč? Proč se pletou do diskuse, která je o něčem jiném? Já jim taky do diskusí o mrkvi necpu maso. A to je zrovna o mrkvi (vědecky) dokázáno, že ji lidské tělo lépe zpracuje v kombinaci s živočišným tukem :)

Zajímavý byl i způsob argumentace vegetariánů. Po určité, celkem krátké, době všechny argumenty a názory prostě označili sprostým výrazem a diskusi opustili. Možná jsem staromódní, ale takhle si diskusi nepředstavuji.

Zajímavé také je, že většina restaurací a společenských akcí (snad s výjimkou zabíjaček) nabízí nějaké jídlo pro vegetariány. Ale když nějakou akci uspořádají vegetariáni, tak je tam jen vegetariánské jídlo. Pořadatelé argumentují tím, že ti (ošklivý a zlí) masožravci můžou pro jednou jíst zeleninu. Samozřejmě že můžou, a já s tím problém nemám, ale - proč nemůžou oni občas jíst maso? Prostě v tom vidím jednostranný ústupek místo vzájemně vyváženého a tolerantního přístupu. Takže si nakonec myslím, že jsem jako "všežravec" mnohem tolerantnější, než leckterý vegetarián...

Originální článek s odkazy na podobné články
 

Egon Bondy - Severin

Bondyho Severina jsem sháněl asi patnáct let, jedná se o jeho poslední beletristickou knihu, která mi chyběla. A když jsem ji konečně na Aukru koupil, a to až ve třetí aukci, nadšeně jsem se do ní začetl - a byl spíše zklamán.

Kniha se odehrává v cca pátém století našeho letopočtu, tedy v době pádu říše západořímské a jejím hrdinou je (svatý) Severin, učenec nebo spíše mnich žijící v zaalpské galii, tedy v podunají na území dnešního Rakouska a Německa. Zmíněnou dobu dnes vnímáme jako dobu temna ale autor ji zaplňuje (historickými) postavami i událostmi a ukazuje, že i tehdy se dalo žít a žilo. Úpadek totiž trval již několik set let a tak to lidem připadalo jako setrvalý a normální stav, postupný rozklad už prostě nevnímali. Jenže Severin, starší než lidé v jeho okolí, putuje okrajovými provinciemi říše a vidí rozvaliny, sutiny, zkázu a bídu na místech, která ještě před pár desítkami let vzkvétala, jak si sám pamatuje.

Papírové modely - Ferrari 312 T2, 1:24

Vánoční prázdniny a čekání na nový výtisk jiného projektu jsem si vyplnil tímhle letitým modelem (s číslem 1.01) od R.Vyškovského. Musím přitom konstatovat, že se mi tento typ formulí po estetické stránce moc nelíbí a lepím ji jen do sbírky. Až během lepení jsem si uvědomil, že se mi spíš nelíbí zpracování R.Vyškovského, kterému chybí elegance a štíhlost, než formule jako taková. To neelegantní provedení je zřejmě dáno nedostatkem podkladů, (ne)zkušeností (autora) i cílovou skupinou modelářů, to vše ale neberu jako kritiku, spíše je to konstatování faktů. 

Model je celkem jednoduchý, má pár dílů (do 60) a z jediné návodové kresby nejsou některé detaily příliš zřejmé. Proti dnešním modelům např. od Forum teamu je to jednoduchá krabička, přesto mi stavba zabrala pár večerů a to i proto, že jsem konstrukční celky nechával důkladně proschnout. Model jsem nestavěl přesně podle návodu ale kompletaci některých celků jsem změnil v pro mě logičtější pořadí. Občas jsem zmenšoval chlopně, ty originální jsou obrovské, místo špejlí jsem použil uhlíkovou tyčinku o průměru 1,5 mm a největší změnou bylo vylepšení předních závěsů kol - jednak jsem u nich prořezal vzduch a hlavně jsem nedal osu skrz celou příď ale jen u závěsu kola.