Nedávno jsem byl ve specializované modelářské
prodejně v OD Wágner v Brně. Přišel tam borec a že by potřeboval nějaký
lepidlo. A prodavač na to - to já neznám, oni ti výrobci toho vyráběj
moc a různých typů, v tom já se nevyznám, to dělá kolega.... Neprodal
nic. Za chvíli přišel borec, co chtěl nějaký obtisky nebo co. Nemlich ta
stejná odpověď - neznám, nerozumím, kolega.... Tento zákazník prodavače
aspoň přesvědčil, že se sám podívá a vybere si. Jak to dopadlo nevím,
raději jsem odešel, protože jsem neměl nervy na to, až přijde třetí
zákazník a já zase uslyším - nevím, neznám, kolega.
Tento přístup pochopím u znuděné prodavačky
v sámošce, ale ve specializované prodejně, možná největší v Brně i na
Moravě? Chápu, že tam ten prodavač byl "jen" jako záskok, ale není lepší
v takovém případě prodejnu rovnou zavřít? Protože i když je obchod
otevřený, tak se stejně nic neprodá a je to jenom na ostudu. Zvlášť,
když tohle je ten typ obchodů, kam se člověk zajde podívat, i když nic
nepotřebuje. Po práci se jen tak podívá, co je nového, pokecá a nasaje
atmosféru ... a nakonec i nějakou tu maličkost koupí, když už tam je.
Vlastě nekoupí...
Ono to vynikne o to víc, když řeknu, že ten stejný
den jsme byli na obědě ve vietnamské tržnici. Šli jsme tam asi čtyři
a kolega se ptá vietnamské servírky: "Máte ..." A ona mu hned skočila do
řeči - "Máme, potedál, sosidáte?". A hned nám uvolnila místa, uklidila
stůl atd. Přitom byla usměvavá, uctivá a milá ale nebyla vyloženě vlezlá
jako někteří barový naháněči. No když si vzpomenu na jisté restaurace,
kde aby člověk volal obsluhu telefonem a ještě se uctivě dovolil, jestli
náhodou neruší od sledování televize...
Žádné komentáře:
Okomentovat