Román Borise Pasternaka, oceněný Nobelovou cenou za
literaturu, byl několikrát zfilmován, já jsem se podíval na dvoudílnou
televizní verzi z roku 2002.
Děj filmu zachycuje zhruba první čtvrtinu 20.
století a odehrává se převážně v Moskvě. V prvním díle sledujeme osudy
hlavních postav, doktora (a básníka) Jurije Živaga a Larisy, prakticky
nezávisle na sobě, oba se blíže poznají až v závěru dílu. Jurij Živago
studuje medicínu a žije u příbuzných v Moskvě, jeho otec kdysi spáchal
sebevraždu kvůli podvodům právníka Komarova. I ten žije v Moskvě
a "podporuje" majitelku malé krejčovské dílny, hlavním předmětem jeho
zájmu je však majitelčina dcera, nádherná Larisa, která mu nakonec, i na
popud matky, podlehne. I Jurij se kolem Larisy několikrát mihne, třeba
když se její matka pokusí o sebevraždu nebo když se Larisa pokusí
zastřelit Komarova, protože ji jejich vztah už vadí. Při obou
příležitostech se Jurij setká i s Komarovem a vzpomíná si, jaký měl vliv
na jeho otce.
Jurij se více sbližuje se sestřenicí Toňou, která ho
miluje už od dětství a tento ideální vztah končí svatbou, Larisa se
provdá za revolucionáře Pašu, se kterým odjíždí pryč od Komarova, na
Ural. Po svatební noci Larisa Pašovi vysvětluje vše kolem Komarova,
nejhorší pro ni je, že do toho ze začátku šla dobrovolně a není to tak,
že by ji Komarov svedl. Paša toto přiznání odmítá pochopit a je
přesvědčen, že ho Larisa nemiluje a vše jen předstírá.
Po vypuknutí první světové války je Jurij povolán na
vojnu jako lékař, Paša rukuje dobrovolně a uteče od ženy, kterou už
nemiluje a neumí to předstírat. Larisa ho ale miluje natolik, že se ho
vydá hledat na frontu a dostane se až do tábora, kde byl prohlášen za
nezvěstného. Zde začne sloužit jako zdravotní sestra a díky tomu se
(platonicky) sblíží s Jurijem, i když by oba chtěli víc.
Druhý díl se odehrává po sovětské revoluci a během
občanské války. Jurij s rodinou prchá z Moskvy na statek na Urale,
shodou okolností poblíž města, kde žije Larisa, cestou se setká s krutým
a obávaným rudým komisařem Strelnikovem, což je Paša, Larisin manžel.
Po příjezdu se Jurij celý rok Larise vyhýbá ale nakonec se za ní vydá
a podlehne - sedřená Toňa totiž čeká další dítě, což kontrastuje
s nádhernou Larisou. Po nějaké době už to nemůže Jurij snášet a s těžkým
srdcem chce vše skončit a vrátit se k Toně, bohužel ho unesou
partyzáni, aby jim dělal doktora. Po porodu se Toňa s otcem vrací do
Moskvy, Jurijovi se po mnoha měsících podaří od partyzánů utéct - ale
vrací se k Larise.
Oba spolu spokojeně žijí, tak trochu bez ohledu na
zítřek, jenže přijíždí Komarov, už jako ministr. Chce odvést Larisu do
Vladivostoku, Strelnikov totiž upadl v nemilost a tak jí hrozí
nebezpečí. Larisa odmítá odjet bez Jurije, ten nakonec sehraje divadélko
společného odjezdu. Ve skutečnosti se obětuje, aby zachránil Larisu
a sám se vrací do Moskvy, kde se dozví, že Toňu a jejího otce
deportovali ale jeho za nimi nepustí. A tak pracuje v nemocnici a píše
básně, přitom chátrá (protože asi i pije). Jednoho dne uvidí z okna
hospody malého chlapce a najednou mu dojde - že je to jeho a Larisin
syn, z ulice slyší Larisin hlas, spěchá ven, ale klepne ho. Larisa
utekla Komarovskému, teď přichází už jen na jeho pohřeb - a potom ji
zatýkají...
***
Na pozadí tragických
a dramatických událostí (ruská revoluce, první světová válka, bolševická
revoluce, občanská válka) rozehrávají tvůrci osobní tragedii několika
postav. Výsledkem je velmi dojemný film plný hodně emotivních scén, na
které není potřeba hodina patosu, stačilo zvolit vhodné zlomové okamžiky
s drtivým dopadem - třeba moment, kdy Jurij opustí jednu ženu aby
přežila a vrací se za druhou, která je deportovaná, nebo seznámení
manželky s milenkou během porodu, a podobných příkladů lze najít více.
Film trvá čtyři hodiny, přesto mi přijde, že šlo
ledacos ještě doplnit a rozvinout. Podle syžetu děje na české wiki se
film od knihy v detailech liší, připadá mi, že ve prospěch již zmíněných
emotivních efektů. Film je po všech stránkách propracovaný a to i ve
spoustě malých detailů a souvislostí, na televizní produkci je
i výpravný a krásný, plný nečekaného citu. Na druhou stranu jsem čekal
více Ruskou atmosféru, tohle mi přišlo tak nějak obecně evropské.
Zajímavý je střet různých světů - Jurij i Larisa
pochází z liberálních kruhů a tak je pro ně sovětská revoluce
nepřijatelná. Oba spaluje vzájemná láska, byť ví, že jejich povinnost je
jinde, ale nemohou si pomoci. Obzvláště tragické je to u Jurije, který
miluje obě ženy a neví, co má dělat. Tragická je i postava Strelnikova
(Paši), který se nepřenesl přes Larisino přiznání, jak však prozradil
před sebevraždou - dělal vše pro lepší svět, aby se nemohlo stávat to,
co se stalo Larise. Jenže Komarov, jako slizký had, přežívá vše. Ale ani
on, se vším svým vlivem, neporučí citům a Larisa (mu) nakonec uteče,
byť za cenu sebezničení.
Ve filmu je významná i česká stopa (štáb nebo herci
malých rolí), podle některých zdrojů si Moskvu zahrála Olomouc, podle
jiných Praha. Já jsem spolehlivě poznal jen pražské nádraží, kde se ani
nenamáhali zaretušovat elektrické dráty - nebo už mohlo být v roce 1922
moskevské nádraží elektrifikováno?
Televizní "Doktor Živago" se možná odchyluje od
ducha originálu případně nedosahuje úrovně starší verze, jak mnozí
tvrdí. Přináší však nesmírně emotivní a dojemnou lidskou tragedii a tak
doporučuji si na to ty čtyři hodiny času udělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat