Přiznám se, že si nejsem úplně jistý, co jsem
vlastně četl. Chtěl jsem si přečíst "Hanýžku a Martínka", ale verze
stažená (kdysi) z Palmknih byla zřejmě "Paní komisarka" líčící (mimo
jiné) osudy Boženy Němcové na Chodsku. Ve staženém textu se však míchají
kapitoly s Boženou Němcovou s příhodami Hanýžky a Martínka
i záležitostmi týkající se lůsů, což mě trochu zmátlo. Jak jsem však
později zjistil letmým prolistováním papírové Paní komisarky, šlo asi
opravdu o tuto knihu.
Paní komisarka je prvním dílem Chodské trilogie
a líčí obrázky z Chodska kolem roku 1845. Děj se odehrává v českém
městečku Klenčí, v knize poznáváme každodenní život místních sedláků
v době probíhajícího národního obrození. Kromě běžných sousedských sporů
se objevují i motivy protiněmecké a sociální.
Autor líčí také život dětí, s nimi se seznamujeme na
pastvě. Chlapce vede Martin Klika a dívky Hanýžka Králová, oba se
vzájemně škádlí a provokují. I jejich otcové, "divoký" Klika
a přemýšlivější Král, patří mezi respektované vůdce sedláků. Další
výraznou postavou je farář Fastr stavící se proti pověrám, místní v čele
s Klikou však hájí staré pořádky a tradice.
Děj knihy zachycuje cca jeden rok a začíná koncem
léta. Na podzim musí děti do školy, kde poznáváme učitele jako zapálené
a výborné muzikanty. Bohužel je první zážitek ve škole pro Hanýžku
frustrující, učitel děti bije a nemá s nimi trpělivost. Postupně ale
děti najdou zalíbení v četbě a muzice, jejich docházka je však
nepravidelná, rodiče je potřebují doma na výpomoc. Podzim vrcholí poutí
a posvícením, divadlo prodchnuté vlasteneckým duchem nalezne velký ohlas
i podporu faráře Fastera.
Na zimu jsou po chalupách ubytování vojáci. Jeden
z nich pytlačí a přísný trest sedláky vyděsí, najednou si uvědomí porobu
od pánů a vzpomínají na slavnou chodskou rebelii a Kozinovu smrt.
Přitom jako součást trestu udělal Lomikar Klenčí městem proti jejich
vůli a tím jim vnutil nové povinnosti, což nyní těžce nesou.
Městečko opakovaně navštěvuje tehdy ještě neznámá
spisovatelka Božena Němcová, horlivá vlastenka. Její manžel je komisár,
tedy celník bojující proti pašerákům, a tak manželé střídají různé
zapadlé destinace. Momentálně žijí v blízké Plzni, kde se paní Božena
nudí a stýská se jí po Praze a vlasteneckém ruchu, ani její manželství
není šťastné. Proto jezdí po okolí a poznává lidové zvyky, ráda debatuje
s Fasterem, ten horlí pro hospodářskou samostatnost a český průmysl,
neshodnou se však u Havlíčka kvůli jeho kritice církve. Jako horlivá
vlastenka mluví Němcová proti Němcům, u sedláků chválí, že mluví česky
ale vadí jí, že slouží u Němců a mluví o nenápadné infiltraci Němců.
Její přístup mi přijde tak trochu štvavý, protože místní nemají
v soužití s Němci větší problémy.
Na vánoce je v Klenčí poprvé provedena Rybova Česká
mše a tento krásný zážitek je líčen na několika stránkách. Krásné oslavy
vánoc se účastní i paní Božena, z vyprávění poznává pašeráky, proti
nimž bojuje její manžel, místní je však berou spíše jako hrdiny, protože
stojí proti útlaku pánů.
Během jara dojde k volbě nové městské rady a všichni
zvolení jsou Němci podporovaní vrchností. Německé obyvatelstvo posílí
i příchod nového faráře, Faster je totiž jen zastupujícím farářem
a vrchnost je proti němu kvůli jeho češství. Nová městská rada chce
zabavit sedlákům lesy a rozdělit je mezi řemeslníky a domkáře, tím se
původně národnostní konflikt stává sociálním, stojí proti sobě sedláci
a chalupníci, obojí Češi. Paní Božena nyní lituje, že kvůli kousku lesa,
ze sobectví, přerušují buditelskou práci, marně jim domlouvá, národní
otázky přestávají sedláky zajímat, les je důležitější.
Spor graduje dražbou obecní kovárny a rozstřílením
smluvního kamene, což dostane sedláky do varu - a tímto, skoro uprostřed
věty kniha (resp. první díl) končí.
***
Kniha líčí detailně
a s porozuměním život na vesnici resp. v malém městečku. Poctivá a tvrdá
práce všech, i malých dětí, má své kouzlo a jistou romantiku, pěkné je,
že (těžký) život sedláků provází mnoho krásných zážitků spojených
s hudbou, přírodou (ve všech ročních dobách) a vírou. A z různých
detailů jsem se dozvěděl mnoho detailů o životě na vsi, které jsem doteď
ani netušil.
Blíží se revoluční rok 1848 a tak se obrozenecké
aktivity projevují i zde, byť pomalu a podzemně. Tyto aktivity navazují
na slavnou Chodskou historii a tak dostávají prostor plamenné řeči
o národě, svobodě a hrdosti. To bychom si občas měli připomenout i dnes,
některé zanícené vlastenecké pasáže jsou totiž velmi emotivní a silné.
Ještě zajímavější ale je, že národní obrození je ukázáno jakoby z druhé
strany, nejsme ve městě mezi buditeli a intelektuály ale mezi lopotícími
sedláky, pro něž je němčina způsobem, jak se prosadit i cestou ke
vzdělání a majetku. Tím se ale prohlubují sociální rozdíly a je velmi
zajímavé sledovat, jak se místní rozhádají o kus lesa (resp. stará
práva) a jak se objevují nové, sociální problémy mezí dosud svornými
sousedy.
S tímto materiálním přístupem kontrastuje postava
Boženy Němcové a její nadšení pro obrodu českého národa. Tvrdit ale, že
vše špatné pochází od Němců mi přijde dosti schematické a svým způsobem
tam ten "národnostní" rozkol pomáhá vytvářet. Ale jinak jsou pasáže s ní
velmi zajímavé, zvlášť když líčí svůj těžký život - nemocné děti,
nespokojené manželství a chybějící seberealizace, což bohužel nehezky
kontrastuje s její posmrtnou glorifikací. Každopádně jsem se dozvěděl
více o jejím životě a pochopil, kde brala inspiraci pro některé své
povídky.
Zajímavé je, že farář je na straně pokroku a staré
tradice a pověry hájí sedláci, což je v rozporu s nedávno prezentovanou
představou revolučního lidu a reakčních farářů. U faráře se ještě
zastavím, byť osvícený, tak se ptá, jestli lidé dorostli pro svobodu.
A zmíněn je i těžký úděl kněží, kteří se nemohou ženit ale přeci jen
jsou muži - něco podobného se objevuje třeba i u Demla.
Celým dějem se dále prolínají vzpomínky na minulost
hrdých obránců hranic, starobylé tradice a privilegia od českých králů,
která mění až současní páni a také dětské příhody a postupné sbližování
a škádlení Martínka a Hanýžky.
Tento plastický obrázek z Chodska mě docela bavil.
Autor, jak je jeho zvykem, líčí denní život v plné jeho šíři
a nezapomíná ani na tradice a minulost. Neopomíjí přitom žádnou oblast
života, od tvrdé práce přes rozpustilé dětské hry nebo posvícení až po
slavnostní a krásné okamžiky vánoční mše. Přináší také motivy
národnostní a sociální a to vše v živém obrazu ze vsi, i když je jeho
oslava selského stavu místy přehnaná.
Zkrátka je to zajímavá kniha ale nevím, jestli budu číst i další díly.
Žádné komentáře:
Okomentovat