Papírové modely - Dělostřelecký radiolokátor SNAR-2, 1:50

Dalším modelem z mojí volné série vojenské techniky je sovětský dělostřelecký radiolokátor SNAR-2 v markingu ČSLA. Model z produkce ABC je v měřítku 1:50 a k jeho volbě mě vedlo několik důvodů:

• Obecně se mi tvary sovětské techniky líbí a navíc máme k této technice historicky blízko.
• Radiolokátor okrajově souvisí s tím, co budu následujících několik let programovat.
• Model je celkem jednoduchý a přitom atraktivní.

Model má rozsah dvou stran A4 a popravdě řečeno, čekal jsem menší detailnost, zplastičnění některých dílů mě příjemně překvapilo. Při stavbě jsem postupoval podle návodu, takže nejdříve základna podvozku, kabina a kryt motoru. Už od začátku je potřeba pečlivě tvarovat oblé tvary, což se mi např. u reflektorů nepovedlo úplně dokonale. 

Pokračuji nákladovým prostorem, stěny podlepuji 200g papírem, aby byl robustnější. Při čekání na proschnutí kompletuji vlastní radar. Ten je sice složen z několika drobných dílů ale lepí se dobře, horší je kruhová platforma pod ním. Jde o nejsložitější část modelu a řekl bych, že obšívka je tak o milimetr kratší. 

Následují pásy. Ty jsou v modelové verzi celkem jednoduché, já jsem se rozhodl pro jejich tuning. Prořezal jsem vzduch mezi koly a vyřezal jsem poklice pojezdových kol. Pro zachování pevnosti jsem vlastní pás podlepil kartonem o tloušťce 1mm a z proužků papíru vyrobil pláště jednotlivých kol. Vím, že to by to šlo ještě realističtěji, protože kola nejsou přes celou šířku pásu a chybí jejich zavěšení do vany podvozky, ale to až někdy příště. I tak to bylo celkem náročné a do druhého pásu se mi vůbec nechtělo :) 

Následuje drobotina ve formě různých madel a úchytů a je hotovo. 

Podle mě je to celkem pohodový a přitom atraktivní model. 

Originální článek s rozsáhlou fotogalerií a odkazy na podobné články 

Misty Ways - Train of Lust

Brněnští Misty Ways se dočkali debutového alba v roce 2014, po zhruba deseti letech existence. Na první pohled nabízí album směsici symfometalových postupů včetně kláves, chytlavých refrénů, elektronického podkreslení a zpěvačky, naštěstí však chybí prvoplánová bombastičnost a efektnost, která u některých podobných skupin zakrývá tvůrčí prázdnotu. Misty Ways se pro mě pohybují na hraně přeplácanosti a kýče, chytlavosti a líbivosti, jenže základem jejich tvorby je jak solidní hudební řemeslo tak umělecká vize. K prezentované hudbě ladí i booklet CD obsahující několik stylizovaných fotek a texty. 

Hudba Misty Ways kombinuje metalovou razanci s popovou uhlazeností, gotickou temnotou, elektronickou hravostí a romantickou zasněností, přitom staví na osvědčených rockových základech a poctivé muzikantské práci. Na nahrávce se objevují zajímavé motivy a vyhrávky (na čemž má hlavní zásluhu kytarista Derias), chytlavé refrény i melodické popěvky. Zpěvačka Katryna zvládá různé polohy hlasu a styly zpěvu a jen těžko říct, která poloha ji sedí nejlépe - asi všechny. 

Jsme národ zapšklejch kritiků?

Někdy mám pocit, že jsme národ zapšklejch kritiků. Vím, že to (zase) od některých schytám, že to není pravda, a za tyto názory jsem opravdu rád. Ale nebojte, je to poslední úvaha na toto téma, už s tím končím... 

Nedávno jsem si čirou náhodou uvědomil (nebo spíše připomněl), že mezi celkem úspěšné blogy patří (nebo patřilo, fakt nevím) Módní peklo, které zcela nepokrytě ryje do oblečení spoluobčanů. A to tak úspěšně, že jeden rok vyhrálo nějakou sub-cenu v rámci Křišťálové lupy nebo tak něco. A právě to mi přijde divný, že web, který primárně kritizuje, vyhraje, kdežto weby, které přinášejí něco tvůrčího, končí kdesi v zapomnění.

Opravdu je (jedinou) cestou k seberealizaci podnikání?

V různých blozích na téma produktivity a osobního rozvoje najdeme jednu opakující se radu - začněte dělat to, co vás baví, začněte v tom podnikat, klidně v malém a po večerech. Je to však opravdu dobrá rada? 

Nemyslím si, že vždy. Když budu podnikat, tak se budu zabývat daněma, lidma, kancelářema, fakturama, autama, technikou atd. Nebo na to budu muset mít lidi a ty budu muset úkolovat a kontrolovat. Zkrátka budu dělat hromadu nudné administrativy. Jasně, můžu začít s málem, tedy po večerech a jen s tím nejnutnějším, ale vždy tam nějaká ta administrativa bude. Naproti tomu, já jako zaměstnanec, dělám osm hodin to, co mě zajímá a baví, pouze jednou za týden strávím pět minut vyplněním výkazu práce a jednou za měsíc máme hodinovou celofiremní poradu. Myslím si, že kdybych začal podnikat ve stejném oboru, tak bych trávil mnohem víc času věcma okolo a ne tím, co mě opravdu baví. 

Můžete namítnout, že mám štěstí, že dělám to, co mě baví. Ale ono to není jen štěstí - současnou pozici jsem si vybral po více než měsíci rozhodování a ten výběr byl oboustranně pečlivý, na pozici se hlásilo cca 50 kandidátů. 

Rada "začít podnikat" je samozřejmě platná pro toho, koho jeho práce nebaví a/nebo neuspokojuje, to nepopírám. Chci však říci, že "začít podnikat" není jediná cesta vedoucí k seberealizaci a naplnění a také to, že ani podnikatel nebo majitel firmy nedělá jen to, co ho baví. Někteří třeba musí hrát golf a to by mě nebavilo :) 

Originální článek s odkazy na podobné články