Bratři Karamazovi se stejně jako další Dostojevského
díla dočkali mnoha divadelních a filmových adaptací. Film P.Zelenky
oceněný Českým lvem spojuje filmový a divadelní svět do jednoho
působivého celku, zážitek je však dán primárně Dostojevského silnou
předlohou.
Film zachycuje zájezd Dejvického divadla do Krakova,
kde mají hrát adaptaci Dostojevského Bratrů Karamazových. Ve filmu
sledujeme zkoušku v industriálním prostředí opuštěné části Nové huti,
tato zkouška zabírá cca 90% filmu, přesto je vzhledem k rozsahu předlohy
zhuštěná jen na to nejnutnější. Před našima očima se rozvíjí drama
otcovraždy, v němž se objevují všechny podstatné postavy - starý Karamaz
(I.Trojan), synové Aljoša, Dmitrij, Ivan i (sluha) Smerďakov, dále
Grušenka nebo důstojník. Zhuštěním děje nabývá na naléhavosti, ale
nevím, jestli člověk neznalý předlohy dokáže vše pochopit, mě to přišlo
jako zajímavý výcuc plný odkazů právě na předlohu.
Přesto, že jde o zkoušku, mají herci jednoho diváka.
Tím je údržbář z provozu, jemuž se před pár dny na stejném místě těžce
zranil syn. A v průběhu zkoušky se dozvídá, že zemřel, o to tíživěji na
něj ale i na herce působí Dostojevského úvahy (nejen) o konci morálky.
Další drobnou zápletkou je to, že se jeden z herců potřebuje nečekaně
vrátit do Prahy na natáčení, proč řeší zkratku přes Vídeň nějak nechápu,
ale o to nejde. Jde o to, že když se ve filmu objevuje Dostojevského
dramatizovaná předloha, tak vše funguje skvěle, bez ní je to ale slabší.
Zmiňovaný údržbář přidává na dramatičnosti, ale odjezd do Prahy nebo
herečka (skákající na židli), jejíž scénu škrtli - to už jsem moc
nepochopil.
Velkou roli ve filmu hraje chátrající industriální
prostředí, během krátké prohlídky vidíme kostel i peklo a samo prostředí
obsahuje jemné narážky na divadelní hru - třeba háky. Zajímavé je i to,
že scény ze zákulisí navazují na zkoušku, rozhovor mezi herci přechází
z civilu do představení a zpět, takže film kombinuje reálný život
i divadlo. Díky tomu můžeme odlišit herce jako lidi od jejich rolí, což
je podnětné a částečně to ospravedlňuje zmíněné mnou nepochopené
zápletky.
Hercům jako takovým není co vytknout, pojetí je
dostatečně civilní, tedy neteatrální, takže i uvěřitelné. Výrazný je
samozřejmě I.Trojan, toho mám bohužel kvůli každoročnímu opakování
zařazeného jako nesympatického Petronela, ale zde ukazuje své různé (a
skvělé) herecké polohy. Film také reflektuje realitu, takže se zde
objeví i srandičky mezi herci (plivl na Vojtylu) nebo reklama na
Samotáře, což mi přijde někde mezi trapasem a mrknutím na diváka...
Protože znám knižní předlohu a mám rád i to
industriální prostředí, tak jsem s filmem spokojen. Hlavně však
s dramatizací Bratrů Karamazových, scény ze šaten a zákulisí mi přijdou
o hodně slabší. Předloha je odraná až na dřeň, jinak by musel film trvat
třikrát déle, ale ono zhuštění mu dodává na síle a intenzitě.
Žádné komentáře:
Okomentovat