Tvorba Půlnoci (Mejlova pohrobku PPU) je dostatečně
zdokumentovaná, přesto lze stále objevit zajímavé nahrávky, což
potvrzuje dvojdisk undergroundového vydavatelství Guerilla Records. CD
vyšlo jako výraz úcty a obdivu k Mejlovi a obsahuje záznam dvou koncertů
z let 1988 a 1989 z Chmelnice, objevuje se zde většina profláklých válů
Půlnoci, některé méně známé skladby i pár skladeb Plastiků. Luxusní
digipack obsahuje standardní booklet s texty, fotkami a několika
faktografickými údaji.
Na nahrávce se podíleli kromě Mejly
i ex-plastikovští J.Janíček (klávesy) a J.Kabeš (kytara), dále zpěvačka
M.Němcová a violoncellista T.Schilla, tedy samé známé osobnosti z okruhu
undergroundu. Pro někoho překvapující může být bubeník Petr Kumandžas,
pozdější leader crossoverových Jolly Joker and the Plastic Beatles of
the Universe, (pro mě) zásadní kapely poloviny devadesátých let. Jako
speciální host se objevuje Allen Ginsberg a (japonští?) hudebníci
(kytara, perkuse).
Vznik obou nahrávek dělí několik měsíců, přesto je
jejich vyznění odlišné - první CD je invenčnější a experimentálnější,
druhé poklidnější ale soudržnější.
Půlnoc se prezentuje temným "popem" někde mezi
undergroundem, alternativou a gotikou, mezi základní atributy nahrávky
patří hypnotická a opakující se rytmika, temné ale výrazné melodie,
občasné experimentální, drásavé a industriální zvuky, vyhrávky nebo free
pasáže. Bicí mi připadají tak trochu perkusní, v některých skladbách
dostanou prostor táhlé, disharmonické až zlověstné klávesy, které
společně se zpěvem evokují "gotické" nahrávky Nico. Jednotlivé skladby
jsou chytlavé a přístupné, je v tom taková ta obyčejná krása. Vzhledem
k tomu, že jde o živou nahrávku, tak je záznam lehce neučesaný a díky
tom i autentický, přirozený a živočišný.
CD1 - Chmelnice 30.06.1988
Úvod
prvního koncertu patří klasickým skladbám jako je "Dopis", klávesově
temnější "Nikde nikdo" nebo kytarově razantnější "Podivná je podivná",
následují kultovní (klávesově sladkobolné) "Muchomůrky", kde mi moc
nesedí zpěv. Celkově není zpěvačka moc přesvědčivá v čistém zpěvu, více
ji sedí poloha písničkářky (nebo alá Nico), což dokazuje hned
v následující "Zametám a neuklízím", kde zní opravdu přesvědčivě.
Zmíněná skladba vyšla později na druhé desce Půlnoci, ale řekl bych, že
podstatně předělaná - nebo je to jen jen shoda jmen? Následující "Holou
pěstí" zpívá Mejla, jde o intenzivnější a lehce industriální věc,
poslední dvě zmíněné skladby nejsou tak prvoplánově přístupné a hitové.
S mnohem horším zvukem následuje další z ikonických
skladeb "Tygr", závěr tvoří dvě verze "Magických nocí", opět zpívaných
Mejlou. První trvá devět minut a má psychadelický nádech, nad opakující
se základní figurou zní zajímavé free vyhrávky a improvizace, má to
určitou energii, je to hypnotické a šamanské. Následuje další, 13
minutová, verze, sice s lepším zvukem, ale předchozí syrovost tam chybí.
Navíc ve skladbě hostují nějací aktivisté (včetně Ginsberga) a tak
dojde na vzývání elementů a aktivistické proslovy (v angličtině), snad
na podporu nemocných AIDS. Vše sice propojují vyhrávky a riffy a věřím,
že na živo to byl zážitek, ale takhle, jen při poslechu mě to otravuje,
rozčiluje a znechucuje.
CD2 - Chmelnice 09.02.1989
Druhý
koncert má blíže ke standardnímu zvuku Půlnoci, je uhlazenější a ne tak
experimentální, drásající a nervní. Nahrávka je přímočařejší
a rockovější, ale temnota v ní zůstává stejně jako gotika ve zpěvačce,
bicí jsou opět perkusní (a dosti dunivé). Zvukem i výběrem jde
o klasickou Půlnoc, dojde na skladby jako "Podivná je podivná",
"Kanárek" nebo razantní a svižná "Hochu zlatej", v závěru pak "Oblíkla
se do kůže" a "Dopis". Až esenci undergroundu přináší Lou Reedovsky
znějící "New York" nebo temná "Píseň pro Nico", méně známé "Rány těla"
jsou v určitých momentech expresivní, jako řev raněného zvířete
a podobně jako následující "Přízraky" obsahují jakýsi dialog Mejly se
zpěvačkou (nejen vokální ale i myšlenkový).
Půlnoc na této nahrávce prezentuje temnější gotické
i razantní rockové skladby ve spíše perkusním vyznění. Připadá mi, že
více prostoru dostávají temnější skladby vybízející až k zamyšlení, je
zde přítomná zvláštní atmosféra zdánlivého klidu, ve skutečnosti napětí,
rezignace i ušlechtilého smutku.
Originální článek s odkazy na podobné články
Originální článek s odkazy na podobné články
Žádné komentáře:
Okomentovat