Norská spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za
literaturu Sigrid Undsetová napsala tuto útlou knížku během druhé
světové války při svém exilu v USA. Jedná se o idealizované
autobiografické vzpomínky na výchovu dětí a z knihy přímo dýchá
laskavost, láska a štěstí, přestože sama autorka během psaní neprožívala
radostné chvíle - milovaná vlast byla okupována Německem a dvě ze tří
jejích dětí byly již mrtvé.
Děj knihy se odehrává v malém městečku v Norském
vnitrozemí. Ve velkém domě žije maminka, její dva dospívající synci
a mladší, mentálně postižená dcera. K domácnosti patří také služebná
a další pomocnice, objevuje se i spousta příbuzných, jen o tatínkovi ani
zmínky. Kniha obsahuje dlouhé a láskyplné části líčící nejdříve průběh
Vánoc, poté následuje oslava dne Norské nezávislosti a velkolepá
slavnost na podporu nejstaršího skansenu v Norsku, Mahaugenu. Až tento
detail mi potvrdil, že se děj odehrává v Lillehammeru a jeho okolí.
Kniha vrcholí popisem letního pobytu na horské
salaši v Jotunhaimu. Idylické, byť možná trochu drsné, hospodaření
v horách provází nostalgické vzpomínky na staré zvyky, oblečení i jídlo,
jedná se i o lehkou kritiku modernizace, byť ve velmi přátelském duchu.
Tato závěrečná část mě bavila nejvíce a její atmosféra se blíží
atmosféře historických románů, které autorku proslavily.
Ač se to nezdá, kniha přináší silný, místy až
kýčovitý, pocit bezpečí, krásy a lásky, a v nelehkých válečných letech
určitě přinesla mnoha lidem útěchu. Nejen tou idealizovanou minulostí
ale i radostí z velké rodiny a vzájemného setkávání se spojenou
s rivalitou dětí i snahou o jejich radost. A ani celkově bych neřekl, že
je to přeslazené, kniha zachycuje přírodu i v její drsnosti, byť
těžiště tvoří laskavý pohled na život. Některá místa zmíněná v knize
jsem navštívil a proto docela chápu maminku, když se ptá, jestli může
být na světě něco hezčího než Norsko.
Knihu tvoří krásné a přitom prosté zážitky a oslava
Norska a Norů, z idylického líčení by člověk nepoznal, že autorka psala
knihu během Německé okupace - ta je tam zmíněna jen jednou větou.
Prostor dostane krásná i divoká příroda, tradiční zvyky, národní hrdost
a to vše v rámci rozverného a bujarého dětství. Jde o celkem příjemné
čtení, i když je to "jen" hromada silně idealizovaných scén, nálad,
pohledů a pocitů.
Originální článek s odkazy na podobné články
Originální článek s odkazy na podobné články
Žádné komentáře:
Okomentovat