Pod parou je další knihou z cyklu úžasné
Zeměplochy Terryho Pratchetta a to (už asi třetí) poslední. V tomto díle
se na Zeměploše setkáváme s průmyslovou revolucí a intrikami tradičních
(až staromódních) trpaslíků.
Mandlomil vynalezne parní stroj resp. lokomotivu
a svůj vynález nabídne Jindřichu Králi. Ten je sice jedním
z nejbohatších mužů Ankh-Morporku ale vydělává na odpadech, což není moc
prestižní povolání. V železnici proto spatří něco opravdu seriózního,
navíc by se železnice hodila i Vetinarimu, protože cesta do Ubervaldu
trvá týdny a je nebezpečná. Zejména těm, kteří se Vetinariho pokouší
přepadnout. Na druhou stranu nemá parní stroj na Zeměploše co dělat,
takže Vetinari musí vše vhodně usměrnit a k tomu použije Vlahoše von
Roseta, ředitele městské pošty, mincovny a banky.
Situaci komplikují třenice mezi trpaslíky, zejména
mezi moderními z Ankh-Morporku a některými tradičními v Ubervaldu.
Krakové (trpasličí duchovní?) hlásají čisté trpaslictví a staví se proti
pokroku a skřeti, teprve nedávno prohlášení za plnohodnotné tvory, mají
překvapivé technické nadání.
Kniha líčí stavbu železnice a první jízdy, objevují
se úvahy o pokroku, tradicích a druhových třenicích, což zvláště dnes
získává trošku jiný rozměr. První lokomotiva má své obdivovatele pro něž
je božstvem, což je námět jen nahozený; představa, že se v síni bohů
objeví lokomotiva, je lákavá, leč autor se touhle cestou nevydal.
Zhruba v polovině se příběh zkomplikuje, u trpaslíků
dojde k převratu a to ve chvíli, kdy je král na druhém konci
Zeměplochy. Takže jde o to, dostat ho co nejdříve zpět, samozřejmě
pomocí železnice a tak se řeší utajená přeprava důlního krále a jeho
doprovodu. Cesta je samozřejmě velmi dobrodružná a nebezpečná, ale
nakonec se král dostane včas zpět a uvede vše na pravou míru. A na závěr
prohlásí, že už nebude králem - ale královnou, což trpaslíci kupodivu
skousnou...
***
Pasáž jízdy vlaku
s králem spojuje starého dobrého Elánia, Vlahoše a trpaslíky a svým
akčním a svěžím duchem se blíží mému oblíbenému pátému elefantovi, byť
jinak. Cesta sice postupně graduje až vygraduje, ale pointa spíše
vyšumí, což je rys, kterého jsem si všiml už u několika posledních
autorových knih. Rozehrání příběhu a závěrečná pointa jsou slabší, ale
když se příběh rozjede a graduje, tak je to chytlavé a celkem zábavné
čtení. Člověk se sice neprohýbá smíchy jako kdysi ani nežasne nad
autorovou originalitou a nápaditostí, ale zajímavé momenty i kroky
stranou rozšiřující příběh se objevují stále a celek je přinejmenším
zábavný.
Celkem nejde o nic nečekaného a řekl bych, že je to
standardní příběh ze (současné) Zeměplochy a rozvinutí skřetů je
zajímavé. Setkáváme se známými postavami včetně velitele Elánia v jeho
lepší formě, návaznost na Pátého elefanta mě potěšila, méně pak na Buch,
což je díl, který mě tak nějak minul. Bohužel se celkový duch
Zeměplochy radikálně mění a to směrem, který se mi moc nelíbí, přesto
knihy dále kupuji (a čtu), takže autorův (komerční) cíl je splněn...
Opět bych zmínil podle mě místy zbytečné vysvětlivky
a komentáře pana překladatele, tentokrát aspoň v jednom z nich sám
uznává, že o něm někdo prohlásí, že pochybuje o inteligenci a znalostech
čtenářů. Všiml jsem si jednoho nebo dvou překlepů a myslím jedna věta
zněla poněkud kostrbatě - což je na 500 stran velmi slušný výsledek.
Když to shrnu, tak Pod parou je dobrá a čtivá oddechovka ale pochybuji, že se ke knize někdy později vrátím, jak to dělám u některých starších dílů.
Žádné komentáře:
Okomentovat