Michail Bulgakov je ruský (sovětský) dramatik
a spisovatel, proslavený vynikající knihou "Mistr a Markétka" - kdyby
měla z celé literatury 20. století přežít jediná kniha, hlasoval bych
právě pro ni. Bulgakov ale napsal i další díla, mimo jiné i dvě novely
"Osudová vejce" a "Psí srdce" zařaditelné do žánru sci-fi.
Obě novely jsou čtivé, ožívá v nich absurdita
porevolučního Sovětského svazu, objevuje se zde silná ironie
a sarkasmus. Hrdiny obou povídek jsou vědci, kteří zakusí na vlastní
kůži (drobná) příkoří sovětské revoluce, ale v podstatě mohou mluvit
o štěstí, protože mohou dál žít i pracovat.
Osudová vejce
Významný
moskevský profesor biologie objeví náhodou "paprsek života", který
dramaticky zvětšuje schopnost organismů množit se a u zárodků podporuje
jejich růst a agresivitu. Kolem profesora a jeho objevu se strhne
obrovský humbuk a bulvární zkreslení skutečnosti je zachyceno mistrně.
Ve stejné době vypukne slepičí mor a všechny slepice v Sovětském svazu
jsou zlikvidovány, aby se rychle doplnily jejich stavy, napadne někoho
objednat vejce v cizině a použít na ně profesorův paprsek.
Profesor odmítá nevyzkoušený vynález použít, jenže
o jeho nasazení rozhodla vyšší moc.
V pokusném kolchozu se ale
nevyklubou kuřata nýbrž obrovští hadi, krokodýli a další plazi, zatímco
profesor ve své laboratoři stále čeká na vzácná vejce plazů a stále
dostává jen obyčejná slepičí. Touto záměnou nastala katastrofa
gigantických rozměrů, proti níž je armáda bezmocná a až náhlý mráz (v
srpnu) invazi plazů zastaví.
Psí srdce
Potulného psa
se ujme soukromý profesor zabývající se omlazováním pacientů a vyzkouší
na něm implantaci podvěsku mozkového. Místo omlazení psa dojde k jeho
polidštění, což skončí málem tragicky a profesor se nakonec rozhodne ke
zpětné operaci.
První část sledujeme očima psa Baryka, který líčí
bídu pouličního psa a za kus žvance a vlídné slovo přilne k profesorovi.
Druhou část tvoří úryvky z deníku profesorova asistenta zachycující
události po operaci. Pes se kompletně polidští, ovšem místo vděčného psa
dostane navrch mladík, z jehož mozku byl podvěsek získán. Bohužel šlo
o jakéhosi pouličního pobudu a tak se Polygraf Polygrafovič Barykov
staví proti profesorovi jakožto buržoustovi a pod vlivem revolučního
domovního výboru na něj dokonce píše udání. Profesorovi pak nezbyde než
ho přeoperovat zpět na psa, u nějž opět zvítězí vděčnost.
***
Obě novely obsahují
mnoho ironie, sarkasmu a snad i grotesky v líčení chaosu a hospodářské
krize po komunistické revoluci. Dalším motivem je kritika šlendriánu ve
vědě, pseudovědeckých postupů a nevzdělanosti. "Psí srdce" mi sedí víc
než "Osudová vejce", u této povídky totiž můžeme přemýšlet o tom, co je
člověk a jak nás ovlivňují geny, výchova a prostředí. Zajímavé je
i konstatování, že srdce lze získat ne terorem ale vlídností...
Obě dílka jsou krátká a ne tak propracovaná jako
"Mistr a Markétka" ale sovětské reálie i černý humor tam je, takže stojí
za přečtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat