Po několika koncepčních albech se plastici na
začátku 80. let vrátili k rockové a písňové formě, byť v podobě
tematického alba. Na Hovězí porážce dominují temné a pomalé skladby
s depresivní deklamací. Náladě a atmosféře vládne rezignace a smutek,
přitom některé skladby působí v pozdějších aranžích Půlnoci nebo Garáže
příjemně až vesele, ale i v jejich původních verzích je slyšet melodický
potenciál. Temné a nervní vyznění je dáno i nástrojovým obsazením,
jedná se totiž o první nahrávku po odchodu V.Brabence do exilu a jeho
saxofon nahradily další dechové nástroje (klarinet, flétna, basklarinet)
nových členů. Ti doplnili tehdejší sestavu Mejla Hlavsa (basa, kytara,
zpěv), J.Janíček (klavifon, syntezátor, zpěv), J.Kabeš (viola, zpěv)
a J.Brabec (bicí).
Celkově mají na této nahrávce plastici blízko k pozdní Extempore nebo MCH Bandu
a je zajímavé, že se tyto původně rozdílné kapely dopracovaly k podobně
temnému a minimalismem ovlivněnému zvuku. Dokonce si myslím, že je
škoda, že se M.Chadima s Mejlou nikdy hudebně nepotkali - a zrovna tato
nahrávka k tomu měla blízko, plastici tehdy uvažovali, že by právě
Chadima nahradil emigrovaného Brabence. S Extempore a Chadimou pojí
nahrávku i téma zabíjačky, byť Extempore ji pojala jako lidovou veselici
kdežto plastici spíše jako průmyslovou a odosobněnou záležitost. Další
pojítko mezi oběma kapelami tvoří texty - čtyři pocházejí od (tehdy
dvorního textaře Chadimy) I.Wernische a vybral je V.Havel, autor
sleevenote.
Nahrávka obsahuje tři přepracované skladby
z nerealizovaného programu Souostroví Gulag, jež v původní
instrumentální podobě zazněly na předchozím CD. Hudebně jde, jak již
bylo řečeno, o návrat k (temnému) rocku, skladby provází místy
depresivní a jindy zase nervní dechy a vyhrávky, které nahrávku
ozvláštňují a přináší i zvukovou změnu oproti předchozímu období.
Z převážně pomalejších skladeb čiší smutek,
bezvýchodnost a beznaděj; bývalá naštvanost a chuť bouřit se je pryč
a vše je až vyklidněné. Na druhou stranu zaujme repetativní rytmika
a silně melodické linky. Skladby "Kanárek" a chytlavou "Špatná věc"
později proslavila Půlnoc a Garáž a i hodně temný "Petřín"
má melodický potenciál. V "Nenávist vola k řeznickýmu psu" se objeví
afektovaný hlas a možná o něco veselejší nálada, některé texty (třeba
"Moucha v ranním pivě") jsou spíše deklamované a tím se zvyšuje syrové
a temné vyznění skladeb.
Album je konzistentní, jednodušší a přístupnější než
předchozí náročné projekty. Pro mě osobně patří mezi ty nejlepší
nahrávky PPU protože se za prvé "naučili hrát" a za druhé "se vykašlali"
na politiku. Z nahrávky je cítit hlavně muzikantství a ne protest za
každou cenu. Zkrátka lze album poslouchat čistě jako hudební nahrávku
bez nutnosti "vysvětlovat" že jde o plastiky a že to či ono...
Žádné komentáře:
Okomentovat