Knižně vydaná povídka "Mistr Leonhard" známého
pražského německého autora je uměleckou vizí nebo také reflexí vzniku
silné osobnosti bouřící se proti běžné společnosti. Děj je protkaný
mnoha metaforami a každou postavu lze brát alegoricky, přesto autor
strhává kulisy falešné učenosti tajných společností, které v květnatých
slovech a mystických jinotajích utápí vlastní vnitřní prázdnotu.
Mistr Leonhard, dnes již stařec, sedí v rozpadlé
kapli nad vyhořelým zámkem a bilancuje svůj život. Jeho matka, hraběnka,
byla posedlá nesmyslnou činností, jež k ničemu nevedla, bezcílně
vydávala rozkazy, neustále je měnila a nikdy nic nedokončila, chromý
otec mučený tímto chaosem proto nebyl schopen synovi předat základy
staré moudrosti. Po otcově smrti se matka změnila a se stejnou prudkostí
nechala vše zchátrat, stala se z ní nenávistná stařena děsící své
okolí.
Leonhard se začal scházet se Sabinou, dívkou
z čeledníku; oba spalovala rostoucí touha, které nakonec podlehli
v kapli. Ve stejné chvíli vyšla všudypřítomná matka z krypty a Leonhard
ji v záchvatu hrůzy zabil, později svého činu vůbec nelitoval. Matku
totiž kvůli její nesmyslné činorodosti nenáviděl už od dětství, přesto
cítil, že je její (ďábelský) vliv všudypřítomný a přetrvává i po její
smrti.
Ze starých dokumentů se Leonhard dozvěděl o rodinné
historii - jejich rod je pronásledován tajemnými zločiny a vždy se
objeví nějaká (osudová) žena, jež vše zhatí. Z dokumentů se dále
dozvěděl nejen to, že jeho rodiče byli sourozenci ale i to, že Sabina je
jeho sestra. Ta během porodu umírá a Leonhard uteče po spatření dcery,
putuje světem z místa na místo, sváří se v něm otcova i matčina stránka.
Cítí nenávist vůči osudu, jež stíhá lidstvo krutými
ranami a staví se proti nesmyslnému kolotoči života. Jeho cílem je najít
tajemný řád templářů, zatím však nachází jen prohnaného mastičkáře,
jehož podvodné kousky lidem překvapivě pomáhají. Mastičkář nakonec
pomůže i Leonhardovi, namíchá mu lektvar, po němž dostane horečný sen
zakončený pochopením mastičkářových kouzel.
Kouzlem mastičkáře je magická moc věřících, kteří
nedokáží věřit v sebe sama a proto potřebují nějakou berličku - ať už je
to bylina, člověk nebo bůh. Toto poznání Leonharda vnitřně očistí
a osvobodí od všech děsů, pochopí, že za něj nikdo nerozhoduje ani ho
nepronásleduje žádný osud, že jen on sám rozhoduje o svém životě.
***
Dané téma se v té
době objevuje u mnoha dalších autorů a vrchol přichází u Nietzscheho
a jeho nadčlověka. Meyrinkova vize je však ryze umělecká, přitom
rozsahem sevřená a tím i přístupná a pochopitelná. Autor sice používá
mystický jazyk ale zůstává "při zemi" a naopak se snaží strhnout oponu
mystických společností, jimiž si Meyrink sám prošel, vysměje se
i prázdným ale nabubřelým mystickým "pravdám". Dobově módní okultismus
a satanismus dokumentují myšlenky jako "Satan tvůrce světa" nebo
charakteristika hledače pravdy jako "kacíř od hlavy k patě pokřtěný
v plamenech duchovní vzpoury".
Celý příběh se odehrává v lehce nereálném hávu a lze
ho chápat i jako alegorii nebo metaforu - matka nedokončící jedno pro
druhé, otec neschopný kvůli chaosu předat moudrost, idealizovaná milenka
ve vlastní sestře nebo mastičkář využívající víry davů, to vše jsou
alegorie. Jejich účelem je vylíčit uměleckou cestou zrození silného
a svobodného jedince, v novele se objevuje touha osvobodit se a strhat
okovy starých pověr.
Originální článek s odkazy na podobné články
Originální článek s odkazy na podobné články
Žádné komentáře:
Okomentovat