Kratší próza 677 z roku 1977, vydaná
oficiálně až roku 2001, patří mezi typická Bondyho díla ze sedmdesátých
let. Prolínají se v ní události pražského undergroundu, vize antického
světa v období úpadku a antiglobalizační a filosofické úvahy.
První kapitola představuje (reálné) figurky z Malé
strany a undergroundu - pana Pánka, Veneru (později proslul jako Svatý
Vincent), Magora a další včetně básníka, tedy autora samotného. Mezi
fiktivní postavy patří Antonius a Helena, milenci z upadajícího
antického města na kraji pouště, jež sužují nájezdy barbarů.
Normalizační Praha a antické město se časově i místně prolínají, což
dává příběhu snový a zároveň nadčasový nádech.
V následující kapitole nazvané "co s mravoličným
románem" autor typizuje a charakterizuje jednotlivé skupiny lidí
v tehdejším Československu. Z této části mám podivný pocit. Sice bych
neřekl, že autor vyloženě některými elitářsky pohrdá, ale přes jeho
(zdánlivý) nadhled bych čekal větší pochopení, protože mnozí byli do své
pozice vmanipulování a jednají z nutnosti. Paradoxní přitom je, že
autor sám byl spolupracovníkem StB.
Následují další příhody z normalizační
undergroundové Prahy prolínající se s láskou Antonia a Heleny, kteří se
od známých dozvídají o způsobu vládnutí mocných i o probíhajících
represích, zdánlivě neviditelných, seznámí se i s Chartou 677 bojující
za společenská i politická práva obyvatel. Příběh završuje okupace
nomády a obrana obyvatel města zakončená smrtí a zkázou celého města.
A to včetně kolaborantů, kteří doufali, že je nomádi vezmou na milost
jako vždy, tentokrát však autor všem predikuje trpký konec.
***
Kniha byla psána
v době vzniku Charty a jedné vrcholné etapy tehdejšího undergroundu.
Poznáváme však díky ní jakoby odvrácenou stranu Charty, ono vše nebylo
tak, jak je nám dnes podsouvána včetně skoro zbožštění V.Havla, o němž
je v knize jediná zmínka jako o milionářském synkovi ve vězení.
Každopádně Bondy (resp. románový básník) odmítá Chartu jako pokus od
moci odstavených dostat se zpátky. Charta je pro něj horší než legitimní
vláda, protože o té se ví, že je to lež, kdežto Charta se tváří jako
pravda. Z pohledu autora je to ale stejná lež, jemu jde o skutečné
osvobození lidstva v duchu marxismu podpořeného ontologickou nutností.
Bondy překračuje rozdělení na socialismus
a kapitalismus a uvažuje v geopolitických souvislostech, provádí analýzu
vládnoucí moci jako takové, nezávisle na konkrétní politické situaci,
což později dotáhl v dalších, čistě teoretických, dílech věnovaných
globalizaci. Dalším tématem je nutnost překonání biologična a úvahy
o smyslu života v práci. A když líčí, jak tehdejší garnitura oblbuje
lidi televizí a rozhlasem, zkrátka unifikovanou zábavou, napadá mě
jediné - co by říkal dnes, kdy se sice zvětšil počet televizních
programů, z nichž můžu volit, ale svoboda jako taková je stále více
omezovaná. Ale z náznaků bych řekl, že s tím počítal.
Prolínání realit je zajímavý prvek, dále je celkem
pěkně romanticky popsané sbližování Antonia s Helenou a krása jejich
lásky kontrastuje s nudou a šedí běžného života. Většinu probíraných
témat však napsal autor jinde a líp, byť zde je vše podáno stručně
a jasně, bez zbytečného okecávání. Mnohem zajímavější jsou tedy detaily
denního života, což má rozměr až kronikářský. Dojde na líčení
normalizační Prahy a různých míst pro autora důležitých, čímž autor také
navazuje na podobně laděné dřívější prózy, opět podle mě lepší.
Originální článek s odkazy na podobné články
Originální článek s odkazy na podobné články