Ramchat - Běs/Karpaty

Originální článek s odkazy na podobné články 

Když už mě slovenská pagan-blacková kapela Ramchat nadchla naživo a ani debut Atrana mě nezklamal, tak jsem se rozhodnul pořídit si i digipack s předchozími EP Běs a Karpaty. Ani tahle nahrávka mě nezklamala, spíš naopak a zejména úplně první nahrávku Běs považuji za zatím nejlepší počin kapely. 

Digipack má pěknou a profesionální grafiku odpovídající stylu, ladí s texty a vypadá opravdu dobře a tím zvedá celkový dojem z poslechu. Má jen jednu chybičku a totiž tu, že se mi nelíbí, což platí obecně o tomto grafickém stylu.

Běs (2013)

Tři skladby propojuje vypravěč do monotematického příběhu o vyvraždění pohanské vesnice v Karpatech. Vypravěčova slovenština je opravdu malebná a perfektně dotváří atmosféru melodických a variabilních skladeb. 

Úvodní Mor Ho! přináší melodický pagan metal ve středním tempu s chytlavými pasážemi, dojde i na hymnické a sborové refrény. Následující melodická sypačka Udolie šialenstva má také skvělou atmosféru i tah na branku a závěrečná Posledný Pohan je opravdu pecka a výborně graduje celou nahrávku. Skvělé jsou melodické momenty v mezihrách, závěr refrénu (toho posledního uškrtit) je zase pěkně razantní. 

Proti Atraně je toto EP variabilnější, v členitých skladbách se střídají různé polohy a vokály jsou dobře srozumitelné. Výborná je i práce s atmosférou včetně zklidnění a gradace, takže bych řekl, že nahrávka je propracovanější, přitom přístupnější a líbivější. Na druhou stranu, zvuk není tak masivní.

Karpaty (2014)

Druhé EP Karpaty je někde napůl mezi prvním EP a debutem Atrana. Už od první skladby Věčné Jarilo, živ nás! je cítit větší razance při zachování melodiky, druhá Žalm má pomalejší rozjezd a blíží se zatěžkanému thrash/deathu. Asi nejlepší skladba je následující V ríši vlkov, což je super věc kombinující melodiku a tvrdost. Navíc obsahuje zajímavý příběh, jeho vyznění napomáhají střídající se a překrývající se vokály i akustické vyhrávky.

***

Kapela oslavuje pohanskou mytologii a vymezuje se proti křesťanství, přitom mnohem chytřejším způsobem než tupým 666. Mor ho!, Posledný pohan, V ríši vlkov jsou skvělé skladby a celkově mi obě EP přijdou ještě zajímavější než debut Atrana. Skladby jsou variabilnější, propracovanější a možná i originálnější, na Atraně je zase masivní zvuk a nasazení je skvělé, takže těžko soudit. Možná, že kdyby se z těch tří nahrávek vybraly ty nej skladby, tak by vzniklo fakt nabušený CD, ale ten výběr by byl subjektivní. Každopádně, zatím je pro mě Ramchat překvapení tohoto roku.

Michail Bulgakov - Psí srdce a jiné povídky

Originální článek s odkazy na podobné články 

Už jsem to zde psal několikrát, Bulgakovu knihu Mistr a Markétka považuji za jednu z nejlepších knih dvacátého století. Proto nevynechám jedinou příležitost k přečtení i dalších autorových děl, mezi něž patří i tato sbírka povídek z produkce Levných knih. 

Kromě závěrečné (titulní) novely Psí srdce obsahuje svazek povídky Neobyčejné příhody doktora, Rudá koruna, Bohéma, Moskva rudokamenná, Samohonkové jezero, Moskva dvacátých let, Diaboliáda, Vyprávění Makara Děvuškina a Chánský oheň. 

V povídkách v první cca polovině se neobjevují žádné fantastické ani nadpřirozené prvky, jedná se spíše o dokument revolučního Ruska z první poloviny dvacátých let. Bolševická revoluce, resp. následné boje mezi rudými a bílými, byrokracie a nesmyslná nařízení, snaha vše změnit cestou nejrůznějších komisí, výborů a personálních veletočů, to vše tvoří kulisy pro jednotlivé povídky. Sarkasmus, absurdita a cynismus doby jsou umělecky podané pohledem člověka se smyslem pro absurdní detail a černý humor, právě tím jsou povídky hodně zajímavé. I když povídky, ono jde spíše o črty, momentky a kraťoučké reportáže. 

Vzhledem k popisované době by člověk mohl čekat budovatelské nadšení, ale Bulgakov se pohybuje na opačné straně, sleduje odvrácenou stranu doby, nedostatek, nebezpečí a násilí. Není v opozici politické ale komunální a lidové, vše líčí z pohledu obyčejného člověka. V jednotlivých textech před námi plasticky ožívá Moskva i venkov, dojde třeba na vtipné vylíčení bytové krize. 

Vyzdvihnout musím povídku Diaboliáda, jde o fantastickou vizi úřednických zmatků a svým duchem má velmi blízko Mistrovi a Markétce, je to absurdní a vtipné, svým způsobem ještě bláznivější než samotný Mistr a Markétka. Podobně absurdní jsou i příhody ze železniční stanice, v obou povídkách jde o absurditu danou nesmyslnou byrokracií a neschopnými ale horlivými úředníky. Titulní povídku Psí srdce jsem tentokráte nečetl, už jsem ji četl dříve v samostatném vydání.

***

Povídky vznikaly cca 20 let po Kafkovy a v popisu byrokracie a absurdity jsou ještě lepší, jsou vtipné, absurdní, sarkastické a ironické, magické a přitom kruté, protož šlo o strašné období. Ona i ta byrokracie revolučního Ruska byla ještě horší než ta Kafkova Rakousko-uherská. A tento přístup později bratři Strugačtí dotáhli v Pondělí začíná v sobotu potažmo v Pohádce o trojce k naprosté dokonalosti. Pro plné pochopení líčené reality je ale třeba chápat i velkou ruskou duši. 

PS: Nakladateli by neškodilo zopakovat si základy typografie, slovo knihovna lze rozdělit dvěma způsoby, z nichž jeden je nevhodný. Zvlášť když to vyjde na předěl stránky.

Ramchat - Atrana

Slovenská pagan-blacková kapela Ramchat mě na živo docela mile překvapila, skoro bych řekl nadchla, takže jsem si hned pořídil debutové album Atrana a byl jsem na něj celkem zvědavý.

CD z roku 2015 je v podobě krásného digipacku, vyvedeného v barvách a symbolice ohně, do grafiky jsou zakomponování členové kapely a celek je opravdu působivý. Vlastní booklet obsahuje texty a jako u málokteré kapely jsem si je přečetl. Ne nijak důkladně, ale neberu je jako úplnou výplň jako u naprosté většiny kapel, jenom by mě zajímalo, jak je to s tím pozdravem "Na stráž"? 

Jednotlivé skladby provází majestátní zvuk svižného a melodického pagan death/blacku s různým zvolněním, stylovými vyhrávami nebo symfo názvuky. Hlasový projev je expresivní, sice hrubý ale také melodický a povětšinou celkem dobře srozumitelný. Ve třetí skladbě Perún hromom žehná nás dojde na melodický refrén a čistý zpěv, což mi úplně nesedí, ale atmosféru tato skladba má a nejen tento refrén se snadno zaryje do paměti. 

V páté skladbě Bojovník v svarogovej temnej noci, která je temnější a pomalejší, je výborný sekaný refrén, čistý zpěv se objeví i v sedmé Po temne žiara, kde kontrastuje s rychlým hrubým zpěvem. Zde použitý čistý zpěv mi evokuje slovenské popové skladby konce 80. let, což mi opět moc nesedí, ale je to rozhodně zajímavý prvek a frázování a zpěv do sekání je v této skladbě výborné, takže jde nakonec o dost zajímavou věc. Poslední dvě skladby gradují v duchu symfonické vraždící mašiny, byť závěrečná Sila ducha je o něco zvolněnější, ale o to více graduje, melodicky zpívaný refrén a šeptané pasáže gradují drtivý závěr alba. 

Za kapelou stojí zkušení harcovníci (Hirax - ex Editor, ex Lunatic Gods) a na tvorbě je to poznat. Je z ní cítit síla, sebevědomí a hrdost, tyto pocity jsou podpořeny mocným proudem hudby a výsledkem je hrdý a mocný pagan metal. Vše zní tak, jak má a jak bych od stylu čekal, nejde o nic překvapivého ani nového ale perfektně podaného a to zvláště na živo, podobný tah na branku moc (českých) kapel nemá. Pouze ty čisté zpěvy v cca třech skladbách mi moc nesedí, sice zapadnou, jsou chytlavé a ozvláštňující, ale ... něco mi tam pocitově nesedí. 

Originální článek s odkazy na podobné články