Bohumil Hrabal patří mezi nejzajímavější české
spisovatele druhé poloviny dvacátého století. Jeho dílo získalo
obrovskou popularitu zejména díky Menzelovým filmovým adaptacím, mě se
však surrealistické a totálně realistické povídky ze 60. let líbí mnohem
více. Výbor z těchto povídek přináší kniha "Chcete vidět zlatou Prahu?"
z roku 1989, mnohé povídky jsem již znal, některé však pro mě byly
nové.
V úvodní, titulní povídce plánuje surrealistický básník přednášku o K.H.Máchovi v pohřebním ústavu, povídka Andělské oči
popisuje praktiky pojišťovacích agentů z pohledu jejich opakovaně
klamaných klientů. Ve stejném prostředí, jen na mnohem větší ploše,
pokračuje nejdelší povídka Bambiny di Praga. V malém městečku se
snaží pojišťováci získat nové klienty mezi živnostníky, dva zkušení
matadoři zaučují nováčka. Děj se odehrává v době Benátské noci a tak
jsme svědky několika až bizarních příhod včetně noční vyjížďky na
lodičce. Na Benátské noci jsou i mladé dívky, podomní prodejkyně, jež
s pojišťováky pojí zvláštní kouzlo konkurence i společných osudů věčných
tuláků. Osudy pojišťováků sledujeme i dále, u řeznického mistra,
hodináře a drogisty, dojde i na sledování hospodské zábavy přes zeď
a glosování historie celé vsi. Mezi až absurdní části patří taneční kurz
a zvláště závěr v zahradě blázince, kde se ukáže, že zaučovaný nováček
je ve skutečnosti detektiv, který odhaloval podvodné praktiky agentů.
Atmosféra povídky má blízko i k povídkám O.Pavla a Benátská noc mi zase
evokovala Vančurovo Rozmarné léto.
Noční stop zakončený sraženou srnkou líčí povídka Křtiny, v povídce Podvodníci
rekapitulují dva staříci svůj život a přitom si ho trochu přibarvují,
resp. líčí tak, jak ho viděli oni sami - jeden se vidí jako operetní
sólista a ne zpěvák ve sboru, druhý zase jako úspěšný a vlivný novinář
a ne třetiřadý sloupkař - lze jim to míti za zlé, když i my si rádi
přisadíme, jak by bez nás naši zaměstnavatelé nemohli existovat? Kafkárna nabízí surrealistickou procházku Prahou.
Následuje trojice povídek z Kladenských oceláren - Miláček líčí drobné naschvály směřované na mladého kluka, jehož ale stejně mají všichni rádi, jak se ukáže při havárii. Jarmilka je o nastávající svobodné matce, její naivní naděje kontrastují se vzpomínkami na koncentrák a jeho nelidskost. Krásná Poldi
surrealisticky vykresluje odvrácenou a tím i reálnou stranu života
brigádníků v ocelárně - bída ubikací, nuda a stísněnost, prázdná hesla
a k tomu kontrast s ženským lágrem. V těchto povídkách ožívá svět
dělníků a jejich automatický život v industriálním prostředí, vzpomínky
z koncentráku zvláštně rezonují s budovatelským úsilím, které již pomalu
opadává. Silné jsou zde poetické obrazy i hra se slovy, často je
atmosféra či nálada navozena jedním slovem nebo replikou - jazyk povídek
je tedy velmi sugestivní.
V povídce Baron prášil dostává prostor Haňta,
dělník ve sběrných surovinách, což je jedna z nejhezčích Hrabalových
postav. Dostáváme se do zvláštního světa sběrny papíru, antikvariátu
a bufetů, kde se pohybují postavy z vyšších společenských kruhů, jež se
po znárodnění dostaly na okraj společnosti. Haňta si chodí městem
a všude něco plácá, pokaždé něco jiného, něčemu věří a něco dělá jen pro
tu srandu - povídka vrcholí řezáním andělíčků s kostelníkem. Kontrastní
osudy a absurdní momenty spojuje Automat svět, v bufetu na
záchodě se oběsí mladí dívka, výčepní pomáhá mladík, jemuž utekla
snoubenka a v prvním patře probíhá svatba, na níž dal ženich esenbákovi
facku a nevěsta je nyní osamocená. Další momentka je Dáma s kaméliemi,
zde je kontrast krásné mladé dívky a jejího starého nemocného otce. Oba
spojuje matka, jež se o ně stará, byť asi trochu jinak, než by si oba
představovali.
Velmi zajímavou zpovědí o proměně člověka je povídka Prokopnutý buben,
v níž uvaděč z kina a koncertů během dvou dnů změní svůj pohled na svět
ze zapšklého na radostný. Jeho bizarní příhody završuje rvačka mezi
příznivci dechovky a klasiky na zdi, což je takový typický Hrabalovský
obraz. Celá proměna je opravdová, procítěná a prožitá. Závěrečná povídka
Láska líčí prodejnou lásku k cikánce, ale i zde je krásná atmosféra padesátých let a jakési periferie nebo malého města.
Závěr knihy tvoří Vyprávění o Bohumilu Hrabalovi
od Radko Pytlíka z let 1982/1983. Jde o velmi detailní studii
o Hrabalovi a jeho díle. Autor v úvodu rozebírá rané literární vlivy
jako je poetismus a surrealismus, zmiňuje i Kafku, Klímu a Demla. Dojde
na vysvětlení Hrabalovy metody "umělého osudu" a přístupu zapisovatele
událostí jako opaku nejen romantického a titánského individualistického
hrdiny ale i existenciálního rozhodnutí. Následuje přechod k totálnímu
realismu, Hrabalova práce v kladenské ocelárně, bydlení na libeňské
periferii, úraz i postupný přerod v profesionálního spisovatele.
R.Pytlík mluví o autenticitě osobní zkušenosti,
zmiňuje všední svět věcí i roli náhody, zmiňuje se o významu detailů
a jejich kontrastu. Za důležitou považuje autenticitu v detailech,
hovoru a slangu, čímž se Hrabalovy texty stávají uvěřitelné a prožité,
není to intelektuál ale věrný reportér. Dále uvádí Hrabalovy tvůrčí
metody jako je automatický text, koláž a montáž, jejich výsledkem je
fragmentálnost, mnohovrstevnatost, nahodilost, útržkovitost, zkrátka
zázrak všedního dne a objevení krásy.
***
Radko Pytlík velmi
podrobně rozebírá Hrabalovo dílo jako celek i jednotlivě, jeho vnoření
se do Hrabalova světa je důkladné. Tento, byť teoretický, text se čte
celkem dobře, je zajímavý a člověk se dozví ledacos nového, objeví
i nové a nečekané souvislosti. Jenom soudy o tom, jestli je nebo není
Hrabalovi správně rozuměno se mi příčí a nechal bych to na čtenáři
samotném, kniha holt byla vydána v době, kdy se čtenáři muselo všechno
vysvětlovat, aby to správně pochopil...
Pro mě osobně není moc podstatné o čem Hrabal píše,
ale jak píše o lidech a drobnostech, jež je dělají jedinečnými.
Hrabalovy povídky jsou krásná drobnokresba, jež zachycuje to podstatné
a velké na základě malých detailů.
Kniha představuje reprezentativní výbor z pro mě
nejzajímavějšího Hrabalova období. Hlavním lákadlem pro mě byla
(nejdelší) povídka "Bambiny di Praga", potěšil Haňta, překvapením byly
povídky z oceláren a velkým přínosem závěrečná studie o autorovi samém,
byť mi snaha o správné Hrabalovo chápání úplně nesedí.
Žádné komentáře:
Okomentovat