Ve své (bohužel) poslední knize se R.Holdstock vrací
do Ryhopského lesa, kde je takříkajíc doma. Nemíním zpochybňovat
kvality Keltiky nebo příběhů Merlina a Argo, ale Ryhopský les je zkrátka
Ryhopský les. V knize nás čeká spletitý příběh z prostředí tvarovaného
lidskou myslí, kde ožívají sny a představy, bohužel i ty uložené hluboko
v podvědomí, což není vždy příjemné. Oproti předchozím knihám je příběh
o něco přímočařejší ale stále platí, že každá věta i slovo má svoje
místo a každé jméno má svůj význam.
Kniha paralelně líčí osudy Jacka a Yssobel, potomků
člověka Stevena a mytága Guiwenneth, známých z předchozích knih. V první
části sledujeme osudy Jacka na okraji lesa, ve srubu, kde vše začalo.
Jack hledá svého děda, George Huxleyho, aby zjistil, kam se ztratila
Yssobel. Nalezne ho jako své mytágo a z náznaků se dozví legendu o tom,
jak Yssobel ukradla zbroj krále a prošla do nitra lesa.
Místní obyvatelé Jacka odmítají, mají totiž
s "bludníky" špatné zkušenosti. Tyto obavy jsou bohužel oprávněné, Jacka
sledovali přízrační zloději dětí, kteří unesou místního chlapce. A tak
musí odejít i Jack a aby chlapce zachránil, pronásleduje zloděje do
nitra lesa. Jejich cesta vede do trofejní místnosti v nitru hvozdu,
blízko křižovatky před Lavondyss, kde žije v římské vile Jackův otec
Steven.
Ve druhé části sledujeme Stevena a jeho rodinu
v římské vile na kraji Lavondyss. Steven zde čekal, až se z Lavondyss
vrátí jeho princezna Gwin a poté zde spolu žili. Narodili se jim syn
Jack a dcera Yssobel, u nichž se míchá zelená (mytago) a červená
(lidská) stránka. Jack sní o kraji lesa a Yssobel o spícím bojovníkovi,
jemuž svlékne zbroj, o Peredurovi (její dědeček) a o "vzkříšeném" muži.
Tím je Christian, její strýc, který kdysi uloupil Gwin a skoro zabil
Stevena - proto nemá její matka tento sen ráda, sama totiž pochybuje, čí
vlastně je. Zda Stevenova nebo Christianova a bojí se, aby si pro ni
Christian, přitahovaný Yssobeliným snem, (opět) nepřišel.
Gwinina nejistota postupně roste a když se před
vilou objeví Legie ztracených, putující napříč prostorem a časem, Gwin
s ní dobrovolně odejde. Yssobel se vydává matku hledat a vzápětí odchází
i Jack hledat na okraji lesa radu, kam Yssobel vlastně odešla. Tím se
vracíme k úvodní dějové linii a sledujeme Jackův návrat v doprovodu
tlupy zlodějů dětí, uneseného chlapce a tajemné "Stříbrné" dívky.
Unesený chlapec odmítá prozradit své jméno a tím je pro zloděje
bezcenný, ti nakonec dovedou Jacka do Avilionu výměnou za to, že si
chlapce nechá.
Třetí část knihy líčí Yssobelinu cestu do Avilionu,
kam se nechává odvést převozníky mrtvých místo mrtvého Artuše.
V Avilionu má vidění a tak ví nejen, že ji hledá Jack, aby jí pomohl,
Artuš, aby se pomstil za ukradenou smrt a Christian, protože se jí bojí
ale i to, že v jeho družině putuje mladý Peredur i její matka. Kolem
Yssobel se začne objevovat Legie vedená Christianem a vše kulminuje
v jezerním souboji. V něm zabije Gwin Christiana, ve stejnou chvíli
přichází i Jack a vyzývá Artuše k souboji, aby zachránil sestru. Oba
muži v lítém boji zahynou, ženy převážející mrtvé však nabízí, že oživí
Jacka jako člověka a vezmou si jen jeho mytago - tato nabídka a následné
loučení patří mezi nejdojemnější scény.
Závěr knihy patří návratu Jacka a jeho otce na okraj
lesa, oba již nemají v lese co dělat, čas římské vily na křižovatce
končí. Jen Yssobel zůstává a čeká na matku, která se opět musí vrátit
z Lavondyss, stejně jako kdysi. Na okraj se vrací i unesený chlapec se
Stříbrnou, vzniká mezi nimi zvláštní pouto a chlapec se nakonec rozhodne
zůstat v lese a zabránit dalším únosům dětí.
***
V knize se objevuje
spousta imaginativních scén těžících z kultovních zdrojů a archetypů,
rozvíjí se složité příběhy a motivy a autor dávkuje informace po
troškách a napřeskáčku, takže se vše vyjevuje jen postupně a pomalu
zapadá do sebe. Postupně je kniha stále čtivější, úvod mi přišel až
nudný, zato třetí část, totiž putování Yssobel Avilionem, mě hodně
bavila. Některé scény (souboje nebo návrat zpět) mi přijdou takové
urychlené a jen stručné zmíněné, některé postavy, třeba Stříbrná, mají
větší potenciál - možná se k nim autor plánoval vrátit později, ale to
se už nedozvíme.
Velmi zajímavý moment je to, jak lidské myšlenky
(vědomé ale hlavně podvědomé) tvarují les a ovlivňují probíhající
události. Najednou mi to přijde mnohem složitější a zajímavější než
dříve, protože vidím paralelu s reálným světem - i my svým myšlením
ovlivňujeme své okolí, byť ne tak přímočaře. V lese se sny doslova
zhmotňují a pak žijí svým vlastním životem, takže si člověk musí dávat
pozor na to, o čem a jak přemýšlí a sní.
Ve vysněných krajinách platí pravidla tvůrce, jenže
zákonitosti lesa jsou drsné a legendy a mýty ukazují i svoji odvrácenou
stránku. Ukazuje se jejich prapůvodní přirozenost, syrovost dřeva
a kamení, což mi přijde zajímavé, protože jde o opak romantizující
a pohádkové fantasy. Zmíněná drsnost není drsností (brutalitou) lidí ale
drsností přírody a jejich zákonů nezávislých na lidech.
Další zajímavou věcí je různé plynutí času -
stárnoucí matka se setkává s otcem ve věku mladého bojovníka, jindy zase
někomu uplyne pár dní a druhému celá věčnost. Tato relativita všeho
a nelinearita mě hrozně baví, krásně boří naše zažité představy
o příčině a následku nebo kontinuitě času.
Propojení všech legend, včetně Odyssea a Artuše, do
jednoho velkého rámce mi pořád úplně nesedí. Respektuji to jako autorovu
vizi, jako jeho poučenou fantazii a netradiční přístup k legendám, ty
mi však skoro nic neříkají. Propojení keltské a řecké kultury jde prostě
mimo můj kulturní prostor.
Kniha rozhodně přináší silný čtenářský zážitek,
podstatná je totiž atmosféra, nálada a propojení všeho do velkého celku.
Děj samotný je na jednu stranu zajímavý a důležitý, přitom je vlastně
nepodstatný (a motivy některých postav nejsou úplně jasné). Ono je to
vlastně něco mezi cestopisem a hrdinskou ságou.
Avilion, to je velká imaginace a originalita, silné
a krásné (vizuální) scény, syrové příběhy i legendy odrané na kost.
A rozhodně nemám pocit, že by Holdstock "chrlil" další knihy úspěšného
cyklu a "dojil" čtenáře, naopak mu jeho knihy prostě věřím.
Žádné komentáře:
Okomentovat