Novým "králem" na poli produktivní literatury je Timothy Ferriss se svým Čtyřhodinovým týdnem.
David Allen nám ukázal, jak se zorganizovat pomocí GTD, Leo Babauta nám
to zjednodušil zenovým přístupem a Timothy Ferriss teď tvrdí, že to
zvládneme za čtyři hodiny týdně.
Ze zvědavosti jsem si stáhl ukázku Čtyřhodinového
týdne z iBooks. Protože má ukázka skoro 40 stránek, tak jsem si myslel,
že dobře poznám, jestli stojí za zakoupení nebo ne. Ale ani po přečtení
40 stran jsem to nepoznal, což je zvláštní, protože Allanovi stačí
podobný rozsah na základní vysvětlení GTD a Babauta většinou ani víc
nepotřebuje. Zato Ferriss stihne na tomto celkem velkém prostoru pouze
vysvětlit, že se díky jeho knize budu moci potápět na soukromých atolech
nebo tančit sambu v Brazílii a nebude mě to stát víc, než kdybych seděl
doma a koukal z okna. A že se tomu říká noví bohatí, což jsou lidé,
kteří mají zážitky jako milionáři ale nic je to nestojí. Ale v celé
ukázce není jediná rada, jak toho dosáhnout.
Takový byl můj první dojem z ukázky. O tři hodiny
později jsem si uvědomil, že tam jedna rada byla, byť naznačená
a skrytá. Ta rada zněla - outsourcujte. To jsem původně chápal
jako "najímejte si Indy na podřadné činnosti (vašeho podnikání)". O co
ve skutečnosti jde u outsourcingu jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem
platil pomocnici za hlídání dětí. Což je přesně ono - zaplatit někomu,
abych sám mohl dělat něco jiného. Je to prostě o tom, nakolik si cením
svého času. Na kolik si cením třeba toho, že se po večírku dostanu
o hodinu dříve do postele (když pojedu tágem místo šalinou) a díky tomu
budu více vyspaný. Dá se to vůbec finančně vyčíslit?
Napadly mě i další příklady a chtě-nechtě jsem
uznal, že mi Ferriss přeci jen v něčem poradil. Ale ani to mě
nepřesvědčilo ke koupi této knihy. Abych mu však nekřivdil, ukázky
(dokonce ještě delší) z jeho dalších knih Čtyřhodinové tělo a Čtyřhodinový kuchař mě zaujaly mnohem víc a dokonce budu v budoucnu uvažovat o koupi.
Přesto se u všech tří ukázek nemůžu zbavit dojmu
strašné rozvláčnosti, ukecanosti, sebechvály a sebepropagace. Přijde mi,
že struktura knih je zhruba následující - s touto knihou se naučíte
tohle a tohle a tamto. Já se totiž naučil tohle, tamto i támhleto, bavil
jsem se o tom s tím, tamtím a oním a zeptal se ho na to a ono. No
a když to uděláte stejně, tak to taky budete umět. No vidíte, už to
vlastně umíte. Možná to tak není, ale těžko soudit na základě krátké,
jen stostránkové, ukázky...
Žádné komentáře:
Okomentovat