Už jsem to zde psal několikrát, Bulgakovu knihu Mistr a Markétka
považuji za jednu z nejlepších knih dvacátého století. Proto nevynechám
jedinou příležitost k přečtení i dalších autorových děl, mezi něž patří
i tato sbírka povídek z produkce Levných knih.
Kromě závěrečné (titulní) novely Psí srdce obsahuje svazek povídky Neobyčejné příhody doktora, Rudá koruna, Bohéma, Moskva rudokamenná, Samohonkové jezero, Moskva dvacátých let, Diaboliáda, Vyprávění Makara Děvuškina a Chánský oheň.
V povídkách v první cca polovině se neobjevují žádné
fantastické ani nadpřirozené prvky, jedná se spíše o dokument
revolučního Ruska z první poloviny dvacátých let. Bolševická revoluce,
resp. následné boje mezi rudými a bílými, byrokracie a nesmyslná
nařízení, snaha vše změnit cestou nejrůznějších komisí, výborů
a personálních veletočů, to vše tvoří kulisy pro jednotlivé povídky.
Sarkasmus, absurdita a cynismus doby jsou umělecky podané pohledem
člověka se smyslem pro absurdní detail a černý humor, právě tím jsou
povídky hodně zajímavé. I když povídky, ono jde spíše o črty, momentky
a kraťoučké reportáže.
Vzhledem k popisované době by člověk mohl čekat
budovatelské nadšení, ale Bulgakov se pohybuje na opačné straně, sleduje
odvrácenou stranu doby, nedostatek, nebezpečí a násilí. Není v opozici
politické ale komunální a lidové, vše líčí z pohledu obyčejného člověka.
V jednotlivých textech před námi plasticky ožívá Moskva i venkov, dojde
třeba na vtipné vylíčení bytové krize.
Vyzdvihnout musím povídku Diaboliáda, jde
o fantastickou vizi úřednických zmatků a svým duchem má velmi blízko
Mistrovi a Markétce, je to absurdní a vtipné, svým způsobem ještě
bláznivější než samotný Mistr a Markétka. Podobně absurdní jsou
i příhody ze železniční stanice, v obou povídkách jde o absurditu danou
nesmyslnou byrokracií a neschopnými ale horlivými úředníky. Titulní
povídku Psí srdce jsem tentokráte nečetl, už jsem ji četl dříve v samostatném vydání.
***
Povídky vznikaly cca
20 let po Kafkovy a v popisu byrokracie a absurdity jsou ještě lepší,
jsou vtipné, absurdní, sarkastické a ironické, magické a přitom kruté,
protož šlo o strašné období. Ona i ta byrokracie revolučního Ruska byla
ještě horší než ta Kafkova Rakousko-uherská. A tento přístup později
bratři Strugačtí dotáhli v Pondělí začíná v sobotu potažmo v Pohádce o trojce k naprosté dokonalosti. Pro plné pochopení líčené reality je ale třeba chápat i velkou ruskou duši.
PS: Nakladateli by neškodilo zopakovat si základy
typografie, slovo knihovna lze rozdělit dvěma způsoby, z nichž jeden je
nevhodný. Zvlášť když to vyjde na předěl stránky.
Žádné komentáře:
Okomentovat