Stíny Plamenů jsou pro mě už asi pět let
nejlepší českou kapelou. Původně (pouhý) projekt lorda Morbivoda nabízí
svižný kytarový blackmetal (odpadních vod), ve kterém se pro mě dokonale
snoubí melodika i tvrdost a vše je vyšperkováno skvělými texty
z plzeňské kanalizační sítě, kde "blackmetal burácel". CD Propadlé vody vyšlo v roce 2014 jako digipack (a LP), obraz na přebalu je kanalizační varianta Munchova expresionistického Výkřiku. Standardní součástí je vložená knížečka s texty, použitý font pochází z dílny Franty Štorma.
Úvodní skladba se od tradičního zvuku Stínů poněkud
liší, je hutnější a valivější, obsahuje až trashově zasekávané riffy
a představuje lehce experimentálnější podobu kapely; na chuť jsem ji
přišel až po několikerém poslechu. Další skladby jsou již v tradičním
hávu, jde tedy o razantní a melodický black, byť lehce experimentální
i jiné ozvláštňující prvky se objevují i v dalších skladbách. Druhá
skladba nás přivádí do studia českého rozhlasu, kde probíhá natáčení
reportáže o zvradlech, jedna pasáž v textu připomene slavné Zkratky
Ivana Mládka, což potvrzuje i na youtube dohledatelný Morbivodův cover této Mládkovy skladby.
V dalších skladbách Morbivod střídá různé hlasové
polohy a jeho hlasový projev se mi líbí čím dál víc. Dojde na odklepání
poklopů, akustický motiv a gradující pasáže s rytmikou nebo basou.
Směrem ke konci alba přibývá na blackové atmosféře, tu dojde na
nenávistnou sypačku a jinde zase na majestátnější atmosféru. V závěru se
přesouváme z Plzně do Prahy, snad jde i o návaznost na Odpadní galerii,
zaujme Rainhardova německá dikce a úplný závěr přináší další zrychlení
a gradaci, odsekávaný ale srozumitelný zpěv a naštvání vítězí nad
experimenty.
Hodně mě zaujala variabilita nahrávky, která
obsahuje spoustu drobností, vyhrávek a detailů, které melodický blackový
nářez posouvají kousek dál. Velmi oceňuji Morbivodovu schopnost vše
organicky spojit, začlenit a defakto dovést k dokonalosti a ještě
odlehčit texty.
Syrový kytarový metal s vyváženou melodikou
a tvrdostí ozvláštnil Morbivod na této nahrávce lehce experimentálními
prvky a vyhrávkami. Pro mě je sice nepřekonatelné předchozí CD "Výprava
za pravdou špíny", byť ho nelze považovat za řadové, teď mám však pocit,
že se mu Propadlé vody mohou více než spřiblížit.
Album představuje (nečekaný) krok modernějším
směrem, což je nakonec asi lepší, než ustrnutí na místě. Trochu mi chybí
původní undergroundový přístup a "čiré" nadšení, ale to je prostě daň
za to, že jsou Stíny tím čím jsou - pro mě již pět let nejlepší českou
kapelou...
Žádné komentáře:
Okomentovat