Tohle CD mi přijde lehce zbytečné. Obsahuje totiž
přebytky z let 1977 až 1982 a jeho hodnota je spíše dokumentární.
Těžiště CD tvoří dvě dlouhé skladby, půlhodinových "100 bodů" (již
jednou vydané) a dvacetiminutový "Dopis Magorovi", což je osobní vzkaz
kapely a přátel tehdy vězněnému Magorovi. "Phil Esposito" je zvukový
záznam happeningu a poslední tři skladby byly v přepracované podobě
použity později. O obou hlavních skladbách Mejla v jednom rozhovoru
prohlásil, že je nemá rád - "100 bodů" jako politickou záležitost
a "Dopis Magorovi" jako přehnaně patetickou věc vzniklou narychlo po
nahrávání Pašijí.
Na nahrávce se podílela kapela ve standardním
složení (Mejla, Janíček, Kabeš, Brabenec, Brabec), v "Dopisu Magorovi"
zazní mnoho lidí z okruhu kapely včetně P.Zajíčka nebo V.Havla. Booklet
CD tradičně osvětluje okolnosti vzniku, což je zvláště u prvních dvou
skladeb podstatné k pochopení okolností a zařazení, ale ani to jejich
poslech neusnadní.
Půlhodinová skladba "100 bodů" je po hudební stránce
typická pro tvorbu kapely konce 70. let a míchá se v ní "artovost"
a rozvleklost 70. let s psychadelií předchozí dekády. První část je
celkem příjemná na poslech a je až uklidňující nebo meditativní,
v prostřední části podobně laděná hudba podbarvuje recitaci textu ale
objevují se zde i temnější momenty a náznaky free pasáží. Ty dostanou
více prostoru v závěrečné části ale nejde o nic zběsilého, pořád je tam
cítit "sametový" underground.
"Dopis Magorovi" je textově i zvukově agresivní
a naštvaná reakce na Magorovo věznění, členové kapely i přátelé mu
vyřizují osobní vzkazy a pozdravují ho. Je to jistý manifest
undergroundu a vymezení se vůči establishmentu, v mnohém platné dodnes,
je to dokument doby a silná výpověď, zachycující naštvanost
i bezmocnost. Narychlo vytvořená skladba obsahuje figuru z Magických
nocí a zrcadlové party Pašijí, nervní zvuk doplňuje celkovou atmosféru
ale hudebně skladba moc nezaujme. Následující "Phil Esposito" je
záznamem happeningu a jde o přenos z hokejového utkání v latině, takže
zní komentátor, řehtačky, trumpety a fandění. V závěru brnká Mejla na
akustickou kytaru a to je po hudební stránce vše. Uvedené tři skladby
zabírají na CD hodinu a řekl bych - nic z toho.
Závěrečná trojice instrumentálních skladeb pochází
z nerealizovaného programu "Souostroví gulag" (1982). Skladby jsou
pojmenovány podle kapitol stejnojmenné knihy ("Metastáze", "Kolejnice
duní" a "Sociálně blízcí") a byly v pozměněné podobě použity později.
Mají typický zvuk plastiků počátku 80. let, který mi k nim sedí nejvíc.
Jsou temné a melodické, až zdlouhavé svojí repetativností, kdy se valí
dopředu jakoby šlo o hudební proud bez konce. "Kolejnice duní" je o něco
veselejší a hravější, spolu se závěrečnou skladbou snese i přísnější
měřítka v kontextu tvorby PPU.
Ano, skladby "100 bodů" a "Dopis Magorovi" mají
v celkovém kontextu tvorby kapely svoje místo a bylo třeba je
zaznamenat, ale je to prostě politický dokument doby a ne umění. Je ale
fér říct, že plastici si nezačali a pouze reagovali na represe státní
moci. Celé CD je pak spíše pro doplnění sbírky a souvislostí,
k samostatnému poslechu se upřímně řečeno moc nehodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat