"Líně s tebou spím" (2001) je vlastně první
oficiálně vydaná studiová nahrávka této legendární undergroundové
skupiny. Bohužel, hlavní osobnost skupiny, Mejla Hlavsa, předčasně
zemřel a tak se podepsal jen pod jedinou skladbou a i proto jsem si
v době vzniku koupil CD pouze ze sběratelské povinnosti a jako projev
úcty právě k Mejlovi. Takto jsem k nahrávce přistupoval velmi dlouho
a její hudební kvality začínám doceňovat až nyní.
Klasické členy V.Brabence (basklarinet, klarinet,
altsaxofon, zpěv), J.Janíčka (klávesy, zpěv) a J.Kabeše (viola, zpěv)
doplnil s kapelou již dříve živě vystupující Joe Jarafiát (kytara,
baskytara) a dále L.Kandl (bicí, zpěv), E.Turnová (baskytara, zpěv)
a I.Bierhanzl (kontrabas). Složení se pro většinu skladeb mírně liší
podle použitých nástrojů a tak vlastně neexistuje "typická" sestava.
Většinu textů pochází z pera básníka J.H.Krchovského, dalšími autory
textů jsou Peťák Lampl a Bruno Schulz. Booklet CD je obyčejný a obsahuje
texty a jejich překlady do angličtiny; podkladem je opona a stylizovaná
kresba Mejly a toto minimalistické výtvarné pojetí bookletu se mi
nelíbí.
Úvodní skladbu provází teskný úvod, poté se přidá
rocková rytmika a nerockové, zejména dechové, nástroje, které vytváří
zajímavý zvuk a atmosféru dotváří podivně sborově deklamovaný zpěv.
Druhá skladba "Bylo to nedávno" má lehce bizarní text podivného
sexuálního zážitku ve vinárně, hudebně v ní cítím jak přelom 70.-80. let
tak podivnou parodicko-undergroundovou atmosféru. Na tuto skladbu
textově jakoby navazuje čtvrtá "Teď už vím", mohutný repetativní
a smyčcový začátek "V konečcích prstů" připomene jak Půlnoc tak VU
a tomuto dojmu napomáhá zpěvačka.
Textově zajímavý je jazzově pojatý "Konec léta" se
zvláštní atmosférou zbytečných dnů, text je repetativně deklamované
s určitým pnutím. "Pan K." s preludováním patří mezi intimní zpovědi, je
to spíše Karáskova biblická modlitba, táhlá až utahaná - k táhlým tónům
(kláves) se přidávají divoké vyhrávky dechů, což je sice zajímavý
kontrast, ale celá atmosféra je taková ... příliš složitá, příliš
undergroundová. "Spáč" vyzní zajímavě, rockově, swingově a možná i jako
filmová hudba ze 60. let. Závěrečná "Moc jsem si neužil" začíná jako
nějaká dechovka a zajímavá je tím, že ji zpívá Mejla, což je drobný ale
podstatný rozdíl - najednou se mi to prostě líbí o něco víc, je v tom
zvláštní naléhavost a napětí.
Většina skladeb začíná krátkou předehru a pak se
připojí i ostatní nástroje, možná jde o hudební vtípky, nevím. V obecné
rovině lze vysledovat typické prvky plastiků, tedy repetativní
a potemnělá rytmika, někdy až drásající vyhrávky dechových nástrojů
kontrastující se sametovými smyčci. CD mi přijde hůře přístupné,
navazuje spíše na artistní období přelomu 70. a 80. let i když potemnělé
melodie mají zase blíže k první polovině 80. let. Vyhrávky jsou
zajímavé, zvláště u netradičních nástrojů, které dodávají nahrávce
podivně znepokojující nádech. Ovšem ne všechny skladby jsou tak
zvláštní, některé patří spíše do běžného rockového rámce. Celé album je
pro mě spíše zklamáním a vnímám ho jako jakýsi krok stranou.
Na CD se kapela jakoby vrací ke konci 70. let
a zapracovává prvky 80. let, je to deska rockově nerocková, místy
s vlivem jazzu. Dojde na různé vyhrávky, podivné melodie a zvuky, zní to
jako dlouhé letní odpoledne, které se pomalu změní v brzké ranní
hodiny. A ani po mnoha posleších nevím, jestli se mi deska líbí nebo ne,
ale zajímavá rozhodně je.
Žádné komentáře:
Okomentovat