Plastici se rozpadli v roce 1987 a protože se pánové
tehdy rozešli ve zlém, tak by asi nikoho nenapadlo, že k prvnímu,
jednorázovému, revivalu dojde už za pět let, v roce 1992. Jestli se
nepletu, proběhl nejdříve koncert k výročí Charty 77 na Pražském hradě
a poté následoval i koncert při příležitosti vydání knihy M.Hlavsy
a J.Pelce "Bez ohňů je undergorund" 4.12.1992 v pražském klubu Roxy.
Koncert odehrála nejstarší sestava (z let 1969/1973), tedy Mejla Hlavsa
(basa, zpěv), Michal Jernek (zpěv, klarinet), Jiří Števich (kytara),
Pavel Zeman (bicí), Josef Janíček (kytara, klávesy, zpěv), Jiří Kabeš
(kytara, viola, housle), Jaroslav Vožniak (bicí) a René Starhon (bicí).
Booklet obsahuje jen ty nejnutnější informace. Úvod
nahrávky patří uměleckému vedoucímu kapely, Magorovi. Jeho proslov
evokuje dobu, kdy bylo nutné koncerty uvádět a tím vychovávat publikum.
Vlastní repertoár reflektuje zmíněné nejstarší období, takže následuje
trojice převzatých skladeb - Light My Fire (The Doors), Waiting For My Man (The Velvet Underground) a The Garden Is Open
(The Fugs). Provedení těchto skladeb mi přijde lehce unavené a drive
originálu nedosahuje (zvlášť u Doors a VU), na druhou stranu jde
o instrumentálně bohatší verze, místy znějící více rock'n'rollově
a místy zase psychadeličtěji. Ve zvuku nástrojů je však duch 70. let
celkem věrný a skladba od The Fugs pasuje k celkovému zvuku plastiků asi
nejlépe.
Následuje trojice vlastních skladeb - úvodní Modrý autobus má syrovější začátek, lehce expresivní text a takový je i jeho přednes, Podivuhodný mandarin
už patří k typickým skladbám PPU ať už repetativní basou nebo Mejlovým
zpěvem, obsahuje i typické zvuky a vyhrávky, dlouhé tóny a temné
melodie. Závěrečné Magické noci patří mezi kultovní skladby
a jejich základní motiv je až provařený, opět jde o repetativní,
potemnělou popově-undergroundovou skladbu.
Záznam tohoto koncertu dlouhou dobu představoval
prakticky jedinou možnost, jak se s tvorbou této kultovní kapely
seznámit - z toho pohledu zamrzí zařazení tří převzatých skladeb, což je
ale na druhou stranu vzhledem ke koncepci koncertu pochopitelné.
Souhrnná tvorba kapely sice vyšla někdy kolem roku 1992 na 8 LP, náklad
však byl (jen) tisíc kusů, navíc neprodejných samostatně, takže to nelze
považovat za masově dostupné vydání. Proto jsem byl v té době rád aspoň
za tohle živé album, ale popravdě řečeno, tehdy mě spíše zklamalo. Dnes
už má nahrávka význam historický, protože Magor ani Mejla nejsou mezi
námi, a asi nejen oni...
Pro sběratele má nahrávku jasnou hodnotu a význam.
Myslím, že Modrý autobus na později pečlivě připravených "sebraných
spisech" nevyšel, takže jde o jistou raritu. Zajímavé také je, že zde
slyšíme skladby v trochu jiném vyznění než v době původního nahrání nebo
v pozdější (po roce 1997) živé prezentaci. Přijde mi, že skladby zní
tak nějak dřevně rockově/bluesově/undergroundově. Takže CD přináší
trochu jiný, ale pořád zajímavý, pohled na tvorbu této kultovní skupiny
a je nezpochybnitelným dokumentem doby.
Žádné komentáře:
Okomentovat